(PDF) Výzkum pramenů k papežským legátům a jejich činnosti na přelomu středověku a novověku: Příklad Angela Pecchinoliho (Resear

(PDF) Výzkum pramenů k papežským legátům a jejich činnosti na přelomu středověku a novověku: Příklad Angela Pecchinoliho (Research on the sources for the papal legates and their activity between the Middle Ages and modern times: The case of Angelo Pecchinoli)
About
Press
Papers
We're Hiring!
Outline
Title
Abstract
References
All Topics
History
Modern History
Výzkum pramenů k papežským legátům a jejich činnosti na přelomu středověku a novověku: Příklad Angela Pecchinoliho (Research on the sources for the papal legates and their activity between the Middle Ages and modern times: The case of Angelo Pecchinoli)
Antonín Kalous
2018, Český historický ústav v Římě: Stav a perspektivy ediční činnosti, ed. Jaroslav Pánek (Praha - Roma: Historický ústav AV ČR - Český historický ústav v Římě, 2018)
visibility
description
24 pages
Sign up for access to the world's latest research
check
Get notified about relevant papers
check
Save papers to use in your research
check
Join the discussion with peers
check
Track your impact
Abstract
The paper focuses on the research of the papal legates in the end of the fifteenth century; it focuses on the legation of Angelo Pecchinoli, who stayed at the Hungarian royal court of Matthias Corvinus and whose relations are kept in the Biblioteca nazionale Marciana in Venice. A list of sources related to the legation is prepared as a basis for a future edition.
Výzkum pramenů k papežským legátům a jejich činnosti na přelomu středověku a novověku 39

Antonín Kalous

Výzkum pramenů k papežským legátům
a jejich činnosti na přelomu středověku
a novověku:
Příklad Angela Pecchinoliho*

Výzkum papežské diplomacie a vztahu papežství k jednotlivým zemím ve střed-
ní Evropě není žádným novým tématem. Právě naopak. Přestože systematický
výzkum papežského archivu a jeho významu pro národní historii začal až s ote-
vřením archivu historické veřejnosti v roce 1881, zájem budil archiv již dříve.1
Z české strany to byli František Palacký a Beda Dudík, kteří v letech 1837 a 1852–
1853 pobývali a bádali ve Vatikánském archivu a knihovně.2 Národní projekty
výzkumu ve Vatikánském archivu, respektive v  papežských pramenech (které
mohou být uchovávány i  v  jiných institucích) se staly těmi zásadními, což na
tomto místě není třeba nijak rozsáhle připomínat. V českém prostředí jsou to
samozřejmě Monumenta Vaticana res gestas bohemicas illustrantia pro nejstarší
prameny 14. a 15. století; pro pozdní 16. století potom výzkum nunciatur.
Už toto vymezení jasně ukazuje na další možnosti výzkumu, který je zásad-
ní pro všechny středoevropské státy a koneckonců pro celé evropské dějiny. Za-
prvé, zaměření na národní dějiny a národní projekty výzkumu může být v jistém
ohledu omezující – bádání je nutně limitované. Někdy dokonce takový výzkum
může pomíjet zásadní kontext a významné souvislosti, které – pro české prostře-
dí – můžeme nabýt souběžným studiem projektů polských, maďarských, ru-
munských a  slovenských, rakouských a  německých. Zadruhé, takové bádání

* Tato kapitola vznikla v rámci výzkumného projektu Fondu pro podporu vědecké činnosti
Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, č. FPVC2016/20; výzkum byl umož-
něn i díky podpoře Českého historického ústav v Římě.
1 Pro kontext viz Owen CHADWICK, Catholicism and History: The Opening of the Vatican
Archives, Cambridge 1978.
2 Franz PALACKY, Literarische Reise nach Italien im Jahre 1837 zur Aufsuchung von Quellen
der böhmischen und mährischen Geschichte, Prag 1838; například V. J. NOVÁČEK (ed.),
Františka Palackého Korespondence a zápisky. I. Autobiografie a zápisky do roku 1863, Praha
1898, s. 190–208; Beda DUDÍK, Iter Romanum, Wien 1855; srov. například Ema ŠIMKOVÁ,
Život a osobnost Bedy Dudíka (1815–1890) pohledem jeho deníků, v tisku.

