Jane Fondová – Wikipedie

Jane Fondová – Wikipedie
Přeskočit na obsah
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jane Fondová
Jane Fondová (6.
prosince 2019)
Rodné jméno
Jane Seymour Fonda
Narození
21.
prosince
1937
(88
let)
New York
New York
USA
Alma mater
Vassar College
Actors
Studio
Emma Willard School
John Thomas Dye School
Newyorská liga studentů umění
Greenwich Academy
Aktivní roky
1960
–dosud
Choť
Roger Vadim
(1965–1973)
Tom Hayden (1973–1990)
Ted Turner
(1991–2001)
Partner(ka)
Richard Perry (2009–2017)
Děti
Vanessa Vadim
, Troy Garity a
Mary Williams
Rodiče
Henry Fonda
Frances Ford Seymour
Příbuzní
Peter Fonda
(bratr)
Oficiální web
www
.janefonda
.com
Oscar
Nejlepší herečka v hlavní roli
1971 –
Klute
1978 –
Návrat domů
Cena Emmy
Nejlepší herečka v hlavní roli v minisérii nebo TV filmu
1984 –
The Dollmaker
Zlatý glóbus
Nejlepší herečka v dramatu
1971 –
Klute
1978 –
Návrat domů
Cena BAFTA
Nejlepší herečka v hlavní roli
1979 –
Julie
1980 –
Čínský syndrom
Seznam děl
databázi
Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z
datové položky
Jane Fondová
(nepřechýleně
Jane Fonda
, rodným jménem
Jane Seymour Fonda
; *
21. prosince
1937
New York
) je
americká
herečka
spisovatelka
politická
aktivistka
modelka
, cvičitelka a
filmová producentka
, která obdržela dva
Oscary za nejlepší ženský výkon v hlavní roli
za snímky
Klute
Návrat domů
. Slavnou se stala v šedesátých letech 20. století, kdy hrála ve filmech jako
Barbarella
Dívka ze Západu
a vrcholu své herecké kariéry dosáhla v 70. a 80. letech, kdy kromě dvou Oscarů získala i mnoho dalších filmových ocenění. V letech 1982–1995 produkovala také různé, převážně televizní záznamy a v roce 1991 oznámila ukončení herecké dráhy. Na filmová plátna se vrátila až roku 2005 ve filmu
Příšerná tchyně
a v showbyznysu působí dodnes.
Během šedesátých let se Jane Fondová stala také
aktivistkou
a začala podporovat mnoho organizací a hnutí za lidská práva; rovněž začala otevřeně vystupovat proti
Válce ve Vietnamu
, do které Spojené státy vstoupily v roce 1964 na straně
Jižního Vietnamu
. Během 60. let se spoustou ostatních celebrit také podporovala okupaci ostrova
Alcatraz
domorodým obyvatelstvem
, která měla upozornit na selhání vlády v otázce práva na suverenitu domorodých Američanů a počátkem 70. let též podpořila levicovou politickou organizaci
Black Panther Party
a začala se angažovat i ve
feministickém
hnutí za práva žen. V roce 1984 založila společně s
Barbrou Streisandovou
a deseti dalšími ženami Hollywoodský ženský politický výbor (HWPC), ze kterého se později stala součást hnutí
Nová levice
a v roce 1986 pomohl proměnit
americký senát
demokratický
V roce 1992 bylo díky kampani HWPC zvoleno do
amerického kongresu
nejvíce žen, avšak po politických neúspěších v následujících letech,
výbor v roce 1997 zanikl.
Od počátku 21. století se začala zajímat také o ochranu přírody a i nyní často vystupuje na demonstracích a snaží se upozorňovat na
změny klimatu
Mládí a vzdělání
editovat
editovat zdroj
Jane Fondová se narodila 21. prosince 1937 v
New Yorku
jako dcera slavného amerického herce
Henryho Fondy
a jeho
kanadské
ženy
Frances Ford Seymourové
Její rodiče měli
anglické
francouzské
skotské
předky a díky aristokratickému původu její matky byla oslovována jako „Lady Fonda“.
Měla mladšího bratra
Petera Fondu
, který se později stal také hercem, a nevlastní sestru Frances de Villers z matčiny strany.
V roce 1950, kdy bylo Jane 12 let, její matka spáchala při léčbě v psychiatrické léčebně
sebevraždu
10
a o rok později se její otec znovu oženil, s bývalou divadelní producentkou a textařkou
Susan Blanchardovou
Jane Fondová vyrůstala v New Yorku a od patnácti let začala docházet na hodiny tance.
11
Později navštěvovala přípravné školy Greenwichskou akademii (
Greenwich Academy
) v
Greenwichi
a školu Emmy Willardové v
Troyi
, po kterých nastoupila na soukromou vysokou školu
Vassar College
Poughkeepsie
12
Během studia začala působit jako modelka a dvakrát se objevila i na obálce módního časopisu
Vogue
13
V roce 1954 se po charitativním vystoupení v divadle Omaha Community Playhouse, kde vystoupila se svým otcem, začala zajímat o umění
13
a po dokončení studia na Vassar College odcestovala do
Paříže
studovat umění.
14
Po návratu do Spojených států se v roce 1958 setkala s hercem a režisérem
Leem Strasbergem
, který s ní navštívil divadelní školu
Actors' Studio
a řekl jí, že má na herectví talent. Jane Fondová byla nadšená a tehdy se údajně rozhodla, že se stane herečkou.
15
Herecká kariéra
editovat
editovat zdroj
Jane Fondová v roce 1963
Začátky v 60. letech
editovat
editovat zdroj
Jane Fondová začala hrát v divadle již na konci 50. let a svou filmovou kariéru zahájila v roce 1960 sportovní komedií
Tall Story
. Ve stejnojmenné hře účinkovala i na
Broadwayi
a ve filmu se objevila též jako vysokoškolská roztleskávačka. Po jednom televizním filmu v roce 1961 se pustila do natáčení dramat
Period of Adjustment
Na kruté stezce života
(oba 1962), přičemž za
Na kruté stezce života
získala
Zlatý glóbus
pro nejlepší novou herečku roku. V roce 1963 se objevila v romantické komedii
Sunday in New York
a tentokrát ji deník
Newsday
nazval „nejkrásnější a nejnadanější herečkou ze všech nováčků“.
16
Měla však také své odpůrce a ve stejném roce ji v magazínu
The Harvard Lampoon
označili pro změnu za „nejhorší herečku roku“.
17
V roce 1964 se kvůli natáčení snímků
Kočky
La Ronde
přesunula do
Francie
. V dramatu
La Ronde
se objevila dokonce nahá, čímž se stala jednou z prvních amerických hereček, které se objevily nahé v zahraničním filmu.
18
Téhož roku jí byla nabídnuta i role ve filmu
Doktor Živago
, kterou však odmítla, jelikož nechtěla natáčením strávit devět měsíců.
19
Průlom v její kariéře přišel s
westernem
Dívka ze Západu
(1965), který obdržel pět nominací na
Oscara
a stal se jedním z deseti nejvýdělečnějších filmů roku. Jane Fondovou tak zařadil mezi užší hollywoodskou elitu. O rok později se objevila v krimi thrilleru
Štvanice
(1966) s
Marlonem Brandem
Robertem Redfordem
, za který získala několik kladných recenzí,
20
a následně odcestovala opět do Francie, kde natočila drama
La Curée
(1966). Díky tomuto snímku se v témže roce poprvé objevila i v časopisu
Playboy
, kde byly použity její odhalené fotografie z natáčení.
21
Jane Fondová však časopis ihned zažalovala, jelikož fotografie byly zveřejněny bez jejího souhlasu.
22
V roce 1966 si dále zahrála v komedii
Každou středu
a v roce 1967 v další úspěšné romantické komedii
Bosé nohy v parku
V roce 1968 poprvé hrála ve
sci-fi
filmu
Barbarella
(1968), který upevnil její postavení
sexuálního symbolu
. O rok později si však výkonem v psychologickém dramatu
Koně se také střílejí
vysloužila i uznání kritiků. Časopis
Variety
její výkon komentoval: „Fondová jako neúnavná, cynická smolařka z
Dust Bowl
podává dramatický výkon, který filmu dodává osobitost a strhující emocionální sílu.“
23
Významná kritička
Pauline Kaelová
ji ve své recenzi v magazínu
The New Yorker
přirovnala ke slavným herečkám
Audrey Hepburnové
Bette Davisové
, jelikož jako slavný sexsymbol nezanevřela na herecky náročné role.
