Židé – Wikipedie

Židé – Wikipedie
Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o
národě.
Další významy jsou uvedeny na stránce
Žid
Židé
יהודים (Jehudim)
1. řada:
Juda Makabejský
Flavius Iosephus
Akiva
Maimonides
2. řada:
Baruch Spinoza
Sigmund Freud
Šolom Alejchem
Albert Einstein
3. řada:
Emmy Noetherová
David Ben Gurion
Marc Chagall
Natalie Portmanová
Populace
13 746 100–17 936 400
Země s významnou populací
Izrael
Izrael
042
000
Další státy s významnou populací:
Spojené státy americké
5 425 000
- 6
800
000
Francie
Francie
490
000
Kanada
Kanada
374
000
Spojené království
Spojené království
295
000
Rusko
Rusko
225
000
Argentina
Argentina
184
000
Německo
Německo
120
000
Austrálie
Austrálie
104
000
Brazílie
Brazílie
96
000
Ukrajina
Ukrajina
95
000
Jižní Afrika
Jižní Afrika
72
000
Maďarsko
Maďarsko
49
000
Mexiko
Mexiko
40
000
Belgie
Belgie
31
200
Nizozemsko
Nizozemsko
30
000
Itálie
Itálie
28
600
Chile
Chile
20
700
Bělorusko
Bělorusko
18
200
Uruguay
Uruguay
18
000
Švýcarsko
Švýcarsko
17
900
Turecko
Turecko
17
800
Venezuela
Venezuela
15
400
Švédsko
Švédsko
15
000
Španělsko
Španělsko
12
000
Írán
Írán
10
800
Jazyk(y)
Historické židovské jazyky:
hebrejština
jidiš
ladino
Liturgické jazyky
hebrejština
aramejština
Dominantní jazyky:
Mateřský jazyk Židů v diaspoře významně ovlivnila:
angličtina
hebrejština
jidiš
ruština
Náboženství
judaismus
Židé
hebrejsky
יְהוּדִים,
Jehudim
, sg. יְהוּדִי,
Jehudi
) jsou
semitským
národem
pocházejícím z oblasti
Blízkého východu
. Kromě označení
Židé
jsou nazýváni též
Izrael
(hebrejsky
Jisra’el
) nebo
Synové Izraele
Izraelité
(hebrejsky
Bnej Jisra’el
). Občas se pro Židy používá i označení
Hebrejové
či
Hebrejci
(hebrejsky עברי,
Ivri
(sg.), עברים,
Ivrim
(pl.); rusky
Jevrej
). Nejstarší záznamy o existenci izraelského národa spadají do
2. tisíciletí př. n. l.
Během 3000 let se Židé ze své pravlasti –
Izraele
– rozšířili do celého světa. Kromě národnostně-etnické skupiny tvoří Židé i skupinu
náboženskou
Pokud se píše s velkým prvním písmenem, označuje slovo
Žid
příslušníka židovského národa, tedy Žida v
etnickém
slova smyslu, zatímco
žid
(s malým písmenem) je příslušníkem
židovského náboženství
. Významy se do velké míry překrývají, protože židovské náboženství bylo původně náboženstvím národním a bylo jedním z
určujících rysů příslušnosti k židovskému národu. Dalšími národními rysy bylo území státu
Izraele
Palestiny
a jazyk (
hebrejština
).
Etymologie slova
Související informace naleznete také v článcích
Etymologie slova Žid
Židovská etnonyma
Slovo „Žid“ přešlo do češtiny pravděpodobně
německým
zprostředkováním z
italského
Giudeo
, které pochází z latinského
Iudeus
, respektive
řeckého
Ἰουδαῖος (Iudaios), podle hebrejského יְהוּדִי
Jehudi
, znamenající „judský“, „pocházející z Judska“, „Judejec“. V původním významu znamenalo „příslušník kmene Jehuda“ (
Juda
), viz
Izraelský národ
. Samotné jméno
Jehuda
znamená „Ten, jenž děkuje“ nebo „Ten, jenž vzdává chválu“.
Podobnou cestou, tedy přes řečtinu, přešel do češtiny i výraz „Hebrejec“ (z řeckého Ἑβραῖος,
Hebraios
), podle hebrejského עברי,
Ivri
. Kořen עבר znamená „překračovat“, „přecházet“. Může tedy odkazovat jak na kočovníky („Ti, kdo chodí sem a tam“) nebo na národ „z druhé strany (řeky)“ – v tomto případě
Eufratu
. Výraz Hebrejci se dnes používá především v souvislosti se starověkými kmeny nebo skupinami kmenů, které mluvily hebrejsky a které později vytvořily kmenové společenství Izrael.
Jméno „Izrael“ (hebrejsky ישראל, „Bůh bojuje“, „Ten, jenž zápasí s Bohem“), přesněji בני ישראל,
Bnej Jisra’el
, „Synové Izraele“, odkazuje v národnostním kontextu na celý izraelský národ, včetně deseti ztracených kmenů, v náboženském pak na celé společenství lidí uznávajících a věřících pouze v jednoho
Boha Izraele
. V současnosti je třeba odlišovat mezi slovem
Izraelité
, což se vztahuje na biblický národ, potažmo na příslušníka náboženské komunity; a
Izraelci
, což je označení občanů státu
Izrael
V jazyce
V některých jazycích (jako například v češtině a němčině) se výrazem
židovský
krom neutrálních pojmenování typu
židovský hřbitov
Judenfriedhof
) dříve označovaly i některé předměty nebo skutečnosti, v jejichž označení mělo slovo židovský někdy odsudečný nebo výsměšný význam, např.
mochyně
(physalis) –
židovská třešeň
Judenkirsche
nebo
topinambury
židovské brambory
Judenkartoffeln
Kdo je Žid
Související informace naleznete také v článku
Kdo je žid?