04-kalous.indd 39 4.6.2018 16:00:19

40 ANTONÍN KALOUS

může být omezující z  hlediska fungování papežské kurie a  papežské politiky,
zkrátka systému papežského ovládání církve. V tomto ohledu je jasné, že bada-
telé, kteří se zaměřují na prameny k určitému období, se zabývají také fungová-
ním systému papežské kurie v dané době. To platí i pro mnohé české badatele,
ačkoli zaměření na národní dějiny a  k  nim se vztahující prameny je zde také
markantní.3 Zatřetí, bádání v českém prostoru je omezené časově. Výše zmiňo-
vané projekty v podstatě nezahrnují druhou polovinu 15. a velkou část 16. stole-
tí. Při velkém nárůstu pramenů u papežské kurie je pak problematické pokračo-
vat stejným způsobem jako u svazků Monument. Zde se však můžeme spoleh-
nout – alespoň částečně – na projekty Německého historického ústavu v Římě,
tedy na Repertorium Germanicum a Repertorium Poenitentiariae Germanicum,
které formou regestů zachycují rozsáhlou pramennou materii z tohoto období.
Jedním z řešení, jak postupovat pro širší období přelomu 15. a 16. století,
může být bádání v oblasti papežských legátů. Papežští legáti budili samozřejmě
pozornost historiků již od 19. století, neboť jejich činnost právě aktivně předsta-
vovala papežskou politiku v jednotlivých zemích i na širších územích Evropy.
Historici se zaměřili především na kanonické právo a jeho význam pro papež-
skou legaci a na bádání o jednotlivých legátech ve 12. a 13. století; tedy v době,
kdy se definovala jejich role právě v kanonickém právu.4 Pro pozdější období jde
většinou o bádání, které se koncentrovalo na jednotlivé legáty. Pouze v minimál-
ní míře se badatelé zabývali studiem systému či popsáním obecné podstaty pa-
pežské legace.5 Činnost jednotlivých legátů a nunciů z tohoto období, mám zde
na mysli především 15. a první dvě desetiletí 16. století, je v několika málo přípa-
dech podrobněji studována a popsána (například Bessarion, Cusanus, Carvajal).
Ostatní se objevují především ve vyprávěcích dějinách jednotlivých národů

3 Například práce, které sepsali Zdeňka Hledíková, Aleš Pořízka, Jan Hrdina, Jaroslav Eršil,
Josef Šusta ad.
4 Zde bych zmínil pouze disertační práci Robert C. FIGUEIRA, The Canon Law of Medieval
Papal Legation, PhD dissertation, Cornell University 1980, a  přehled německých prací ve
Werner MALECZEK, Die päpstlichen Legaten im 14. und 15. Jahrhundert, in: Rainer C.
Schwinges – Klaus Wriedt (edd.), Gesandtschafts- und Botenwesen im spätmittelalterlichen
Europa, Ostfildern 2003, s. 33–86, zde s. 35–36, pozn. 5.
5 W. MALECZEK, Die päpstlichen Legaten; Antonín KALOUS, Plenitudo potestatis in parti-
bus? Papežští legáti a nunciové ve střední Evropě na konci středověku (1450–1526), Brno 2010,
s. 20–139; TÝŽ, Late Medieval Papal Legation: Between the Councils and the Reformation,
Roma 2017; Wolfgang UNTERGEHRER, Die päpstlichen nuntii und legati im Reich (1447–
1484). Zu Personal und Organisation des kurialen Gesandtenwesens, PhD Dissertation, Mün-
chen 2012.

04-kalous.indd 40 4.6.2018 16:00:19

Výzkum pramenů k papežským legátům a jejich činnosti na přelomu středověku a novověku 41