24
Fondová za své výkony získala
cenu Kruhu newyorských filmových kritiků
New York Film Critics Circle Award
) a byla nominována na
Oscara pro nejlepší herečku v hlavní roli
Vrchol kariéry v 70. a 80. letech
editovat
editovat zdroj
Jane Fondová jako
pin-up modelka
v roce 1967
Sedmdesátá léta se stala pro Jane Fondovou jejím nejuznávanějším hereckým obdobím a její herecká kariéra dosáhla vrcholu. V několika případech se však kariéra střetávala s její aktivistickou činností. V roce 1971 přesto vyhrála svou první Cenu Akademie pro nejlepší herečku v hlavní roli za psychologický thriller
Klute
, v němž ztvárnila
prostitutku
Bree Danielsovou. Kromě svého prvního Oscara získala také Zlatý glóbus, další cenu Kruhu newyorských filmových kritiků i cenu
Národní společnosti filmových kritiků
. Během první poloviny 70. let již nezaznamenala podobně velký úspěch, ale zahrála si například ve filmech
Tout va bien
(1972),
Nora
(1973) či
Steelyard Blues
(1973), které jí pomohly navrátit status hollywoodské hvězdy. Kvůli aktivismu však svou kariéru podstatně omezovala. Jejím velkým comebackovým snímkem se stala komedie
Legrace s Dickem a Jane
(1977), za který opět obdržela spoustu pochvalných recenzí.
25
Na snímek
Legrace s Dickem a Jane
navázala dramatem
Julie
(1977), za které získala svou první
cenu BAFTA pro nejlepší herečku v hlavní roli
, druhý Zlatý glóbus a třetí nominaci na Oscara. Brzy poté Fondová oznámila, že již bude točit pouze filmy zaměřující se na důležité společenské otázky, kvůli čemuž následně odmítla několik nabídek. V roce 1978 nakonec natočila válečné drama
Návrat domů
, za které obdržela svého druhého Oscara (film získal celkově tři Oscary) a většina kritiků opět chválila její výkony.
26
Koncem 70. let si zahrála i v dalších úspěšných filmech jako
Přijíždí jezdec
(1978),
Apartmá v Kalifornii
(1978) nebo
Čínský syndrom
(1979), za který získala další cenu BAFTA a několik nominací. V závěru 70. let natočila také drama
The Electric Horseman
(1979), které se stalo jedenáctým nejvýdělečnějším filmem roku,
27
28
načež ji magazín
Motion Picture Herald
prohlásil za nejvýnosnější hollywoodskou herečku.
29
Do 80. let vstoupila Jane Fondová komedií
Od devíti do pěti
(1980), ze které se stal obrovský kasovní trhák a stala se dokonce druhým nejvýdělečnějším filmem roku.
30
O rok později se pokusila napravit svůj napjatý vztah se svým otcem, a proto koupila práva na filmovou adaptaci hry
Na Zlatém jezeře
31
Ve
stejnojmenném
filmu se objevila kromě jejího otce Henryho Fondy také slavná herečka
Katharine Hepburnová
a všichni z trojice hlavních představitelů následně získali nominaci na Oscara (Henry Fonda i Katharine Hepburnová nominaci proměnili). Sošku pro svého otce nakonec převzala právě Jane Fondová, jelikož otec byl již nemocný a o pět měsíců později zemřel. Jane Fondová nadále pokračovala ve své herecké kariéře televizním filmem
The Dollmaker
(1984), za který posléze obdržela svou první
cenu Emmy
. O rok později si zahrála v krimi thrilleru
Příští ráno
(1986), kde ztvárnila postavu inspirovanou příběhem hollywoodské herečky
Gail Russellové
, která byla ve svých 36 letech nalezena předávkovaná ve svém bytě. Za tento snímek byla opět nominována na Oscara a dekádu završila vystoupením v dobrodružném filmu
Přistěhovalec
(1989) s
Gregorym Peckem
Jane Fondová s Tedem Turnerem v roce 2002.
Přelom 20. a 21. století a pozdějši tvorba
editovat
editovat zdroj
Na počátku 90. let se objevila po boku
Roberta De Nira
v romantickém dramatu
Stanley a Iris
(1990), avšak snímek se nedočkal větší popularity a prodělal. Jane Fondová se nakonec na dalších 15 let ze showbyznysu stáhla, přičemž v roce 1991 vyhlásila ukončení své herecké kariéry. V roce 2005 se však k filmování vrátila a natočila velmi úspěšnou komedii
Příšerná tchyně
, kde se blýskla po boku
Jennifer Lopez
. O dva roky později si zahrála v hlavní roli v komediálním dramatu
Vlastní pravidla
(2007) a po dvou filmech v roce 2011 její kariéra nabrala opět na obrátkách. V roce 2009 se poprvé od roku 1963 také vrátila na
Broadway
, kde ztvárňovala roli Katherine Brandtové ve hře
33 Variations
32
33
která jí dokonce vynesla nominaci na
cenu Tony
V roce 2011 si po téměř 40 letech zahrála ve francouzsky mluveném filmu
Co kdybychom žili společně?
34
35
a ve stejném roce se po boku Catherine Keenerové objevila jako
hippie
babička v komedii
Komuna mé matky
36
O rok později začala vystupovat v seriálu
The Newsroom
(2012–2014), kde zůstala po tři sezóny a získala dvě další nominace na cenu Emmy. V roce 2013 se objevila ve dramatu
Komorník
, kde ztvárnila bývalou první dámu
Nancy Reaganovou
, a následujícího roku se objevila v dalších dvou snímcích. V roce 2015 si zahrála ve filmu
Mládí
, za který byla opět nominována na Zlatý glóbus. Téhož roku se také objevila po boku
Russella Crowea
v dramatu
Otcové a dcery
V roce 2017 se společně s Robertem Redfordem objevila v romantickém dramatu
Our Souls at Night
(2017), které vzbudilo u kritiků ohlas. O rok později v kariéře pokračovala komediálním filmem
Dámský klub
(2018), který se stal kasovním trhákem. Od druhé dekády 21. století se Fondová začala častěji věnovat natáčení televizních seriálů jako například
The Newsroom
Grace a Frankie
nebo
Stoner Cats
a v roce 2014 se objevila také ve slavném seriálu
Simpsonovi
, kde namluvila
demokratickou
političku v epizodě „
Protiklady se přifrakují
“.
Jane Fondová se stále věnuje své herecké kariéře a jejím posledním snímkem se prozatím stal muzikál
This Is Me...Now
z roku 2024.
Aktivismus
editovat
editovat zdroj
Jane Fondová na konferenci proti
válce ve Vietnamu
Haag
, leden 1975
Odpor k válce ve Vietnamu
editovat
editovat zdroj
Jane Fondová jakožto aktivistka za lidská práva se v 60. letech stala členkou opozice proti
válce ve Vietnamu
, kterou vedly Spojené státy na straně
Jižního Vietnamu
proti
Severnímu Vietnamu
podporovanému
Sovětským svazem
. Během probíhající války vystoupila Fondová v roce 1970 například před shromážděním na univerzitě v
Albuquerque
, kde promluvila o právech amerických vojáků v zahraničí (
GI
). Ve stejném roce se vyslovila také na shromáždění organizace Vietnamští váleční veteráni proti válce (
Vietnam Veterans Against the War
), kde se nabídla, že organizaci pomůže získat finanční prostředky. Na podzim roku 1970 nakonec Fondová zahájila své turné po amerických univerzitách, během kterého získávala finanční prostředky pro organizaci. O rok později se společně s aktivistou
Fredem Gardnerem
a hercem
Donaldem Sutherlandem
vydala na protiválečné turné „
Free The Army
“, reagujícím na turné komika
Boba Hopea
, které Fondová popsala jako „politický
vaudeville
“.
Kromě spousty výstupů proti válce Jane Fondová také navštívila komunistický Severní Vietnam a snažila se informovat o situaci z pohledu druhé strany. V červenci 1972, kdy navštívila hlavní město
Hanoj
, byla mimo jiné svědkem amerického bombardování hrází, jejichž trosky následně fotografovala a zveřejnila své postřehy o situaci. Fejetonista Joseph Kraft, který se nacházel v Severním Vietnamu též, však akci popsal jako náhodné poškození a obvinil Hanoj, že využívá zničené hráze jako propagandu.