„Etnický Žid“
V judaismu bylo vždy náboženství úzce propojeno s myšlenkou vlastního národa a země. Ve
starověku
byli Židé (respektive Izraelci) vždy považováni za národ a na jejich náboženství nebyl kladen žádný zvláštní důraz. Změna přišla v poexilním období, zvláště pak během
řecké
římské
nadvlády, kdy začalo být židovství považováno za samostatné (a státem vesměs uznávané) náboženství, jehož hlavním nositelem je národ – Židé. V té době také roste počet
konvertitů
, tudíž se stávalo, že člověk židovského vyznání byl zároveň
římským občanem
V období
středověku
se zvláště v
křesťanském
muslimském
prostředí naopak národnostní princip v židovství vytrácí – Židé jsou považováni za náboženskou skupinu a zřeknutím se své víry nebo přestupem na jinou víru židy být přestávají. Pokřtěný žid již není brán jako žid, nýbrž jako
křesťan
Termín „židovské etnikum“ je poměrně nový a vychází až z
nacionalistických
tendencí během
19. století
a je přímým důsledkem
sekularizace
společnosti, ve které přestalo hrát roli rozdělení náboženské a začalo naopak být důležité rozdělení
národnostní
. Uvnitř samotného
judaismu
existovaly v té době rozporuplné tendence. Některé skupiny dávaly přednost
asimilaci
(tyto skupiny považovaly židovství za projev víry, nikoli etnické či národnostní příslušnosti), jiné skupiny začaly klást důraz na národní svébytnost Židů (zvláště pod dojmem událostí, jako
Dreyfusova aféra
, která znamenala pro řadů příznivců asimilace zklamání) – z této skupiny se posléze zrodil
sionismus
K „židovské národnosti“ se bylo možno přihlásit např. v
Sovětském svazu
, kde v roce 1928 vznikl
Židovský národní okruh
nebo v meziválečném
Československu
ve snaze oslabit
německou
a maďarskou národnost.
10
První definici Žida na základě
„rasy“
byla stanovena až v
nacistickém Německu
prostřednictvím tzv.
norimberských zákonů
. Tyto zákony definovaly jako Žida každého, kdo má oba rodiče Židy (
Volljude
). Člověk, který měl Židem jednoho z rodičů, byl považován za
míšence prvního stupně
Mischling ersten Grades
), člověk, který měl židovského jednoho prarodiče pak za
míšence druhého stupně
Mischling zweiten Grades
). Zákony dále rozebíraly případy, kdy byl jeden nebo oba rodiče či prarodiče míšenci prvního nebo druhého stupně. Všichni lidé, označení
nacistickým
režimem jako Židé (
Volljuden
) i míšenci (
Mischlinge
) byli během
druhé světové války
perzekvováni
a v
konečném důsledku
měli být podle záměrů nacistů
vyhlazeni
Na
karaimské židy
se norimberské zákony nevztahovaly.
Po založení státu
Izrael
roku 1948 byl přijat zákon zaručující, že každý člověk, který byl nacisty a jejich rasovými zákony označen za Žida, a jako takový perzekvován, má právo odstěhovat se do Izraele, kde této nebo podobné perzekuci již vystaven nebude. Tato klauzule pak dala vzniknout
Zákonu o návratu
, podle kterého je každý, kdo má alespoň jednoho židovského
prarodiče
, považován Státem Izrael za Žida a je možné mu udělit občanství. Zákon o návratu se stal normou pro přijetí členů i pro řadu židovských obcí ve světě.
Nejvyšší soud Státu Izrael
v roce 2013 rozhodl, že neexistuje „izraelská národnost“ (
Izraelci
), ale pouze Židé nebo
Arabové
11
„Halachický žid“
Tato část článku není dostatečně
ozdrojována
, a může tedy obsahovat informace, které je třeba
ověřit
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na
věrohodné zdroje
Židé
judaismus
Židé
Judaismus
Kdo je Žid
Ortodoxní
Konzervativní (Masorti)
Progresivní (Reformní - Liberální)
Ultraortodoxní
Samaritáni
Falašové
Karaité
Etnické skupiny a jazyky
Aškenázové
Sefardové
Mizrachim
Hebrejština
Jidiš
Ladino
Ge'ez
Buchori
Populace
vývoj
Evropa
Amerika
Asie
Afrika
Austrálie
Náboženství
Bůh
Principy víry
Boží jména
613 micvot
Halacha
Noachidské zákony
Mesiáš
Eschatologie
Židovské myšlení, filosofie a etika
Židovská filosofie
Cdaka
Musar
Vyvolenost
Chasidismus
Kabala
Haskala
Náboženské texty
Tóra
Tanach
Mišna
Talmud
Midraš
Tosefta
Mišne Tora
Šulchan aruch
Sidur
Machzor
Pijut
Zohar
Životní cyklus, tradice a zvyky
Obřízka
Pidjon ha-ben
Simchat bat
Bar micva
Šiduch
Svatba
Ketuba
Rozvod (Get)
Pohřeb
Kašrut
Židovský kalendář
Židovské svátky
Talit
Tfilin
Cicit
Kipa
Mezuza
Menora
Šofar
Sefer Tora
Významné postavy židovství
Abrahám
Izák
Jákob
Mojžíš
Šalomoun
David
Elijáš
Áron
Maimonides
Nachmanides
Raši
Ba'al Šem Tov
Ga'on z Vilna
Maharal
Náboženské budovy a instituce
Chrám
Synagoga
Ješiva
Bejt midraš
Rabín
Chazan
Dajan
Ga'on
Kohen (kněz)
Mašgiach
Gabaj
Šochet
Mohel
Bejt din
Roš ješiva
Židovská liturgie
Šema
Amida
Kadiš
Minhag
Minjan
Nosach
Šacharit
Mincha
Ma'ariv
Musaf
Dějiny Židů
starověk
středověk
novověk
Blízká témata
Antisemitismus
Gój
Holocaust
Izrael
Filosemitismus
Sionismus
Abrahámovská náboženství
Žid a žid nemusí být vždy jedno a totéž. Zatímco „etnickým Židem“ je nutné se narodit, židem podle židovského náboženského práva –
halachy
– je možné se narodit i stát. Tzv.