a států jako ti, kteří zasahují bezprostředně do politického dění doby. Tak i Fran-
tišek Palacký zapojil mnohé z nich do svých Dějin jako zásadní aktéry, nebo se
jim podrobněji věnoval Vilmos Fraknói pro dějiny uherské. Každopádně ještě
před deseti lety, v roce 2008, napsala Birgit Studt, že „ein Zensus aller Legationen
des 15. Jahrhunderts wird wohl angesichts der ungleichen Editionslage der kuri-
alen Überlieferung für die einzelnen europäischen Länder noch lange ein Desi-
derat bleiben.“6 Toto prohlášení jednoznačně ukazuje na desiderata tohoto vý-
zkumu: jednak vůbec zpracování přehledu jednotlivých legátů a  jejich legací,
jednak rozšíření využitelné pramenné základny jak z hlediska heuristického, tak
z hlediska edičního. Zatímco nunciatury, tedy především zprávy a koresponden-
ce (ale i jiné dokumenty) týkající se působnosti nově zřizovaných stálých nunciů
a jejich úřadu, byly systematicky uchovávány v papežském archivu a tedy snáze
systematicky vydávány, u legátů a nunciů 15. a počátku 16. století je situace na-
prosto odlišná.
Legáti a nunciové tohoto období se řídili kanonickým právem a dalšími na-
řízeními papežské kurie, chovali se podle ceremoniálních příruček, které právě
v této době stále více a přesněji definovaly, jak má správný legát zachovávat své
postavení a podobně.7 Obecné prameny jsou platné pro všechny legáty, ovšem
pokud se věnujeme jednotlivcům, kteří působili in partibus, pak je třeba se za-
měřit na konkrétní prameny týkající se jednotlivých legací. Jsou to prameny, kte-
ré vycházely od papežské kurie, z působnosti samotných legátů a vnější prameny,
jež popisují činnost legátů mimo systém papežského zastupování. Tím by se sa-
mozřejmě dal počet pramenů podstatně navyšovat, neboť místní kroniky, deníky
a korespondence často zachycují působení těchto papežských zástupců. Přestože
tyto prameny významně přispívají k  pochopení vlivu papežské diplomacie na
jednotlivé země, je jasné, že je třeba se soustředit především na prameny prvních
dvou kategorií.
Pro české prostředí, o něž tu především jde, jsou zásadními legáti a nuncio-
vé, kteří směřovali do střední Evropy obecně. Legáti se v tomto prostoru pohy-
bovali už od vrcholného středověku. Zmiňované nunciatury, nová organizace
dokumentů legací a nunciatur začíná ve střední Evropě s dvěma reprezentanty
papežské politiky ve střední Evropě, jimiž byli kardinál legát Lorenzo Campeggi

6 Birgit STUDT, Anspruch und Wirklichkeit. Der Wandel von Handlungsspielräumen und
Reichweite päpstlicher Diplomatie im 15. Jahrhundert, in: Claudia Zey – Claudia Märtl (edd.),
Aus der Frühzeit europäischer Diplomatie. Zum geistlichen und weltlichen Gesandtschaft-
swesen vom 12. bis zum 15. Jahrhundert, Zürich 2008, s. 85–118, zde s. 85.
7 Srov. A. KALOUS, Late Medieval Papal Legation, s. 17–39, 55–102.

04-kalous.indd 41 4.6.2018 16:00:19

42 ANTONÍN KALOUS

a nuncius Giovanni Antonio Buglio, barone di Burgio.8 Sbírka zpráv těchto dvou
osobností je uložena ve Vatikánském archivu ve fondu Segreteria di stato. Přesto-
že se tato sbírka zdá být kompletní, lze nalézt další dokumenty vycházející z čin-
nosti Campeggiho a  Burgia například v  rukopise Vatikánské knihovny, který
obsahuje celou řadu uherských, českých a polských záležitostí.9 Počet pramenů
pak v dalších desetiletích velmi rychle narůstá a je jasné, že vydávání všech pra-
menů vztahujících se k jednotlivým nunciaturám je v podstatě nemožné.10
Pokud bychom se zaměřili na ediční zpracování dokumentů týkajících se
jednotlivých legací staršího období, edicí není příliš mnoho. Několik z nich však
může být na tomto místě zmíněno. Jsou to především Acta legationis cardinalis
Gentilis, která vydal Antal Pór. Pro legaci z let 1307–1311 vydává Pór různé pra-
meny: fakulty, mandáty, ale i protokoly soudních procesů, formuláře a účty.11 Pro
půli 15. století jsou to Acta Cusana, rozsáhlá edice, v jejímž rámci ve dvou svaz-
cích vydal Erich Meuthen dokumenty velké legace Mikuláše Kusánského v le-
tech 1451–1452. Kusánský cestoval po celém Německu (na území dnešního Ně-
mecka, Rakouska, Belgie a Nizozemí); tato edice tak reflektuje široký geografic-
ký i tematický záběr jeho působení. Obsahuje více než 1500 dokumentů všeho
druhu, jež jsou uchovávány v 335 archivech.12 Jinými příklady práce s legátskými
prameny mohou být případy dvou dalších nunciů cum potestate legati de latere,
a  to Alexandra Numaiho a  Angela Geraldiniho. Alexander Numai byl papež-