37
I mnoho ostatních západních zpravodajů přesto hlásilo, že americké bombardování bylo provedeno záměrně a systematicky.
38
Jane Fondová během svého dvoutýdenního turné po Severním Vietnamu navštívila spoustu vesnic, nemocnic, škol i továren zasažených bombardováním a své postřehy následně popisovala v rozhlasovém vysílání rádia
Radio Hanoi
, kde též často kritizovala americkou vojenskou strategii.
39
40
Během turné navštívila i americké
válečné zajatce
a poté předala zprávy jejich rodinám. Po skončení války bylo zveřejněno mnoho příběhů o mučení válečných zajatců, což Fondová ihned napadla a prohlásila autory těchto příběhů za „pokrytce a lháře“.
41
42
Zajatci, se kterými se tehdy Fondová setkala, tyto zvěsti taktéž popřeli,
43
avšak následné šetření ukázalo, že se jmenovaní zajatci s Fondovou nikdy nesetkali.
40
Během války však Americkou veřejnost nejvíce pobouřila fotografie, kde Fondová sedí na severovietnamském
protiletadlovém kanónu
44
Tato fotografie jí také vynesla přezdívku „Hanoi Jane“.
45
46
Fondová se později po válce veřejně několikrát omluvila a uvedla, že incident cítí jako „zradu amerických vojenských sil a své země“. Cesty do Vietnamu však kromě oné fotografie nikdy nelitovala a v
rozhovoru
v roce 2005 své snažení komentovala: „Naše vláda nám lhala a muži kvůli tomu umírali a já měla pocit, že musím něco udělat. Odhalit lži a pomoci ukončit válku.“
47
Snažila jsem se pomoci ukončit válku, ale byly chvíle, kdy jsem nepřemýšlela, a je mi velmi líto, že jsem americkým vojákům ublížila. Až do smrti budu litovat své fotografie na protiletadlovém dělu, která vypadá, jako bych se snažila střílet na americká letadla. Bolelo to tolik vojáků, vyvolalo to tolik odporu, byla to ta nejstrašnější věc, jakou jsem jen mohla udělat. Bylo to pouze neuvážené.
Jane Fondová v rozhovoru s
Barbarou Waltersovou
(1988).
48
Mnoho
válečných veteránů
však nehodlalo Fondové její aktivismus a protiválečné a protiamerické aktivity tolerovat a někteří zůstali rozhořčení i dlouho po válce. V roce 2005 jí při autogramiádě například bývalý námořník Michael A. Smith plivl do tváře
žvýkací tabák
a svůj čin komentoval jako „splacení čestného dluhu za sebe i ostatní veterány“.
49
Po návratu ze Severního Vietnamu začala Jane Fondová v roce 1972 přispívat a organizovat Indočínskou mírovou organizaci (
Indochina Peace Campaign
),
50
která se snažila mobilizovat protiválečné aktivisty v USA po
Pařížských mírových dohodách
v roce 1973 a působila až do roku 1975, kdy se americká vojska z Vietnamu stáhla.
51
Jane Fondová na přednášce o klimatu v roce 2019.
Další postoje a kauzy
editovat
editovat zdroj
Zatčení v roce 1970
Dne 2. listopadu 1970 byla Jane Fondová po návratu z protiválečné přednášky v
Kanadě
na mezinárodním letišti v
Clevelandu
zatčena pro podezření z
pašování drog
52
V jejím zavazadle bylo nalezeno a zabaveno několik malých sáčků s prášky,
53
a ačkoliv Fondová protestovala, že se jedná pouze o
vitamíny
, policie ji zajistila a následně byla propuštěna na
kauci
. Fondová později uvedla, že policejní důstojník jí údajně sdělil, že byla zatčena na přímý rozkaz prezidenta
Richarda Nixona
54
Laboratorní testy nakonec potvrdily, že se skutečně jednalo o vitamíny, a obvinění vůči Fondové byla – bez větší pozornosti médií – stažena. Fotografie pořízená po zatčení, na které Fondová drží zatnutou pěst, se však následně stala široce publikovanou a později ji sama Fondová využila na několik svých projektů.
53
Izraelsko-palestinský konflikt
V prosinci 2002 navštívila Jane Fondová
Izrael
Západní břeh Jordánu
, kde se v rámci turné zaměřeného na zastavení násilí na ženách zúčastnila se členy hnutí
Ženy v černém
demonstrace proti izraelské okupaci Západního břehu Jordánu a
Pásma Gazy
. Později navštívila
jeruzalémskou
ramallážskou
nemocnici i palestinský
uprchlický tábor
55
V roce 2009 se stala signatářkou dopisu proti Mezinárodnímu filmovému festivalu v Torontu v roce 2009, podporovanému izraelskou vládou,
56
která se tak údajně snažila odvést pozornost od
Izraelsko-palestinského konfliktu.
57
Válka v Iráku
V reakci na
válku v Iráku
(2003–2011) Fondová upozornila, že válka obrátila spoustu lidí po celém světě proti Spojeným státům a že globální nenávist k Americe by mohla mít za následek další teroristické útoky. V roce 2005 také naplánovala turné na následující rok,
58
ale nakonec jej zrušila kvůli obavám z odvedení pozornosti od aktivistky
Cindy Sheehanové
. V roce 2007 se přesto zúčastnila protiválečných protestů ve
Washingtonu
59
60
Podpora domorodých Američanů
V roce 1970 odcestovala Jane Fondová do
Seattlu
, aby podpořila skupinu domorodých Američanů vedených
Berniem Whitebearem
, která se pokusila obsadit část bývalého armádního pozemku. Skupina se pokusila zajistit základnu, kde by následně zřídila služby pro místní početnou indiánskou populaci. Zároveň se také snažila protestovat proti utlačování a za nárok na část pozemku, který jim nakonec byl poskytnut.
61
Fondová mezitím začala kritizovat i zdejší
ropovody
, které byly postaveny bez souhlasu domorodých Američanů na jejich původní půdě. V roce 2017 se k tomuto tématu opět vrátila v reakci na mandát
Donalda Trumpa
na obnovení výstavby dalších kontroverzních ropovodů.
62
Jane Fondová na demonstraci před budovou Kapitolu v roce 2020.
Feministické aktivity
Jak Jane Fondová sama uvedla, aktivistkou za ženská práva se stala díky své těžké minulosti, kdy byla, jak uvedla v roce 2017 v rozhovoru pro časopis
People
, sexuálně zneužívána.
Fondová je též aktivní zastánkyní hnutí V-Day, které se snaží skoncovat s násilím na ženách.
63
V roce 2001 založila organizaci
Jane Fonda Center for Adolescent Reproductive Health
, jejímž cílem je pomáhat mladistvým předcházet těhotenství.
64
Dne 16. února 2004 Fondová vedla pochod přes
mexické
město
Cuidad Juárez
, kterým se pokusila upozornit mexickou vládu na poskytnutí prostředků na pomoc vyšetřování vražd stovek žen v místní oblasti.
65
V září 2006 zavítala do
Švédska
, kde před volbami podpořila novou politickou stranu
Feministiskt initiativ
66
Environmentalistické aktivity
V roce 2015 Fondová vyjádřila nesouhlas s povolením
Baracka Obamy
na průzkumné ropné vrty v
Arktidě
V červenci téhož roku se v
Torontu
zúčastnila protestu za „pracovní místa, spravedlnost a klima“, který zorganizovalo několik neziskových organizací a aktivistů.
Jane Fondová je velkou odpůrkyní ropného průmyslu a v roce 2017 například ostře kritizovala
kanadského premiéra
Justina Trudeaua
, který nedodržel své sliby přednesené na
klimatickém summitu
v Paříži.
67
V říjnu 2019 byla Fondová společně s dalšími herci
68
69
70
71
kvůli klimatickým protestům u
Kapitolu
čtyřikrát zatčena ve čtyřech po sobě jdoucích týdnech.
72
68
V březnu 2022 spustila politický výbor
Jane Fonda Climate PAC
s cílem vytlačit politiky podporující využívání fosilních paliv.