halachickým židem
je každý, kdo:
se narodil židovské matce, která sama byla halachickou židovkou (u rabínských židů židovství se dědí
matrilineárně
, nikoli
patrilineárně
, jako je tomu např. u
islámu
),
karaitské a falašské židovské obce (historicky ani halachu v době vzniku nepřijaly) uznávají pouze patrilienární nárok, stejně jako samaritánské kmeny (samaritánské kmeny se nepovažují však přímo za Židy, ale za Izraelce)
každý, kdo podstoupil předepsaným způsobem
gijur
a konvertoval k judaismu. Konvertita je rovněž i státem Izrael uznán za člověka, kterému náleží právo návratu.
Z této definice vyplývá, že člověk, který měl např. židovského dědečka, je sice považován za Žida státem Izrael, nicméně není již považován za žida z náboženského hlediska – není započítáván do
minjanu
, není vyvoláván k
Tóře
a jeho náboženský status je stejný jako u jakéhokoli jinověrce.
Většina náboženských (věřících) židů nepovažuje „nehalachické židy“ vůbec za židy a „etnický“ charakter židovství víceméně neuznávají, rozhodující je pro ně
halacha
. Některé malé skupiny
ultraortodoxních židů
nejenže neuznávají nehalachické židy, ale neuznávají ani konvertity jako plnoprávné židy. Tato praxe je ovšem spíše výjimkou potvrzující pravidlo.
Etnické rozdělení
Současné židovské obyvatelstvo je možné rozdělit dle původu a oblastí, kde Židé žili nebo žijí, a to následovně:
Aškenázové
– Židé, kteří pocházejí především ze střední a východní
Evropy
; tvoří více než 70
% světové židovské populace. Dnes žijí především v
Izraeli
(48
% populace), USA,
Kanadě
a Evropě.
Sefardové
– Židé pocházející z oblasti
Španělska
a středomoří. Dnes žijí v Izraeli (spolu s Mizrachim 52
% populace), ve Francii a v Latinské Americe.
Mizrachim
– Židé pocházející z arabských zemí, především
Iráku
Íránu
Sýrie
Libanonu
. Mezi Mizrachim se počítají i skupiny jako
Berberští židé
Horští Židé
a Židé
Kavkazu
Kurdistánu
aj. Hlavní centrum jejich populace je v Izraeli.
Tyto skupiny jsou odvozeny od rabínského judaismu. Kromě těchto velkých skupin existují ještě nerabínské skupiny, jejichž příslušníci tvoří komunity o několika stech až tisících členů. Jsou to např.
Falašové
– též Beta Israel, tzv. Černí židé, pocházející především z
Etiopie
Karaimové
– karaimem je možné se výhradně narodit, nicméně náboženskou skupinou
Karaité
se můžete stát
Samaritáni
– potomci severoizraelských kmenů a mezopotámského obyvatelstva z 1. tis. př. n. l., sami sebe neoznačují za Židy, ale pouze za Izraelce
Tejmanim
– Židé z
Jemenu
Bnej Menaše
– indičtí Židé odvozující svůj původ od kmene Menaše
Ibo Bnej Jisrael
– tzv. Igbo – Židé z Nigérie odvozující svůj původ od kmenů Gád, Zabulon a Menaše
Kchaj-feng
– čínští Židé
Tyto skupiny se od sebe mohou lišit dialektem hebrejštiny, používanými jazyky, kulturou včetně folklóru i náboženskými praktikami.
Populace
Následující tabulka uvádí počet a procentuální zastoupení Židů podle národnosti v některých zemích a oblastech. Údaje jsou pouze orientační.
země
židovská populace
celková populace
podíl Židů (%)
poznámky
Spojené státy americké
300
000
301
469
000
1,80
12
13
Izrael
393
400
116
700
75,80
14
Evropa
000
000
710
000
000
0,30
Francie
494
000
64
102
140
0,80
13
Velká Británie
267
000
60
609
153
0,40
15
Rusko
228
000
142
400
000
0,15
Oblast bývalého
Sovětského svazu
13
Počet podle některých odhadů mnohem vyšší.