8 Augustinus THEINER (ed.), Vetera monumenta historica Hungariam sacram illustrantia,
sv. 2, Ab Innocentio PP. VI. usque ad Clementem PP. VII., 1352–1526, Roma 1860, s. 676–802;
Vilmos FRAKNÓI (ed.), Relationes oratorum pontificiorum / Magyarországi pápai követek
jelentései, 1524–1526, Budapest 1884 (Monumenta Vaticana historiam regni Hungariae illust-
rantia, ser. 2, tom. 1); velká většina zpráv je uchována v Archivio Segreto Vaticano (ASV),
Segr. Stato, Germania 53 (Campeggi), 55 (Burgio), odkud jsou prameny také vydávány. Srov.
též Henricus Damianus WOJTYSKA (ed.), Acta nuntiaturae Polonae, sv. 2, Zacharias Ferreri
(1519–1522) et nuntii minores (1522–1533), Roma 1992, s. 151–224.
9 Biblioteca Apostolica Vaticana (BAV), Vat. lat. 3924, pt. 2.
10 Srov. například poslední edici Aleny Pazderové, která vydává korespondenci nuncia Cesare
Speciana, ovšem v  žádném případě všechny dokumenty vztahující se k  působení nuncia;
Alena PAZDEROVÁ (ed.), Epistulae et acta nuntiorum apostolicorum apud imperatorem
1592–1628, Tom. I. Epistulae et acta Caesaris Speciani 1592–1598, Pars I–III, Praha 2017.
11 Antal PÓR (ed.), Acta legationis cardinalis Gentilis / Gentilis bibornok magyarországi követsé-
gének okiratai, 1307–1311, Budapest 1885) (Monumenta Vaticana historiam regni Hungariae
illustrantia, ser. 1, tom. 2).
12 Erich MEUTHEN (ed.), Acta Cusana: Quellen zur Lebensgeschichte Nikolaus von Kues, Bd. I,
Lieferung 3a, 3b, Hamburg 1996; srov. TÝŽ, Das Itinerar der deutschen Legationsreise des
Nikolaus von Kues 1451/1452, in: Papstgeschichte und Landesgeschichte: Festschrift für Her-
mann Jakobs, Köln 1995, s. 473–502.

04-kalous.indd 42 4.6.2018 16:00:20

Výzkum pramenů k papežským legátům a jejich činnosti na přelomu středověku a novověku 43

ským nunciem na dvoře římského císaře Fridricha III. a jeho korespondence by-
la zachována ve Wiener Stadt- und Landesarchiv a  byla již dříve vydána Jose-
phem Chmelem. Nově její přehled s připojeným soupisem dalších k Numaiho
legaci se vztahujících dokumentů zpracoval Ferdinand Opll.13 Angelo Geraldini
byl papežským nunciem, jenž se měl podílet na vyřešení jedné z největších hro-
zeb pontifikátu Sixta IV. Geraldini zasahoval proti krajinskému arcibiskupovi
Andreovi Jamometićovi, jenž se pokusil v roce 1482 uspořádat nový basilejský
koncil (s jasně protipapežským nádechem). Relace tohoto nuncia vydal Jürgen
Petersohn, jenž se také problému věnoval monograficky.14 Ani jedna z  těchto
dvou edic není úplná a vlastně se ani o úplnost nepokouší.
Nabízí se otázka, jak postupovat v případě jiných legátů či nunciů, na které
prameny se zaměřit a jak s nimi naložit. V čem by takové další edice mohly být
přínosné? Jak by mohly posunout bádání o období pozdního středověku ať již
v kontextu středoevropském, či v kontextu systému papežské kurie? Vzhledem
k  tomu, že v  období druhé půle 15. a  počátku 16. století působila ve střední
­Evropě celá řada jednotlivců a někteří dokonce vícekrát s různými pověřeními,
domnívám se, že právě toto může být cesta k zpřehlednění působení papežské
diplomacie a k vyjasnění role papežských legátů a nunciů v rámci politických, ale
i společenských, církevních a duchovních dějin regionu.15 Typy pramenů, které
lze propojit s činností jednotlivých legátů či nunciů jsou velice různé a rozmani-
té. Jak již bylo výše zmíněno, je možné tyto prameny rozčlenit do tří základních
provenienčních skupin, a to na prameny pocházející z činnosti papežské kurie,
z činnosti samotného legáta a jeho kanceláře a prameny pocházející od třetí stra-
ny. Především první dvě skupiny mohou jasně ilustrovat záměry papežských le-
gátů a podstatu jejich legací. Prameny třetí skupiny pak mohou předešlé doplňo-