73
Osobní život
editovat
editovat zdroj
Byla třikrát vdaná, z těchto manželství pochází dvě děti. Jejím prvním manželem byl režisér
Roger Vadim
, který Jane Fondovou představil v Evropě a televiznímu světu jako oslnivou blondýnku. Je otcem dcery Vanessy (* 1968). Jejím druhým manželem se stal politik
Tom Hayden
, se kterým má syna Troye. V roce 1991 se provdala za televizního magnáta
Teda Turnera
, jejich vztah skončil v roce 2001
rozvodem
V roce 2022 oznámila, že jí byl diagnostikován
non-Hodgkinův lymfom
. V minulosti již prodělala
rakovinu kůže
rakovinu prsu
74
Ocenění
editovat
editovat zdroj
Jane Fondová na
filmovém festivalu v Cannes
v roce 2007
Jane Fondová na
filmovém festivalu v Cannes
v roce 2015
Výběr z ocenění podle filmových databází
ČSFD
IMDb
75
76
Cena Akademie
(Academy Award)
1970 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za film
Koně se také střílejí
1972 – Nejlepší herečka v hlavní roli (výhra za film
Klute
1978 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za film
Julie
1979 – Nejlepší herečka v hlavní roli (výhra za film
Návrat domů
1980 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za film
Čínský syndrom
1982 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli (nominace za film
Na zlatém jezeře
1987 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za film
Příští ráno
Zlatý glóbus
(Golden Globe Award)
1962 – Nová hvězda roku (výhra)
1963 – Nejlepší herečka v komedii/muzikálu (nominace za film
Period of Adjustment
1966 – Nejlepší herečka v komedii/muzikálu (nominace za film
Dívka ze Západu
1967 – Nejlepší herečka v komedii/muzikálu (nominace za film
Každou středu
1970 – Nejlepší herečka v dramatu (nominace za film
Koně se také střílejí
1972 – Nejlepší herečka v dramatu (výhra za film
Klute
1978 – Nejlepší herečka v dramatu (výhra za film
Julie
1979 – Nejlepší herečka v dramatu (výhra za film
Návrat domů
1980 – Nejlepší herečka v dramatu (výhra za film
Čínský syndrom
1982 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli (nominace za film
Na zlatém jezeře
1985 – Nejlepší herečka v minisérii nebo TV filmu (nominace za film
The Dollmaker
2016 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli (nominace za film
Mládí
2021 –
Cena Cecila B. DeMilla
za celoživotní přínos filmu
Filmová cena Britské akademie
(BAFTA)
1966 – Nejlepší zahraniční herečka (nominace za film
Dívka ze Západu
1968 – Nejlepší zahraniční herečka (nominace za film
Bosé nohy v parku
1971 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za film
Koně se také střílejí
1972 – Nejlepší herečka v hlavní roli (nominace za film
Klute
1979 – Nejlepší herečka v hlavní roli (výhra za film
Julie
1980 – Nejlepší herečka v hlavní roli (výhra za film
Čínský syndrom
1983 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli (nominace za film
Na zlatém jezeře
Cena Kruhu newyorských filmových kritiků
(New York Film Critics Circle Award)
1969 – Nejlepší herečka (výhra za film
Koně se také střílejí
1971 – Nejlepší herečka (výhra za film
Klute
1978 – Nejlepší herečka (nominace za film
Návrat domů
Cena Emmy
(Primetime Emmy Award)
1984 – Nejlepší herečka v minisérii nebo televizním filmu (výhra za film
The Dollmaker
1995 – Nejlepší herečka v minisérii nebo televizním filmu (nominace za seriál
A Century of Women
2013 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli v dramatickém seriálu (nominace za seriál
The Newsroom
2014 – Nejlepší herečka ve vedlejší roli v dramatickém seriálu (nominace za seriál
The Newsroom
2017 – Nejlepší herečka v komediálním seriálu (nominace za seriál
Grace a Frankie
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
1986 – Nejlepší herečka (výhra za film
Anežka boží
Filmografie
editovat
editovat zdroj
Film
editovat
editovat zdroj
Rok
Název
Role
Režie
1960
Tall Story
June Ryder
Joshua Logan
1962
Walk on the Wild Side
Kitty Twist
Edward Dmytryk
The Chapman Report
Kathleen Barclay
George Cukor
Period of Adjustment
Isabel Haverstick
George Roy Hill
1963
In the Cool of the Day
Christine Bonner
Robert Stevens
Sunday in New York
Eileen Tyler
Peter Tewksbury
1964
Kočky
Melinda
René Clément
La Ronde
Sophie
Roger Vadim
1965
Dívka ze Západu
Catherine „Cat“ Ballou
Elliot Silverstein
1966
Štvanice
Anna Reeves
Arthur Penn
La Curée
Renee Saccard
Roger Vadim
Každou středu
Ellen Gordon
Robert Ellis Miller
1967
Když přichází noc
Julie Ann Warren
Otto Preminger
Bosé nohy v parku
Corie Bratter
Gene Saks
1968
Podivuhodné příběhy
Contessa Frederica
Federico Fellini
Louis Malle
, Roger Vadim
Barbarella
Barbarella
Roger Vadim
1969
Koně se také střílejí
Gloria Beatty
Sydney Pollack
1971
Klute
Bree Daniels
Alan Pakula
1972
Tout Va Bien
Suzanne
Jean-Luc Godard
Jean-Pierre Gorin
1973
Steelyard Blues
Iris Caine
Alan Myerson
Nora
Nora Helmer
Joseph Losey
1976
Modrý pták
Noc
George Cukor
1977
Legrace s Dickem a Jane
Jane Harper
Ted Kotcheff
Julie
Lillian Hellman
Fred Zinnemann
1978
Návrat domů
Sally Hyde
Hal Ashby
Přijíždí jezdec
Ella Connors
Alan Pakula
1978
Apartmá v Kalifornii
Hannah Warren
Herbert Ross
1979
Čínský syndrom
Kimberly Wells
James Bridges
Elektrický jezdec
Alice „Hallie“ Martin
Sydney Pollack
1980
Od devíti do pěti
Judy Bernly
Colin Higgins
1981
Na Zlatém jezeře
Chelsea Thayer Wayne
Mark Rydell
Bankovní převod
Lee Winters
Alan J. Pakula
1985
Anežka boží
Dr. Martha Livingston
Norman Jewison
1986
Příští ráno
Alex Sternbergen
Sidney Lumet
1989
Přistěhovalec
Harriet Winslow
Luis Puenzo
1990
Stanley a Iris
Iris Estelle King
Martin Ritt
2005
Příšerná tchyně
Viola Fields
Robert Luketic
2007
Vlastní pravidla
Georgia Randall
Garry Marshall
2011
Co kdybychom žili společně?
Jeanne
Stéphane Robelin
2012
Komuna mé matky
Grace
Bruce Beresford
2013
Komorník
Nancy Reaganová
Lee Daniels
2014
Co by kdyby
zákaznice v lékárně
David Postmentier, Geoff Moore
Blondýna na předpis
Hilary Altman
Shawn Levy
2015
Mládí
Brenda Morel
Paolo Sorrentino
Otcové a dcery
Teddy Stanton
Gabriele Muccino
2017
Our Souls at Night
Addie Moore
Ritesh Batra
2018
Dámský klub
Vivian
Bill Holderman
Televize
editovat
editovat zdroj
Rok
Název
Role
Poznámky
1961
A String of Beads
Gloria Winters
TV film
1982
9 to 5
O'Neil
díl: „The Security Guard“
1984
The Dollmaker
Gertie Nevels
TV film
2012–2014
Newsroom
Leona Lansing
10 dílů
2014
Simpsonovi
Maxine Lombardová (hlas)
díl: „
Protiklady se přifrakují
2015–
Grace a Frankie
Grace Hanson
78 dílů; takové výkonná producentka
2016
Elena a tajemství Avaloru
Shuriki (hlas)
TV film
2017–
Elena z Avaloru
Shuriki (hlas)
10 dílů
2020
Show Ellen DeGeneresové
ona sama (host)
díl: „January 17, 2020"
Who Wants to Be a Millionaire?
ona sama (soutěžící)
díl: „Nikki Glasser, Jane Fonda & Anthony Anderson"
Make It Work!
ona sama
televizní pořad
Galerie
editovat
editovat zdroj
Jane Fondová, 1963
Jane Fondová, 1990
Jane Fondová, 2006
Jane Fondová, 2009
Jane Fondová, 2014
Odkazy
editovat
editovat zdroj
Reference
editovat
editovat zdroj
SMITH, Timothy K. What Does Barbra Believe in, Anyway? 'Repair the World'.
Wall Street Journal
. 1993-05-14. (anglicky)
WELKOS, Robert W. Is There a Chill in the Air?.
Los Angeles Times
[online]. 1997-06-22 [cit. 2024-05-27].