16
Německo
220
000
82
310
000
0,30
100 000 členů židovských obcí
Ukrajina
103
591
46
481
000
0,20
17
Maďarsko
80
000–100
000
10
053
000
0,8–1
18
Především maďarsky mluvící,
neologičtí
, asimilovaní Židé
Belgie
30
000
10
419
000
0,30
Itálie
30
000
58
883
958
0,05
Kanada
371
000
32
874
400
1,10
13
Guatemala
200
14
655
000
0,01
19
Turecko
30
000
72
600
000
0,040
15
Argentina
250
000
39
921
833
0,60
20
Brazílie
130
000
188
078
261
0,07
20
Jižní Afrika
106
000
47
432
000
0,20
20
Austrálie
126
000
20
788
357
0,60
21
Asie
50
000
900
000
000
0,001
Írán
20
405
68
467
413
0,03
20
Aktuální zprávy o pronásledování z roku 2024
22
Mexiko
40
000–50
000
108
700
000
0,04
20
Celkem
15
871
000
453
628
000
0,25
Jazyk
Související informace naleznete také v článcích
Hebrejština
Jidiš
Ladino
Lešon Kenaan
Hlavním dorozumívacím jazykem Židů byla ve
starověku
hebrejština
. Ta později přešla do liturgického užívání a její funkci v běžné komunikaci přejala
aramejština
, případně
řečtina
nebo
latina
. Od babylónského zajetí se stalo nepsaným pravidlem, že Židé přijímali jazyk země, ve které žili. Kromě toho vytvořili a užívají vlastní jazyky –
jidiš
(směs hebrejštiny, středověké němčiny a slovanských výrazů), užívaná mezi aškenázskými Židy, a
ladino
(směs hebrejštiny a kastilštiny) používaná mezi Sefardy. Kromě těchto dvou jazyků ještě existují různé variace jako
judeo-arabština
nebo
judeo-perština
a judeo-turečtina (hlavně u Karaimů a
Krymčaků
) a judeo-afričtina u Falašů (jazyk ge'ez). Všechny tyto jazyky vznikly vzájemným ovlivňováním jazyků hostitelských zemí a hebrejštiny. Zvláštním jazykem je
ge'ez
, kterým se hovořilo v Etiopii před nástupem
amharštiny
a který zůstal jako liturgický jazyk etiopských Židů. Hebrejština se udržela jako jazyk literární. Na přelomu 19. a 20. století byla hebrejština obnovena jako živý jazyk v
Izraeli
(ivrit).
Genetický původ
Testy DNA potvrdily, že většina moderních židovských komunit, včetně íránských, sefardských a aškenázských Židů,
23
jsou potomci původního obyvatelstva, které žilo v období pozdního paleolitu v oblasti
Levanty
. Jednalo se o nositele kultury
Natúfien
, kteří Levant obývali před asi 12
tisíci lety a geneticky měli blízko k současným obyvatelům
Jemenu
, ale v dalších tisíciletích se smísili s migračními vlnami z
Anatolie
Kavkazu
24
Jejich potomci byli starověcí semitští
Kananejci
, kteří v
době bronzové
žili na území
Kanaánu
, kde se dnes nalézají západní Sýrie, Libanon, Palestina a Izrael.
25
26
Stejný starověký levantský původ jako Židé mají arabsky mluvící populace Levanty, například
Palestinci
Drúzové
, Libanonci, Jordánci a Syřané. Sefardští Židé z Maroka a aškenázští Židé se odlišují tím, že mají asi 31–41% evropských genů.
23
Jedná se o důsledek sňatků, které židovští muži, kteří v počátcích židovské diaspory migrovali do Evropy, uzavírali s místními ženami, které konvertovaly k judaismu.
27
Etiopští Židé
mají stejný východoafrický původ jako ostatní obyvatelé Etiopie, ale asi 20% jejich genetické výbavy je blízkovýchodního původu a vykazuje podobnost s moderními židovskými a arabskými populacemi a Kananejci z doby bronzové.
23
Náboženství
Podrobnější informace naleznete v článku
Judaismus
Tato část článku je příliš stručná nebo
postrádá důležité informace
. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně
rozšíříte
Židé modlící se v synagoze při svátku
jom kipur
Judaismus vznikl jako kmenové náboženství hebrejských kmenů přibližně ve 2. tisíciletí př. n. l.
zdroj?
V současné době je jediným náboženstvím židovského národa. Podle náboženských zákonů ani podle zákonů světských není možné
zdroj?
být Židem (příslušníkem židovského národa) a zároveň být příslušníkem nějakého jiného náboženství než judaismu, pokud se pro toto jiné náboženství člověk svobodně rozhodne
zdroj?
(je ovšem možné být Židem „bez vyznání“).
zdroj?
Náboženský a národnostní fenomén je v židovství neodmyslitelně spjat. Judaismus je
monoteistickým
náboženstvím, tzn. že uctívá jediného Boha. Uctívání jiných bohů je zapovězeno, stejně jako uctívání soch, jiných předmětů či míst nebo přírodních úkazů. Judaismus odmítá dogmata a podobné „nezvratné pravdy“.
zdroj?
Po dlouhou dobu bylo jediným dogmatem to, že Tóra je Boží Zákon seslaný Bohem
zdroj?
a Izrael jej následuje,
zdroj?
aby dodržel podmínky smlouvy s Bohem uzavřené, totiž
vyvolení
výměnou za následování jediného, pravého Boha.
Dějiny Židů
Podrobnější informace naleznete v článku
Dějiny Židů
Dějiny Židů ve starověku
Podrobnější informace naleznete v článku
Starověké dějiny Židů
Starověké dějiny Izraele jsou vymezeny prvními zmínkami o
izraelském národě
ve
13. století př. n. l.
arabskou
expanzí na počátku
7.
století n. l.
28
Podle
Tóry
pochází celý Izraelský národ z jednoho rodu
patriarchů
29
Ti se přestěhovali do
Egypta
, kde se značně rozrostli. V Egyptě však byli zotročováni a utlačováni.
30
Proto Izraelité z Egypta odešli, prošli pouští a vstoupili do
Kanaánu
, zabrali zemi a usadili se v ní. Podle biblického chápání se izraelský národ stejně jako jeho náboženství ustavuje především při putování pouští, při kterém od Boha dostává zákon a stává se Božím lidem. Můžeme-li datovat tyto události, podle údajů o městech Ramses a Pitom, na jejichž stavbě se Izraelité měli jako otroci podílet, lze hovořit o
13. století př. n. l.