13 Joseph CHMEL (ed.), Actenstücke und Briefe zur Geschichte des Hauses Habsburg im Zeitlal-
ter Maximilian’s I., Bd. 3 (Monumenta Habsburgica I/3), Wien 1858, s. 435–468; Ferdinand
OPLL, Das Archiv eines päpstlichen Legaten aus der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts. Ein
Bestand im Wiener Stadt- und Landesarchiv, in: Rudolf Holbach – Michel Pauly (edd.), Städ-
tische Wirtschaft im Mittelalter. Festschrift für Franz Irsigler zum 70. Geburtstag, Köln –
Weimar – Wien 2011, s. 179–210.
14 Jürgen PETERSOHN (ed.), Diplomatische Berichte und Denkschriften des päpstlichen Legaten
Angelo Geraldini aus der Zeit seiner Basel-Legation 1482–1483, Stuttgart 1987; TÝŽ, Ein Di-
plomat des Quattrocento: Angelo Geraldini (1422–1486), Tübingen 1985; nově TÝŽ, Reichs-
recht versus Kirchenrecht. Kaiser Friedrich III. im Ringen mit Papst Sixtus IV. um die Strafge-
walt über den Basler Konzilspronuntiator Andreas Jamometić 1482–1484. Forschungen und
Quellen, Köln – Weimar – Wien 2015.
15 K tomu viz A. KALOUS, Plenitudo potestatis, s. 169–409.

04-kalous.indd 43 4.6.2018 16:00:20

44 ANTONÍN KALOUS

vat a  dodávat detaily významné pro výzkum činnosti legátů a  vnímání jejich
působení.16 Na tomto místě není prostor pro rozbor všech typů pramenů, které
se nabízejí pro zkoumání papežské legace obecně, nicméně rád bych se zaměřil
na možnosti vydávání takových pramenů na příkladu jednoho z nunciů s mocí
legáta de latere, jehož zprávy a další dokumenty vztahující se k jeho legaci jsou
dochovány ve větším počtu. Edici těchto dokumentů aktuálně připravuji pro vy-
dání v rámci projektu podporovaného Filozofickou fakultou Univerzity Palacké-
ho v Olomouci.
Angelo Pecchinoli byl nunciem cum potestate legati de latere v letech 1488–
1490 a působil u královského dvora uherského a českého krále Matyáše Korvína.
Proto i jeho činnost se vztahuje především k uherským a českým záležitostem.
Pecchinoli zastával úřad biskupa dvojité diecéze Civita Castellana a Orte v letech
1486–1492, avšak dva roky z tohoto období strávil na své legaci ve střední Evro-
pě. V tomto ohledu je dosti typickým příkladem nuncia, který působil jako kuri-
ální biskup, tj. jeho činnost se soustřeďovala především na potřeby kurie. Ostat-
ně i ve své diecézi je znám především jako nuncius v Uhrách, jak dokládá nejen
nápis na jeho náhrobníku (ze 16. století) v kryptě katedrály v Civita Castellana,
ale také jeho biografie v přehledu biskupů této diecéze.17 Jeho legace byla detail-
ně studována pouze jediným historikem, jímž byl Vilmos Fraknói, jehož rozsáh-
lý článek o Angelovi Pecchinolim je vlastně převyprávěním jeho zpráv uchova-
ných v benátské národní knihovně (Biblioteca Nazionale Marciana).18 Přestože
větší samostatný zájem tento nuncius nebudil, jeho jméno není badatelům zcela
neznámé.
Prameny k legaci Angela Pecchinoliho totiž nejsou zcela nevydané. Objevu-
jí se v několika moderních edicích pramenů, které se vztahují k uherské historii
tohoto období. Jedinou zprávu, která je dochována ve Vatikánském archivu, vy-
dal v klasické edici Augustin Theiner.19 A byl to také Theiner, jenž vydal sedm