Dostupné online
. (anglicky)
COOPER, Marc. Postcards From the Left.
The Nation
. 1999-04-05.
Dostupné online
[cit. 2024-05-27].
ISSN
0027-8378
. (anglicky)
Henry Fonda Is Daddy of Newborn Girl.
Stockton Evening and Sunday Record
. 1937-12-22, s. 18.
Dostupné online
[cit. 2024-05-21]. (anglicky)
Jane Fonda.
Biography
[online]. 2019-12-16 [cit. 2024-05-21].
Dostupné online
. (anglicky)
FONDA, Jane.
My Life So Far
. New York: Random House, 2005. 642
s.
Dostupné online
ISBN
0-375-50710-8
. S.
41
. (anglicky)
DOWD, Maureen. Jane Fonda, Intergalactic Eco-Warrior in a Red Coat.
The New York Times
. 2020-09-02.
Dostupné online
[cit. 2024-05-21].
ISSN
0362-4331
. (anglicky)
CRAVEN, Jo. Pilar Corrias: a new gallery for a new era.
The Telegraph
[online]. 2008-10-12 [cit. 2024-05-22].
Dostupné online
. (anglicky)
Fonda (2005), s. 16–17
The Craig House Institute / Tioranda.
Roadtrippers
[online]. [cit. 2024-05-22].
Dostupné online
. (anglicky)
The Fire Island Polls.
Fire Island News
[online]. 2008-06-28 [cit. 2024-05-22].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2008-12-05.
SONNEBORN, Liz.
A to Z of American women in the performing arts
. New York: Facts On File, 2002. 280
s.
Dostupné online
ISBN
0-8160-4398-1
. S.
71. (anglicky)
BROWNE, Pat; BROWNE, Ray Broadus.
The Guide to United States Popular Culture
. Wingate: Bowling Green State University Popular Press, 2001. 1010
s.
Dostupné online
ISBN
0-87972-821-3
. S.
288. (anglicky)
BOSWORTH, Patricia.
Jane Fonda: The Private Life of a Public Woman
. New York: Houghton Mifflin Harcourt Publishing Company, 2011. 596
s.
Dostupné online
ISBN
978-0-547-15257-8
. S.
98
. (anglicky)
FOSTER, Arnold W.; BLAU, Judith R.
Art and Society: Readings in the Sociology of the Arts
. New York: SUNY Press, 1989.
ISBN
978-0-7914-0116-3
. S.
118–119. (anglicky)
GALTNEY, Smith. 33 Preludes to 33 Variations: The Early Broadway Years of Jane Fonda.
Broadway.com
[online]. 2009-02-26 [cit. 2024-05-25].
Dostupné online
. (anglicky)
Harvard Lampoon Films.
Sarasota Herald-Tribune
. 1963-04-06, roč. 38, čís. 185, s. 12.
Dostupné online
. (anglicky)
Jane Fonda: Biography.
Msn
[online]. 2011-08-18 [cit. 2024-05-25].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
. (anglicky)
Bosworth (2011), s. 221
Film Review: The Chase.
Variety
[online]. 1965-12-31 [cit. 2024-05-25].
Dostupné online
THOMAS, Bob. Jane Fonda Mystified By Obscenity Charges.
Alabama Journal
. 1967-01-17. (anglicky)
DAVIDSON, Bill.
Jane Fonda: An Intimate Biography
. New York: Penguin Books, 1990. 294
s.
Dostupné online
ISBN
0-525-24888-9
. S.
93
. (anglicky)
They Shoot Horses, Don’t They?.
Variety
[online]. 1968-12-31 [cit. 2024-05-25].
Dostupné online
. (anglicky)
ALS, Hilton. Queen Jane, Approximately: How Jane Fonda Found Her Way Back to Acting.
The New Yorker
. 2011-05-02.
Dostupné online
[cit. 2024-05-25].
ISSN
0028-792X
. (anglicky)
CANBY, Vincent. 'Dick and Jane' in Screen Romp.
The New York Times
. 1977-02-10.
Dostupné online
[cit. 2024-05-25].
ISSN
0362-4331
. (anglicky)
ROSENBAUM, Jonathan. War Bonds on Coming Home, 1978 Review.
San Diego Reader
. 1978-06-15. (anglicky)
Top Grossing Films of 1979 list.
Listal
[online]. 2018-06-12 [cit. 2024-05-25].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
The Electric Horseman.
Box Office Mojo
[online]. [cit. 2024-05-25].
Dostupné online
. (anglicky)
WILLIS, John.
John Willis' Screen World: 1980
. New York: Crown Pub, 1980. 256
s.
ISBN
978-0-5175-4140-1
. (anglicky)
Domestic Box Office For 1980.
Box Office Mojo
[online]. [cit. 2024-05-25].
Dostupné online
. (anglicky)
Barbarella comes of age.
The Age
[online]. 2005-05-14 [cit. 2024-05-25].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2022-03-03. (anglicky)
Jane Fonda returns to Broadway in '33 Variations'.
USATODAY.com
[online]. 2008-11-03 [cit. 2024-05-30].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2008-12-07. (anglicky)
FREY, Hillary. Broadway Bows Down to Power Dames Fonda, Sarandon, Lansbury.
The New York Observer
[online]. 2009-03-03 [cit. 2024-05-30].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2009-03-10. (anglicky)
Jane Fonda in a French twist.
Express
[online]. 2010-05-24 [cit. 2024-05-30].
Dostupné online
. (anglicky)
‘And If We All Lived Together?’ (‘Et si on vivait tous ensemble?’): Film Review.
The Hollywood Reporetr
[online]. 2011-08-13 [cit. 2024-05-30].
Dostupné online
. (anglicky)
Fonda, Keener in 'Peace'.
Reuters
[online]. 2012-05-05 [cit. 2024-05-30].
Dostupné online
. (anglicky)
VIET NAM: The Battle of the Dikes.
Time
[online]. 1972-08-07 [cit. 2024-05-28].
Dostupné online
. (anglicky)
HERSHBERGER, Mary.
Jane Fonda's War: A Political Biography Of An Antiwar Icon
. New York: The New Press, 2005. 228
s.
Dostupné online
ISBN
1-56584-988-4
. S.
75–81. (anglicky)
Fonda (2005), s. 324
MIKKELSON, David. Did Jane Fonda Betray US POWs by Handing Over Messages to North Vietnamese Captors?.
Snopes
[online]. 2000-06-21 [cit. 2024-05-29].
Dostupné online
. (anglicky)
ANDERSEN, Christopher P.
Citizen Jane: The Turbulent Life of Jane Fonda
. New York: Henry Holt and Company, 1990. 389
s. (First Edition).
Dostupné online
ISBN
0-8050-0959-0
. S.
266. (anglicky)
Jane Fonda Grants Some P.O.W. Torture.
The New York Times
. 1973-04-07, s. 11.
Dostupné online
[cit. 2024-05-29].
ISSN
0362-4331
. (anglicky)
The Truth About My Trip To Hanoi.
Jane Fonda
[online]. 2011-07-22 [cit. 2024-05-29].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2014-02-16. (anglicky)
ROBERTS, Laura. Jane Fonda relives her protest days on the set of her new film.
The Telegraph
[online]. 2010-07-26 [cit. 2024-05-29].
Dostupné online
. (anglicky)
HAYDON, John. The List: Top 10 Jane Fonda mistakes.
The Washington Times
[online]. 2012-12-23 [cit. 2024-05-29].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2014-10-12. (anglicky)
ITKOWITZ, Colby. How Jane Fonda’s 1972 trip to North Vietnam earned her the nickname ‘Hanoi Jane’.
The Washington Post
. 2021-10-28.
Dostupné online
[cit. 2024-05-29].
ISSN
0190-8286
. (anglicky)
Jane Fonda: Wish I Hadn't: Actress Talks To Lesley Stahl About Her Ex's, & The Vietnam Photo.
CBS News
[online]. 2005-04-03 [cit. 2024-05-29].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2007-06-15. (anglicky)
UC Berkeley Library Social Activism Sound Recording Project: Anti-Vietnam War Protests - San Francisco Bay Area.
UC Berkeley Library
[online]. [cit. 2024-05-29].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2018-10-08. (anglicky)
KELLER, Julie. Veteran Not Fonda Jane.
E! Online
[online]. 2005-04-20 [cit. 2024-05-29].
Dostupné online
. (anglicky)
Indochina Peace Campaign.