Království izraelské (červená) a judské (žlutá).
Doba královská a rozdělená monarchie (1000–586 př. n. l.)
Související informace naleznete také v článcích
Izraelské království
Judské království
Podle biblických pramenů se z vlády soudců jednotlivých kmenů vyvinula monarchie. Na přelomu stála osoba
Saula
, který byl sice pomazán na krále, ale jeho činnost připomínala spíše soudce. Prvním skutečným králem byl
David
, po něm jeho syn
Šalomoun
31
Jelikož bible neudává přesná data a mimobiblické prameny mlčí, datace těchto panovníků je jen přibližná. Davidovská říše (jak se označuje) zabírala nejen území Izraelských kmenů, ale všechno okolí. Byla spravována centrálně, hlavním městem byl
Jeruzalém
, který David dobyl na
Jebusejcích
. Během tohoto období byl v Jeruzalémě zbudován
Šalomounův chrám
Po Šalomounově smrti došlo k rozdělení davidovské říše. Rozpadl se i svazek severních izraelských kmenů a kmenů jižních (konkrétně
Judy
Benjamína
) – vzniklo tzv. severní království neboli Izrael a jižní království neboli Juda (
Judské království
, Judsko). Izraelské království zaniklo v roce
722
, když jeho hlavní město
Samaří
(Šomron) dobyli
Asyřané
pod vedením
Salmanassara V.
Severní kmeny byly z velké části deportovány a usídleny mimo svou vlast, asimilovaly se s okolím a zanikly. V Judském (jižním) království (v Jeruzalémě) vládla i po rozdělení davidovská dynastie. Podle oficiálních pramenů přetrvala celou dobu až do zániku království v roce
587
. Jeruzalém padl v roce
587
nebo
586
(datum nejisté i v babylonských pramenech). Velká část Židů byla v několika etapách odvedena do
exilu v Babylonii
Babylónská a perská nadvláda (586–323)
Období po pádu Jeruzaléma v roce 586 př. n. l. a deportaci židovských obyvatel z Judska do Babylonie se nazývá
babylonské zajetí
. Jeho trvání však nebylo dlouhé. V roce
539 př. n. l.
obsadil
perský
král
Kýros II.
Babylon
. Skončilo babylonské zajetí a Židé se mohli, pokud chtěli, vrátit zpět do vlasti. Zdaleka ne všichni této možnosti využili a tak vzniká první velká
židovská diaspora
v Mezopotámii. Jeruzalém i
Chrám
byl obnoven – do tohoto období spadá působení
Ezdráše
Nehemjáše
. Ezdráš s sebou měl přinést Persií schválený „zákon našeho Boha“ – někteří badatelé se domnívají, že se jednalo buď o konečnou nebo o jednu ze závěrečných verzí Tóry. Život židovské komunity se začínal zaměřovat na
psaný
tradovaný zákon
. V tomto období vznikají teologické a písemné základy židovského náboženství –
judaismu
. Od zajetí také bude pravidlem, že vždy bude větší část Židů žít mimo území
Izraele
Izrael za Herodovců
Řecká (323–167), makabejská (167–163) a římská vláda (63–135)
Alexandr Makedonský
roku
331 př. n. l.
ovládl území
Blízkého východu
a Judsko přešlo pod vládu Řeků. Po jeho smrti (
323 př. n. l.
) byla říše rozdělena mezi
diadochy
a Judsko připadlo na egyptským
Ptolemaiovcům
. V této době vznikla a rozmohla se
alexandrijská
diasporní komunita, kde došlo i překladu
Starého zákona
do řečtiny (
Septuaginta
). V roce
198 př. n. l.
dobyli po několika válkách
Seleukovci
Sýrii a Kanaán. Když
Antiochos IV. Epifanés
zakázal provádět základní rituály
judaismu
, povstalo venkovské obyvatelstvo a toto povstání nakonec přerostlo roku
167 př. n. l.
makabejské povstání
32
Makabejské války započala roku
167 př. n. l.
rodina Makabejských, otec a jeho synové. Otec záhy zemřel a vedení se ujal
Juda Makabejský
. V roce
164 př. n. l.
se podařilo Judovi ovládnout Jeruzalém a přilehlé oblasti a obnovit Chrámový kult. Boje pokračovaly za všech jeho nástupců-bratrů
Jónatána
Šimona
. Tyto války skončily založením vládnoucí královské dynastie
Hasmonejců
. Panování Hasmonejské dynastie bylo zmařeno vnitřními spory v samotné rodině. Když se bratři
Aristobúlos II.
Hyrkanos II.
nemohli shodnout na vedení země, zasáhli do sporu jak
Pompeius
, tak
idumejský
vládce
Antipatros II.
Pompeius nakonec přiřkl vládu Antipatrovi, čímž Hasmoneovská dynastie skončila svou vládu a jejich místo zaujali
Herodovci
Po
Césarově
vítězství zůstal Hyrkanos v Judsku veleknězem, ale prokurátorem Judska byl jmenován Idumejec
Antipatros Idumejský
. Po Antipatrově smrti zůstali v Judsku jeho dva synové, Fasael a
Herodes
Marcus Antonius
jim potvrdil jejich úřad etnarchy. V letech
40
37
se dostal díky
parthské
expanzi na trůn Hasmonejec
Antigon
, syn Aristobúla II. Herodes utekl do Říma, kde získal hodnost krále. Vrátil se v roce 37, porazil Antigona, dobyl Jeruzalém a stal se prakticky jediným vládcem v zemi. Po Herodově smrti (4 př. n. l.) nastoupil na jeruzalémský trůn jeho syn
Archelaos
, byl však krátce na to (6 n. l.) Římany sesazen a Judsko přešlo pod přímou správu Říma. Judsko bylo spravováno římskými prefekty (
41
) a prokurátory (
44
68
). Od roku
41
do roku
44
vládl v Judsku Herodes Agrippa I. Po jeho smrti Judsko opět přechází do přímé správy Říma a spravují je prokurátoři.