16 Typologický přehled pramenů viz A. KALOUS, Late Medieval Papal Legation, s. 39–49.
17 Mario MASTROCOLA, Nove storiche circa le diocesi di Civita C. Orte e Gallese, pt. III, I
Vescovi dalla Unione delle Diocesi alla fine del Concilio di Trento (1437–1564), Civita Castel-
lana 1972, s. 67–89.
18 Vilmos FRAKNÓI, Pecchinoli Angelo: Pápai legátus Mátyás udvaránál (1488–1490), Buda-
pest 1898 (Különlenyomat a Katholikus Szemle XII-ik kötetéből).
19 Justi FONTANINI Forojuliensis De antiquitatibus Hortae, coloniae Etruscorum libri duo, Ro-
ma 1708, s.  474–490; A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s.  521–530,
č. DCCXVIII; M. MASTROCOLA, Note storiche, pt. III, s. 362–374, č. 10 (podle Theinerovy
edice).

04-kalous.indd 44 4.6.2018 16:00:20

Výzkum pramenů k papežským legátům a jejich činnosti na přelomu středověku a novověku 45

z dvanácti listin, jimiž byly nunciovi udělovány jeho fakulty,20 jednu ze dvou in-
strukcí pro nuncia21 a dvě papežská breve, jedno adresované Matyáši Korvínovi22
a druhé samotnému Angelovi.23 József Teleki, jenž se věnoval době působení ro-
diny Hunyadi v Uhrách, vydal druhou sadu instrukcí24 a jedno papežské breve
Matyášovi,25 které je svým obsahem téměř totožné s tím, jež vydal Theiner. Tři
papežská breve adresovaná uherskému a českému králi (jedno z nich již vydané
Theinerem) a list krále Matyáše papeži Inocencovi VIII. byly vydány v edici Mo-
numenta Vaticana Hungariae.26 Další breve a výňatky z nunciových relací vzta-
hující se k biskupství veszprémskému, jakož i ke konfliktu o biskupství olomouc-
ké, do něhož byl zapojen veszprémský biskup János Vitéz mladší, vydal József
Lukcsics.27 Obě dvě instrukce byly navíc ve výňatcích vydány Edgárem Artne-
rem v tematické edici, jež se zaměřila na dokumenty vztahující se k Uhrám jako
obrannému valu křesťanstva.28 Různé dokumenty byly pak vydány i v obecněj-
ších edicích, jako jsou Magyar diplomácziai emlékek29 a Mátyás király levelei,30
a objevily se také jako samostatné dokumenty v dalších tematických edicích.31

20 A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 515–520, č. DCCXI–DCCXVII.
21 Tamtéž, s. 530–534, č. DCCXIX
22 Tamtéž, s. 514, č. DCCIX.
23 TÝŽ (ed.), Vetera monumenta Slavorum meridionalium historiam illustrantia, sv. 1, Ab Inno-
centio PP. III. usque ad Paulum PP. III., 1198–1549, Roma 1863, s. 529, č. DCCXV.
24 József TELEKI (ed.), Hunyadiak kora Magyarországon, sv. 12, Pest 1857, s.  417–432,
č. DCCLXXX.
25 Tamtéž, s. 413–414, č. DCCLXXVII.
26 Vilmos FRAKNÓI – Gyula DÉCSÉNYI-SCHÖNHERR (edd.), Mathiae Corvini Hungariae
regis Epistolae ad Romanos Pontifices datae et ab eis acceptae / Mátyás király levelezése a római
pápákkal, 1458–1490, Budapest 1891 (Monumenta Vaticana historiam regni Hungariae illust-
rantia, ser. 1, tom. 6), s. 241–242, č. CLXXXIX; s. 242, č. CXC; s. 245, č. CXCIII; s. 243–244,
č. CXCI.
27 Josephus LUKCSICS (ed.), Mo­nu­menta Romana Episcopatus Vesprimiensis / A veszprémi
püspökség római oklevéltára, sv. 3, 1416–1492, Bu­dapest 1902, s. 312–313, č. CDLXIV; s. 314–
317, č. CDLXVII–CDLXX.
28 Edgár ARTNER (ed.), “Magyarorzság mint a  nyugati keresztény művelődés védőbástyája”:
A Vatikáni Levéltárnak azok az okiratai, melyek őseinknek a Keletről Európát fenyegető vesze-
delmek ellen kifejtett erőfeszítéseire vonatkoznak (cca 1214–1606), Budapest – Roma 2004
(Collectanea Vaticana Hungariae, cl. 1, sv. 1), s. 134–137, č. 113; s. 140–142, č. 118.
29 Iván NAGY – Albert B. NYÁRY (edd.), Magyar diplomácziai emlékek Mátyás király korából
1458–1490, 4 sv., Budapest 1875–1878.
30 Vilmos FRAKNÓI (ed.), Mátyás király levelei, külügyi osztály, 2 sv., Budapest 1893–1895.
31 Albert BERZEVICZY (ed.), Acta vitam Beatricis reginae Hungariae illustrantia / Aragoniai
Beatrix magyar királyné életére vonatkozó okiratok (Monumenta Hungariae Historica, Diplo-
mataria, sv. 39), Budapest 1914; Bullarium Franciscanum continens bullas, brevia, supplicati-