CWLU herstory project
[online]. [cit. 2024-05-29].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2011-07-08. (anglicky)
Indochina Peace Campaign, Boston Office
: Records, 1972-1975.
Joseph P. Healey Library
[online]. [cit. 2024-05-29].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2010-06-10. (anglicky)
Mug Shot.
Jane Fonda
[online]. 2009-05-26 [cit. 2024-05-29].
Dostupné online
. (anglicky)
VAGIANOS, Alanna. Jane Fonda Is Selling Merchandise With Her 1970 Mugshot On It.
HuffPost
[online]. 2017-03-17 [cit. 2024-05-29].
Dostupné online
. (anglicky)
Jane Fonda's Activism Drew The Ire Of Nixon | Ghostarchive.
Ghost Archive
[online]. 2018-09-20 [cit. 2024-05-29].
Dostupné online
Fonda joins Jerusalem demo.
BBC News
[online]. 2002-12-20 [cit. 2024-05-29].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2008-11-22. (anglicky)
No Celebration of Occupation: 1,500 Artists and Writers Sign Letter Protesting Toronto Film Festival Decision to Spotlight Tel Aviv.
Democracy Now!
[online]. 2009-09-14 [cit. 2024-05-29].
Dostupné online
. (anglicky)
Canadian director protests TIFF Tel Aviv spotlight.
cbcnews.ca
[online]. 2009-08-29 [cit. 2024-05-29].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2009-09-01. (anglicky)
Jane Fonda to oppose Iraq war on bus tour.
USA Today
[online]. 2005-07-25 [cit. 2024-05-29].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2006-02-10. (anglicky)
WOLF, Kevin. War protesters demand U.S. troop withdrawal.
NBC News
[online]. 2007-01-27 [cit. 2024-05-29].
Dostupné online
. (anglicky)
Thousands Protest Bush Policy.
Washington Post
. 2007-01-28, s. 2.
Dostupné online
[cit. 2024-05-29].
ISSN
0190-8286
. (anglicky)
TIZON, Alex. Facing The End, Activist Reflects On Life's Victories.
Seattle Times Newspaper
[online]. 1997-12-02 [cit. 2024-05-29].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2008-05-11. (anglicky)
MAI, Andy; HENSLEY, Nicole. Jane Fonda rails against Trump's pipeline orders at NYC protest.
New York Daily News
[online]. [cit. 2024-05-29].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2017-01-25. (anglicky)
SWAN, Susan Celia.
VDay: Until The Violence Stops
[online]. [cit. 2024-05-29].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2008-02-27. (anglicky)
Teen Reproductive Health Services.
Emory: Department of Gynecology and Obstetrics
[online]. 2005-11-11 [cit. 2024-05-29].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2005-11-11. (anglicky)
Actresses Speak Out In Mexico City: Fonda And Hayek Address Violence Against Women in Ciudad Juarez.
CBS News
[online]. 2006-05-10 [cit. 2024-05-29].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2007-09-11. (anglicky)
Fonda blev Fi:s galjonsfigur för en dag.
Metro
[online]. 2006-09-15 [cit. 2024-05-29].
Dostupné v
archivu
pořízeném z
originálu
dne
2008-02-28. (švédsky)
HORTON, Helena. Jane Fonda slams Justin Trudeau: 'Don't be fooled by good-looking liberals'.
The Telegraph
. 2017-01-12.
Dostupné online
[cit. 2024-05-29].
ISSN
0307-1235
. (anglicky)
PARKER, Ryan. Jane Fonda Arrested While Protesting in D.C..
The Hollywood Reporter
[online]. 2019-10-11 [cit. 2024-05-29].
Dostupné online
. (anglicky)
KREPS, Daniel. Ted Danson Arrested Alongside Jane Fonda at D.C. Climate Change Protest.
RollingStone
[online]. 2019-10-25 [cit. 2024-05-29].
Dostupné online
. (anglicky)
TRAMMELL, Kendall. Jane Fonda is on her 11th climate crisis protest so far.
CNN
[online]. 2019-11-01 [cit. 2024-05-29].
Dostupné online
. (anglicky)
D’ZURILLA, Christie. If it's Friday, it means Jane Fonda and her red coat got arrested again.
Los Angeles Times
[online]. 2019-11-01 [cit. 2024-05-29].
Dostupné online
. (anglicky)
Jane Fonda arrested at Washington climate protest.
BBC News
. 2019-10-11.
Dostupné online
[cit. 2024-05-29]. (anglicky)
CHUBA, Kirsten. Jane Fonda Launches Climate-Focused Political Action Committee.
The Hollywood Reporter
[online]. 2022-03-16 [cit. 2024-05-29].
Dostupné online
. (anglicky)
AP. Jane Fonda Says She Has Cancer, is Dealing Well With Chemo.
Voanews.com
[online]. 2022-09-03.
Dostupné online
. (anglicky)
Jane Fonda | Ocenění.
ČSFD.cz
[online]. [cit. 2024-06-01].
Dostupné online
Jane Fonda - Awards.
IMDb
[online]. [cit. 2024-06-01].
Dostupné online
. (anglicky)
Literatura
editovat
editovat zdroj
ANDERSEN, Christopher P.
Citizen Jane: The Turbulent Life of Jane Fonda
. New York: Henry Holt and Company, 1990. 389
s. (First Edition).
Dostupné online
ISBN
0-8050-0959-0
. (anglicky)
BOSWORTH, Patricia.
Jane Fonda: The Private Life of a Public Woman
. New York: Houghton Mifflin Harcourt Publishing Company, 2011. 596
s.
Dostupné online
ISBN
978-0-547-15257-8
. (anglicky)
BROWNE, Pat; BROWNE, Ray Broadus.
The Guide to United States Popular Culture
. Wingate: Bowling Green State University Popular Press, 2001. 1010
s.
Dostupné online
ISBN
0-87972-821-3
. (anglicky)
DAVIDSON, Bill.
Jane Fonda: An Intimate Biography
. New York: Penguin Books, 1990. 294
s.
Dostupné online
ISBN
0-525-24888-9
. (anglicky)
FONDA, Jane.
My Life So Far
. New York: Random House, 2006. 642
s.
Dostupné online
ISBN
0-375-50710-8
. (anglicky)
FOSTER, Arnold W.; BLAU, Judith R.
Art and Society: Readings in the Sociology of the Arts
. New York: SUNY Press, 1989.
ISBN
978-0-7914-0116-3
. (anglicky)
HERSHBERGER, Mary.
Jane Fonda's War: A Political Biography Of An Antiwar Icon
. New York: The New Press, 2005. 228
s.
Dostupné online
ISBN
1-56584-988-4
. (anglicky)
SONNEBORN, Liz.
A to Z of American women in the performing arts
. New York: Facts On File, 2002. 280
s.
Dostupné online
ISBN
0-8160-4398-1
. (anglicky)
WILLIS, John.
John Willis' Screen World: 1980
. New York: Crown Pub, 1980. 256
s.