Židovská povstání
Římští vojáci nesou
menoru
po zničení Jeruzaléma
Související informace naleznete také v článcích
První židovská válka
Povstání Bar Kochby
Za prokurátora Gessia Flora přerostla všeobecná nespokojenost v celonárodní židovské povstání. Počáteční úspěch byl zastaven postupem
Vespasiana
. Když byl Vespasianus zvolen císařem (
69
), převzal velení vojsk jeho syn
Titus
. Titovi se podařilo v roce
70
dobýt
Jeruzalém
a v roce
73
zlomit poslední odpor Židů v pevnosti
Masada
. O několik desetiletí později, v letech
132
135
, došlo k dalšímu povstání, které vedl
Šim'on bar Kochba
. I toto povstání však bylo rozdrceno, Židé byli vyhnáni z Jeruzaléma, z něhož bylo učiněno nové město,
Aelia Capitolina
a provincie přejmenována z Judska na
Palestinu
, aby byla vyhlazena jakákoli památka na neustále se bouřící Židy. Po Druhé židovské válce se těžiště židovského života přesunulo do Galileje, kde se židovský život začal znovu obnovovat.
Židé v diaspoře
Související informace naleznete také v článcích
Židé v evropských zemích
Židé v Česku
Židé ve Spojených státech amerických
Ve 3. století mnoho židů během krize Římské říše zemi opustilo. Jejich cílem byla především Babylónie, která nebyla pod nadvládou Říma a navíc zde již od dob babylónského zajetí sídlila silná a početná židovská komunita. Po povolení křesťanství a jeho přijetí za státní náboženství se vztah římské a později
byzantské říše
k Židům zhoršoval.
33
Židé proto přivítali, když roku
614
získala oblast Persie, avšak Jeruzalém byl roku
629
dobyt zpět. Roku
638
byla oblast podmaněna
Araby
a situace v oblasti se na dlouhou dobu zcela změnila. Židé získali podobně jako křesťané status Dhimmi – tj. lidí druhého řádu – mohli svobodně vyznávat své náboženství, ale nesměli jej šířit ani nosit zbraně a museli platit zvláštní daň. Tolerance muslimů byla závislá na toleranci konkrétního panovníka.
Chasidé
New Yorku
, který je domovem okolo 1,5 milionů Židů
Vzhledem k
roztroušení (
diaspory
) Židů po světě přestalo být určujícím faktorem obývané území a postupně se vytratil i původní společný jazyk. Náboženství a kulturní tradice zůstaly.
Protože během
středověku
žili Židé mnohdy v
ghettech
a přinejmenším teoreticky se nemísili s
nežidovským obyvatelstvem, lze tak nadále mluvit o národu, je-li chápán jako společenství odvozované od společného předka. Existuje však množství náhledů na tuto otázku; realitě snad bližší je výklad židovství jako druhu kulturního či diskursivního společenství (Eliyahu).
Ve středověku i raném novověku se Židé v Evropě stávali terčem
pogromů
a katolické
inkvizice
. Během 18. a 19. století se židé stále více začali považovat za příslušníky národů, v
jejichž zemích žili. V
těchto případech již označení žid zůstalo vyjádřením náboženské příslušnosti.
Od roku
1948
existuje na části území bývalé
Mandátní Palestiny
stát
Izrael
, v
němž Židé opět tvoří majoritní skupinu a hovoří moderní
hebrejštinou
(ivrit). Nejpočetnějším náboženstvím země je
judaismus
, většina obyvatel Izraele se však považuje za sekulární. Do země se postupně vystěhovalo mnoho židů, poslední velkou vlnou byli
sovětští židé
v roce
1990
Genetická onemocnění
Je známo, že v rámci určitých skupin židovské populace se vyskytují některé genetické choroby nadprůměrně často. Příčina tohoto jevu není jasná, ale vliv mohl mít
genetický drift
způsobený
inbreedingem
v izolovaných židovských populacích. Například
Aškenázové
trpí často
Riley-Dayovým syndromem
Tay-Sachsovou chorobou
Gaucherovou chorobou
Niemann-Pickovým syndromem
, také v hojné míře
cukrovkou
pentosurií
dystonií
kolorektálním karcinomem
. Mezi
Sefardskými
židy se ve zvýšené míře vyskytuje
familiární středomořská horečka
(FMF), naopak Tay-Sachsova choroba u nich nepředstavuje tak vysoké riziko. Mezi orientálními židy perského původu je zvýšená incidence
hypoaldosteronismu
Dubin-Johnsonova syndromu
, mezi
libyjskými
židy je zvýšené riziko propuknutí
Creutzfeldtovy–Jakobovy choroby
34
Existuje organizace
Dor ješorim
, která poskytuje židovským komunitám screening před těmito a dalšími genetickými chorobami.
Věda
Židovská kultura má mimořádnou tradici vzdělanosti a vědy. K židovskému národu (bez ohledu na to, jak se k tomuto pojmu vztahovali oni) můžeme počítat mnoho z nejslavnějších vědců světa, zvláště v oblasti fyziky (
Albert Einstein
John von Neumann
Max Born
Wolfgang Pauli
Robert Oppenheimer
Lev Landau
Otto Stern
Gabriel Lippmann
James Franck
Albert Abraham Michelson
Lise Meitnerová
Rosalind Franklinová
Hans Bethe
Dennis Gabor
Vitalij Lazarevič Ginzburg
Edward Teller
), ale i chemie (
Fritz Haber
Henri Moissan
Ilja Prigogine
), biologie (
Jonas Salk
Rita Leviová-Montalciniová
Ilja Iljič Mečnikov
Paul Ehrlich
Gerty Coriová
), matematiky (
Georg Cantor
Pál Erdős
Carl Gustav Jacob Jacobi
Benoit Mandelbrot
Hermann Minkowski
Grigorij Perelman
Norbert Wiener
), astronomie (
Carl Sagan
Saul Perlmutter
), informatiky (
Marvin Minsky
), psychologie (
Sigmund Freud
Abraham Maslow
Alfred Adler
Erich Fromm
Viktor Frankl
), ekonomie (
Milton Friedman
Paul Samuelson
David Ricardo
Paul Krugman
Joseph Stiglitz
Ludwig von Mises
), sociologie (
Émile Durkheim
Karl Marx
Herbert Marcuse
Theodor W. Adorno
Judith Butlerová
Zygmunt Bauman
), antropologie (
Claude Lévi-Strauss
), teologie (
Maimonides
), filozofie (
Filón Alexandrijský
Baruch Spinoza
Ludwig Wittgenstein
Henri Bergson
Karl Popper
Jacques Derrida
Edmund Husserl
Thomas Kuhn
Martin Buber
Emmanuel Levinas
), kulturologie (
Walter Benjamin
Ernst Gombrich
), politologie (
Hannah Arendtová
Raymond Aron
), lingvistiky (
Edward Sapir
Roman Jakobson
Noam Chomsky
Ludvík Lazar Zamenhof
), historiografie (
Flavius Iosephus
Eric Hobsbawm
Isaiah Berlin
). Uvádí se, že přestože Židé tvoří jen 0,2% světové populace, tvoří dvacetiprocentní podíl mezi laureáty Nobelových cen, ve vědeckých kategoriích, a zvláště fyzice, je to ještě více.
35
36
Odkazy
Reference
10
11
12
13
People Policy Planning Institute (Jewish Agency for Israel)
].
Annual Assessment
[online]. American Jewish Year Book. vyd. American Jewish Committee, 2007 [cit. 2009-02-23].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2010-06-13. (angličtina)
Israel's population crosses 8 million mark
[online]. Ynetnews, April 14, 2013 [cit. 2013-04-14].
Dostupné online
Je zde použita šablona
Cite web
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
This figure does not include 300,000 Israeli ethnic Jews not considered to be Jewish under halakha
DELLAPERGOLA, Sergio
World Jewish Population, 2012
[online]. Redakce Dashefsky Arnold.
Storrs, Connecticut
: North American Jewish Data Bank, November 2, 2012 [cit. 2013-09-21].
Dostupné online
Je zde použita šablona
Cite web
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
10
11
12
Virtual Library
].
The Jewish Population of the World
[online]. American Jewish Year Book. vyd. American Jewish Committee, 2006 [cit. 2008-04-25].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2019-05-05. (angličtina)
ŠUMAVSKÝ, Josef Franta.
Deutsch-böhmisches Wörterbuch
. Svazek 1. Prag: Johann Spurný, 1844. S. 1103. Dostupné
online
, 15. ledna 2024. Zachycuje mnoho dalších podobných výrazů.
Topinamburům se říká „židovské brambory“. Původně jsou ale z Mexika.
ČRo 2019, dostupné
online
, 1. února 2024.
Listy zahradnické. Illustrovaný časopis (...).
V Troji u Prahy, 1882. S. 100. Dostupné
online
, 1. února 2024.
ZBAVITELOVÁ, Gita.
Stalin založil na Dálném východě Židovskou autonomní oblast
[online]. Český rozhlas, 2007-06-14 [cit. 2012-01-06].
Dostupné online
ČAPKOVÁ, Kateřina. Uznání židovské národnosti v Československu 1918–1938. In
Český časopis historický
, roč. 102, 2004, č. 1. Str. 77–103.
BĚLKA, Michal.
Izraelci neexistují. Židovská národnost musí stačit, rozhodl soud
[online]. iDnes.cz, 2013-10-04 [cit. 2020-01-10].
Dostupné online
Viz
Archivováno
3. 2. 2012 na
Wayback Machine
(Updated to May 2, 2006).
V roce 2007 již židovská populace Izraele překonala židovskou populaci USA.
Population, by religion
[online].
Izraelský centrální statistický úřad
, 2007 [cit. 2007-11-13].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2007-11-24.
Sčítání obyvatel v r. 2001
Zpráva Ministerstva zahraničních věcí USA ohledně náboženské svobody
Archivováno
13. 4. 2008 na
Wayback Machine
odhaduje počet Židů v Rusku na 600
000 až 1
000
000.
Údaj podle oficiálního cenzu z r. 2001. Podle místní pobočky Židovské agentury se počet Židů pohybuje mezi 250 000 až 500 000
Židovská komunita v Maďarsku.
www.zsido.hu
[online]. [cit. 2008-04-25].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2017-05-15.
Jewish Virtual Library
Archivováno
12. 6. 2010 na
Wayback Machine
JewFAQ
Department of Immigration and Citizenship (DIMA), 1996 Census
Perský Žid Arvin Ghahremani popraven
Náboženský infoservis
, 19. 11. 2024
The Genomic History of the Bronze Age Southern Levant.
Cell
. May 2020, s. 1153–1154.