ISBN
978-0-5175-4140-1
. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
editovat zdroj
Obrázky, zvuky či videa k tématu
Jane Fondová
na Wikimedia Commons
Seznam děl
Souborném katalogu ČR
, jejichž autorem nebo tématem je
Jane Fondová
Jane Fondová
Internet Movie Database
(anglicky)
Jane Fondová
Česko-Slovenské filmové databázi
Jane Fondová
na
Kinoboxu
Profil Jane Fondové
na
Turner Classic Movies
Příspěvky Jane Fondové v politické kampani
Zaměřeno na Jane Fondovou
Článek o aktivitách Jane Fondové v době Vietnamské války na About.com
nedostupný zdroj
Rodokmen rodiny Fondových
Oficiální stránky Jane Fondové
Cena Akademie za nejlepší ženský herecký výkon
1927–1950
Janet Gaynorová
(1927/1928) •
Mary Pickfordová
(1928/1929) •
Norma Shearerová
(1929/1930) •
Marie Dresslerová
(1930/1931) •
Helen Hayesová
(1931/1932) •
Katharine Hepburnová
(1932/1933) •
Claudette Colbertová
(1934) •
Bette Davisová
(1935) •
Luise Rainerová
(1936) •
Luise Rainerová
(1937) •
Bette Davisová
(1938) •
Vivien Leighová
(1939) •
Ginger Rogersová
(1940) •
Joan Fontaine
(1941) •
Greer Garsonová
(1942) •
Jennifer Jonesová
(1943) •
Ingrid Bergmanová
(1944) •
Joan Crawfordová
(1945) •
Olivia de Havilland
(1946) •
Loretta Youngová
(1947) •
Jane Wymanová
(1948) •
Olivia de Havilland
(1949) •
Judy Hollidayová
(1950)
1951–1975
Vivien Leighová
(1951) •
Shirley Boothová
(1952) •
Audrey Hepburnová
(1953) •
Grace Kellyová
(1954) •
Anna Magnani
(1955) •
Ingrid Bergmanová
(1956) •
Joanne Woodwardová
(1957) •
Susan Haywardová
(1958) •
Simone Signoretová
(1959) •
Elizabeth Taylorová
(1960) •
Sophia Lorenová
(1961) •
Anne Bancroftová
(1962) •
Patricia Nealová
(1963) •
Julie Andrewsová
(1964) •
Julie Christie
(1965) •
Elizabeth Taylorová
(1966) •
Katharine Hepburnová
(1967) •
Katharine Hepburnová
Barbra Streisandová
(1968) •
Maggie Smithová
(1969) •
Glenda Jacksonová
(1970) •
Jane Fondová
(1971) •
Liza Minnelliová
(1972) •
Glenda Jacksonová
(1973) •
Ellen Burstynová
(1974) •
Louise Fletcherová
(1975)
1976–2000
Faye Dunawayová
(1976) •
Diane Keatonová
(1977) •
Jane Fondová
(1978) •
Sally Fieldová
(1979) •
Sissy Spacek
(1980) •
Katharine Hepburnová
(1981) •
Meryl Streepová
(1982) •
Shirley MacLaine
(1983) •
Sally Fieldová
(1984) •
Geraldine Page
(1985) •
Marlee Matlinová
(1986) •
Cher
(1987) •
Jodie Fosterová
(1988) •
Jessica Tandy
(1989) •
Kathy Batesová
(1990) •
Jodie Fosterová
(1991) •
Emma Thompsonová
(1992) •
Holly Hunter
(1993) •
Jessica Lange
(1994) •
Susan Sarandonová
(1995) •
Frances McDormandová
(1996) •
Helen Hunt
(1997) •
Gwyneth Paltrow
(1998) •
Hilary Swanková
(1999) •
Julia Robertsová
(2000)
2001–dosud
Halle Berryová
(2001) •
Nicole Kidmanová
(2002) •
Charlize Theronová
(2003) •
Hilary Swanková
(2004) •
Reese Witherspoonová
(2005) •
Helen Mirrenová
(2006) •
Marion Cotillard
(2007) •
Kate Winsletová
(2008) •
Sandra Bullock
(2009) •
Natalie Portmanová
(2010) •
Meryl Streepová
(2011) •
Jennifer Lawrenceová
(2012) •
Cate Blanchettová
(2013) •
Julianne Moore
(2014) •
Brie Larson
(2015) •
Emma Stoneová
(2016) •
Frances McDormandová
(2017) •
Olivia Colmanová
(2018) •
Renée Zellweger
(2019) •
Frances McDormandová
(2020) •
Jessica Chastainová
(2021) •
Michelle Yeoh
(2022) •
Emma Stoneová
(2023) •
Mikey Madison
(2024) •
Jessie Buckley
(2025)
Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon (drama)
1943–1950
Jennifer Jonesová
(1943) •
Ingrid Bergmanová
(1944) •
Ingrid Bergmanová
(1945) •
Rosalind Russell
(1946) •
Rosalind Russell
(1947) •
Jane Wymanová
(1948) •
Olivia de Havilland
(1949) •
Gloria Swansonová
(1950)
1951–1975
Jane Wymanová
(1951) •
Shirley Boothová
(1952) •
Audrey Hepburnová
(1953) •
Grace Kellyová
(1954) •
Anna Magnani
(1955) •
Ingrid Bergmanová
(1956) •
Joanne Woodwardová
(1957) •
Susan Haywardová
(1958) •
Elizabeth Taylorová
(1959) •
Greer Garsonová
(1960) •
Geraldine Page
(1961) •
Geraldine Page
(1962) •
Leslie Caronová
(1963) •
Anne Bancroftová
(1964) •
Samantha Eggarová
(1965) •
Anouk Aimée
(1966) •
Edith Evans
(1967) •
Joanne Woodwardová
(1968) •
Geneviève Bujold
(1969) •
Ali MacGrawová
(1970) •
Jane Fondová
(1971) •
Liv Ullmannová
(1972) •
Marsha Mason
(1973) •
Gena Rowlands
(1974) •
Louise Fletcherová
(1975)
1976–2000
Faye Dunawayová
(1976) •
Jane Fondová
(1977) •
Jane Fondová
(1978) •
Sally Fieldová
(1979) •
Mary Tyler Moore
(1980) •
Meryl Streepová
(1981) •
Meryl Streepová
(1982) •
Shirley MacLaine
(1983) •
Sally Fieldová
(1984) •
Whoopi Goldbergová
(1985) •
Marlee Matlinová
(1986) •
Sally Kirklandová
(1987) •
Jodie Fosterová
Shirley MacLaine
Sigourney Weaver
(1988) •
Michelle Pfeifferová
(1989) •
Kathy Batesová
(1990) •
Jodie Fosterová
(1991) •
Emma Thompsonová
(1992) •
Holly Hunter
(1993) •
Jessica Lange
(1994) •
Sharon Stoneová
(1995) •
Brenda Blethyn
(1996) •
Judi Denchová
(1997) •
Cate Blanchettová
(1998) •
Hilary Swanková
(1999) •
Julia Robertsová
(2000)
2001–dosud
Sissy Spacek
(2001) •
Nicole Kidmanová
(2002) •
Charlize Theronová
(2003) •
Hilary Swanková
(2004) •
Felicity Huffmanová
(2005) •
Helen Mirrenová
(2006) •
Julie Christie
(2007) •
Kate Winsletová
(2008) •
Sandra Bullock
(2009) •
Natalie Portmanová
(2010) •
Meryl Streepová
(2011) •
Jessica Chastainová
(2012) •
Cate Blanchettová
(2013) •
Julianne Moore
(2014) •
Brie Larson
(2015) •
Isabelle Huppertová
(2016) •
Frances McDormandová
(2017) •
Glenn Close
(2018) •
Renée Zellweger
(2019) •
Andra Day
(2020) •
Nicole Kidmanová
(2021) •
Cate Blanchettová
(2022) •
Lily Gladstone
(2023) •
Fernanda Torresová
(2024) •
Jessie Buckley
(2025)
Držitelky ceny
BAFTA pro nejlepší herečku
1952–1967
Vivien Leighová
britská
Simone Signoretová
zahraniční
(1952) •
Audrey Hepburnová
britská
Leslie Caronová
zahraniční
(1953) •
Yvonne Mitchell
britská
Cornell Borchers
zahraniční
(1954) •
Katie Johnson
britská
Betsy Blairová
zahraniční
(1955) •
Virginia McKennaová
britská
Anna Magnani
zahraniční
(1956) •
Heather Sears
britská
Simone Signoretová
zahraniční
(1957) •
Irene Worth
britská
Simone Signoretová
zahraniční
(1958) •
Audrey Hepburnová
britská
Shirley MacLaine
zahraniční
(1959) •
Rachel Robertsová
britská
Shirley MacLaine
zahraniční
(1960) •
Dora Bryan
britská
Sophia Lorenová
zahraniční
(1961) •
Leslie Caronová
britská
Anne Bancroftová
zahraniční
(1962) •
Rachel Robertsová
britská
Patricia Nealová
zahraniční
(1963) •
Audrey Hepburnová
britská
Anne Bancroftová
zahraniční
(1964) •
Julie Christie
britská
Patricia Nealová
zahraniční
(1965) •
Elizabeth Taylor
britská
Jeanne Moreau
zahraniční
(1966) •
Edith Evans
britská
Anouk Aimée
zahraniční
(1967)
1968–1980
Katharine Hepburnová
(1968) •