ISSN
0092-8674
doi
10.1016/j.cell.2020.04.024
PMID
32470400
Je zde použita šablona
Cite journal
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
NCBI. Ancient DNA from Mesopotamia suggests distinct Pre-Pottery and Pottery Neolithic migrations into Anatolia.
Science
. 2022, s. 982-987.
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2024-04-20.
Je zde použita šablona
Cite journal
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
LAWLER, Andrew. DNA from the Bible's Canaanites lives on in modern Arabs and Jews.
National Geographic
. 28 September 2020.
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
June 2, 2020.
Je zde použita šablona
Cite news
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
PEARSON, Nathaniel.
The splendid tapestry: How DNA reveals truths, ancient & lasting
[online]. 11 January 2022 [cit. 2024-02-05].
Dostupné online
Je zde použita šablona
Cite web
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
WADE, Nicholas. Genes Suggest European Women at Root of Ashkenazi Family Tree.
The New York Times
. 8 October 2013.
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
23 April 2019.
Je zde použita šablona
Cite news
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
SEGERT, Stanislav.
Starověké dějiny židů
. Praha: Svoboda, 1995.
ISBN
80-205-0304-8
, (dále jen Segert), str. 17.
Dt
1,8
Ex
1,7-16
Segert, str. 80–88.
Schäfer, 37-67.
Schäfer, 155–165.
RÉDEI, George P.
Encyclopedia of Genetics, Genomics, Proteomics, and Informatics
. 3rd Edition. vyd. [s.l.]: Springer, 2008.
ISBN
978-1-4020-6753-2
Archivovaná kopie.
www.jewishbiography.com
[online]. [cit. 2019-04-04].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
Literatura
BARNAVI, Eli a kolektiv.
Atlas univerzálních dějin židovského národa
. Praha: Victoria Publishing, 1995. 299
s.
ISBN
80-7187-013-7
CAMUS, Jean-Yves; DERCZANSKY, Annie-Paule.
Svět Židů
. Praha: KMa, 2008. 64
s.
ISBN
978-80-7309-501-7
DE LANGE, Nicolas.
Svět Židů
. Praha: Knižní klub, 1996. 240
s.
ISBN
80-7176-325-X
GILBERT, Martin
Židé ve 20.
století
. Praha: BASET, 2003. 375
s.
ISBN
80-86223-54-X
GINZBERG, Louis.
Legendy Židů = Agadot ha-jehudim
. Překlad Václav Petr. Praha: Triton, 2021. 672
s.
ISBN
978-80-7553-917-5
GINZBERG, Louis.
Legendy Židů 2.
. Praha: Triton, 2022. 432
s.
ISBN
978-80-7553-932-8
GINZBERG, Louis.
Legendy Židů 3.
. Překlad Václav Petr. Praha: Triton, 2022. 568
s.
ISBN
978-80-7684-069-0
GRAUS, František
Mor, flagelanti a vraždění Židů: 14. století jako období krize
. Praha: Argo, 2020. 712
s.
ISBN
978-80-257-3380-6
NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el.
Judaismus od A do Z
. Praha: Sefer, 1992. 285
s.
ISBN
80-900895-3-4
PAVLÁT, Leo; FIEDLER, Jiří; ŠEDINOVÁ, Jiřina a kolektiv.
Židé – Dějiny a kultura
. Praha: Kliment a Mrázek, 1997. 144
s.
ISBN
80-85608-17-0
SADEK, Vladimár; FRANKOVÁ, Anita; ŠEDINOVÁ, Jiřina.
Židovské dějiny, kultura a náboženství
. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 59
s.
ISBN
80-04-25998-7
SCHÄFER, Peter.
Dějiny Židů v antice: Od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu
. Praha: Vyšehrad, 2003. 264
s.
ISBN
80-7021-633-6
SPIEGEL, Paul.
Kdo jsou Židé?
. Brno: Barrister & Principal, 2007. 228
s.
ISBN
978-80-87029-07-7
STERN, Marc.
Svátky v životě Židů
. Praha: Vyšehrad, 2001. 247
s.
ISBN
80-7021-551-8
Související články
Izraelský národ
Davidova hvězda
Židovská obec
Židovský stát
Židovské svátky
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu
Židé
na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo
Židé
Ottově slovníku naučném
ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo
Žid
ve Wikislovníku
Téma
Židé
ve Wikicitátech
Symboly židovského života
Židé na antice
Archivováno
7. 11. 2012 na
Wayback Machine
Autoritní data
NKC
ph127782
ph168243
BNE
XX526628
BNF
cb11932167h
(data)
GND
4028808-0
LCCN
sh85070361
LNB
000054696
NARA
10638706
NDL
00574413
NLI
987007533616205171
SUDOC
04072851X
TDVİA
yahudi
Portály
Hebraistika
Izrael
Citováno z „
Kategorie
Židé
Judaismus
Skryté kategorie:
Wikipedie:Polozamčené stránky
Údržba:Články s dočasně použitou šablonou
Údržba:Wikidata mají jiný štítek
Údržba:Články s neověřenou částí
Částečné pahýly
Údržba:Články obsahující nedoložená tvrzení
Monitoring:Články s identifikátorem NKC
Monitoring:Články s identifikátorem BNE
Monitoring:Články s identifikátorem BNF
Monitoring:Články s identifikátorem GND
Monitoring:Články s identifikátorem LCCN
Monitoring:Články s identifikátorem LNB
Monitoring:Články s identifikátorem NARA
Monitoring:Články s identifikátorem NDL
Monitoring:Články s identifikátorem NLI
Monitoring:Články s identifikátorem SUDOC
Monitoring:Články s identifikátorem TDVİA
Portál Hebraistika/Zapojené články
Portál Izrael/Zapojené články
Židé
Přidat téma