Maggie Smithová
(1969) •
Katharine Rossová
(1970) *
Glenda Jacksonová
(1971) •
Liza Minnelliová
(1972) •
Stéphane Audranová
(1973) •
Joanne Woodwardová
(1974) •
Ellen Burstynová
(1975) •
Louise Fletcherová
(1976) •
Diane Keatonová
(1977) •
Jane Fonda
(1978) •
Jane Fonda
(1979) •
Judy Davisová
(1980)
1981–2000
Meryl Streepová
(1981) •
Katharine Hepburnová
(1982) •
Julie Waltersová
(1983) •
Maggie Smithová
(1984) •
Peggy Ashcroftová
(1985) •
Maggie Smithová
(1986) •
Anne Bancroftová
(1987) •
Maggie Smithová
(1988) •
Pauline Collinsová
(1989) •
Jessica Tandy
(1990) *
Jodie Fosterová
(1991) •
Emma Thompsonová
(1992) •
Holly Hunter
(1993) •
Susan Sarandonová
(1994) •
Emma Thompsonová
(1995) •
Brenda Blethynová
(1996) •
Judi Denchová
(1997) •
Cate Blanchettová
(1998) •
Annette Beningová
(1999) •
Julia Robertsová
(2000)
2001–2020
Judi Denchová
(2001) •
Nicole Kidmanová
(2002) •
Scarlett Johanssonová
(2003) •
Imelda Staunton
(2004) •
Reese Witherspoonová
(2005) •
Helen Mirrenová
(2006) •
Marion Cotillard
(2007) •
Kate Winsletová
(2008) •
Carey Mulliganová
(2009) •
Natalie Portmanová
(2010) •
Meryl Streepová
(2011) •
Emmanuelle Riva
(2012) •
Cate Blanchettová
(2013) •
Julianne Moore
(2014) •
Brie Larson
(2015) •
Emma Stoneová
(2016) •
Frances McDormandová
(2017) •
Olivia Colmanová
(2018) •
Renée Zellweger
(2019) •
Frances McDormandová
(2020)
2021–2040
Joanna Scanlan
(2021) •
Cate Blanchettová
(2022) •
Emma Stoneová
(2023) •
Mikey Madison
(2024) •
Jessie Buckley
(2025)
Cena Emmy za nejlepší ženský herecký výkon v minisérii nebo TV filmu
1952–1975
Helen Hayesová
(1952) •
Judith Andersonová
(1954) •
Mary Martin
(1955) •
Claire Trevorová
(1956) •
Polly Bergen
(1957) •
Julie Harrisová
(1959) •
Ingrid Bergmanová
(1960) •
Judith Andersonová
(1961) •
Julie Harrisová
(1962) •
Kim Stanley
(1963) •
Shelley Wintersová
(1964) •
Lynn Fontanne
(1965) •
Simone Signoretová
(1966) •
Geraldine Page
(1967) •
Maureen Stapleton
(1968) •
Geraldine Page
(1969) •
Patty Duke
(1970) •
Lee Grant
(1971) •
Glenda Jacksonová
(1972) •
Susan Hampshire
Cloris Leachman
(1973) •
Mildred Natwick
Cicely Tyson
(1974) •
Katharine Hepburnová
Jessica Walter
(1975)
1976–2000
Susan Clark
Rosemary Harris
(1976) •
Patty Duke
Sally Fieldová
(1977) •
Meryl Streepová
Joanne Woodwardová
(1978) •
Bette Davisová
(1979) •
Patty Duke
(1980) •
Vanessa Redgraveová
(1981) •
Ingrid Bergmanová
(1982) •
Barbara Stanwycková
(1983) •
Jane Fondová
(1984) •
Joanne Woodwardová
(1985) •
Marlo Thomas
(1986) •
Gena Rowlands
(1987) •
Jessica Tandy
(1988) •
Holly Hunter
(1989) •
Barbara Hershey
(1990) •
Lynn Whitfield
(1991) •
Gena Rowlands
(1992) •
Holly Hunter
(1993) •
Kirstie Alleyová
(1994) •
Glenn Close
(1995) •
Helen Mirrenová
(1996) •
Alfre Woodardová
(1997) •
Ellen Barkin
(1998) •
Helen Mirrenová
(1999) •
Halle Berryová
(2000)
2001–dosud
Judy Davisová
(2001) •
Laura Linneyová
(2002) •
Maggie Smithová
(2003) •
Meryl Streepová
(2004) •
S. Epatha Merkerson
(2005) •
Helen Mirrenová
(2006) •
Helen Mirrenová
(2007) •
Laura Linneyová
(2008) •
Jessica Lange
(2009) •
Claire Danesová
(2010) •
Kate Winsletová
(2011) •
Julianne Moore
(2012) •
Laura Linneyová
(2013) •
Jessica Lange
(2014) •
Frances McDormandová
(2015) •
Sarah Paulsonová
(2016) •
Nicole Kidmanová
(2017) •
Regina Kingová
(2018) •
Michelle Williamsová
(2019) •
Regina Kingová
(2020) •
Kate Winsletová
(2021) •
Amanda Seyfriedová
(2022) •
Ali Wong
(2023) •
Jodie Fosterová
(2024) •
Cristin Miliotiová
(2025)
Autoritní data
NKC
jn20000700546
BIBSYS
90053956
BNC
000043037
BNE
XX1037716
BNF
cb12606222s
(data)
CANTIC
981058512818606706
CiNii
DA0199582X
GND
118534238
ICCU
CFIV041753
ISNI
0000 0001 2278 393X
LCCN
n79103680
LNB
000081031
MBA
67a75df2-359c-483e-8d01-de49a95f943f
NARA
75444106
NDL
00439801
NLA
35091788
NLG
89505
NLI
987007424266005171
NLK
KAC199608993
NLP
a0000001202249
NSK
000083693
NTA
072900865
PLWABN
9810628304105606
SELIBR
223965
SNAC
w6640fpd
SNK
167787
SUDOC
066909457
Trove
824215
ULAN
500282661
VIAF
37036983
WorldCat Entities
E39PBJtrYjqxfDWPfByDvdBgKd
Portály
Film
Lidé
Televize
Citováno z „
Kategorie
Americké herečky
Americké modelky
Američtí environmentalisté
Aktivisté za lidská práva
Američtí křesťané
Americké spisovatelky 20. století
Americké spisovatelky 21. století
Američané anglického původu
Američané italského původu
Američané německého původu
Američané nizozemského původu
Hollywoodský chodník slávy
Držitelky Oscara za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli
Držitelky ceny Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon (drama)
Držitelé ceny BAFTA za nejlepší herečku v hlavní roli
Držitelé Donatellova Davida
Držitelky ceny Emmy za nejlepší ženský herecký výkon v minisérii nebo TV filmu
Držitelé ceny Critics' Choice Television Awards za nejlepší herecký výkon v hostující roli (drama)
Nositelé Medaile města Paříže
Absolventi Vassar College
Narození 21. prosince
Narození v roce 1937
Narození v New Yorku
Skryté kategorie:
Monitoring:Články s odkazem na autoritní záznam
Monitoring:Kinobox odpovídá Wikidatům
Údržba:Články obsahující odkazy na nedostupné zdroje
Monitoring:Články s identifikátorem NKC
Monitoring:Články s identifikátorem BIBSYS
Monitoring:Články s identifikátorem BNC
Monitoring:Články s identifikátorem BNE
Monitoring:Články s identifikátorem BNF
Monitoring:Články s identifikátorem CANTIC
Monitoring:Články s identifikátorem CINII
Monitoring:Články s identifikátorem GND
Monitoring:Články s identifikátorem ICCU
Monitoring:Články s identifikátorem ISNI
Monitoring:Články s identifikátorem LCCN
Monitoring:Články s identifikátorem LNB
Monitoring:Články s identifikátorem MusicBrainz
Monitoring:Články s identifikátorem NARA
Monitoring:Články s identifikátorem NDL
Monitoring:Články s identifikátorem NLA
Monitoring:Články s identifikátorem NLG
Monitoring:Články s identifikátorem NLI
Monitoring:Články s identifikátorem NLK
Monitoring:Články s identifikátorem NLP
Monitoring:Články s identifikátorem NSK
Monitoring:Články s identifikátorem NTA
Monitoring:Články s identifikátorem PLWABN
Monitoring:Články s identifikátorem SELIBR
Monitoring:Články s identifikátorem SNAC-ID
Monitoring:Články s identifikátorem SNK
Monitoring:Články s identifikátorem SUDOC
Monitoring:Články s identifikátorem Trove
Monitoring:Články s identifikátorem ULAN
Monitoring:Články s identifikátorem VIAF
Monitoring:Články s identifikátorem WorldCat Entities
Monitoring:Autoritní kontrola s 30+ identifikátory
Portál Film/Zapojené články
Portál Lidé/Zapojené články
Portál Televize/Zapojené články
Ženy
Žijící lidé
Jane Fondová
Přidat téma