04-kalous.indd 45 4.6.2018 16:00:20

46 ANTONÍN KALOUS

Deset dokumentů sekundárně vydal Mario Mastrocola v práci o biskupech spo-
jených diecézí Civita Castellana a Orte32 a pět dokumentů se objevilo v mé obec-
né studii o papežských legátech ve střední Evropě na konci středověku.33 Listiny
a  listy, jejichž autorem je sám legát a  jeho kancelář, jsou pak inventarizovány
a katalogizovány v archivních pomůckách a knihovních katalozích.34
Jak je patrno z předešlého odstavce, již velký počet dokumentů vztahujících
se k legaci Angela Pecchinoliho byl vydán. Stále jsou však k dispozici prameny
k této legaci, které vydány nebyly a které by si zasluhovaly větší pozornost, neboť
podstatným způsobem osvětlují Pecchinoliho působení. Dvě zásadní kategorie
pramenů vycházejících od papežské kurie definují a jasně představují tuto legaci,
a to fakulty a instrukce. Pokud jde o fakulty, originály těchto listin většinou ne-
jsou dochovány, ovšem zpravidla se jejich opisy nacházejí ve vatikánských regis-
trech (Registra Vaticana). V případě Angela Pecchinoliho se jedná o celkem dva-
náct dokumentů, jež byly vydány 1. září 1488. Jedním z nich je bulla legationis,
tedy základní bula, která definovala legátskou provincii a obecné pravomoci le-
gáta (či nuncia). Další buly pak dávají nunciovi specifické pravomoci a mandáty
pro řešení konkrétních záležitostí. Mezi nimi je také obsažen obecný doporuču-
jící dopis. Bylo také typické, že legáti pak získávali další fakulty během působení
ve své legátské provincii, ovšem v případě Angela Pecchinoliho nebyly takové
fakulty identifikovány. Všechny jeho fakulty se nacházejí v jediném svazku vati-
kánských register.

1. 1. září 1488, Řím; ASV, Reg. Vat. 734, fol. 232v–235r;35 bulla legationis

ones tempore romani pontificis Innocentii VIII pro tribus ordinibus S. P. N. Francisci obtenta,
nova series, sv. 4–1 (1481–1489), sv. 4–2 (1489–1492), ed. Caesar CENCI, OFM, Grottafer-
rata (Romae) 1989–1990).
32 M. MASTROCOLA, Nove storiche, s. 345–374, vydáno podle Theinera a jeden dokument
podle Fontaniniho.
33 A. KALOUS, Plenitudo potestatis, s. 347–351.
34 Béla IVÁNYI, Bártfa szabad királyi város levéltára, 1319–1526, Budapest 1910; Iván BORSA,
A Justh család levéltára 1274–1525, Budapest 1991; György BÓNIS, Szentszéki regeszták: Ira-
tok az egyházi bíráskodás történetéhez a középkori Magyarországon, Budapest 1997; Norbert
C. TÓTH, Szabolcs megye hatóságának oklevelei II. (1387–1526), Budapest – Nyíregyháza
2002; Francesca DE POLI, Inventario della collezione Podocataro. Archivio di Stato di Venezia,
Registro n. 242, 9 bb., docc. 1657, Biblioteca Nazionale Marciana di Venezia, Mss. Latini Cl. X,
codd. 174–178, docc. 649, prefazione di Flavia De Rubeis, Ariccia 2015.
35 Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 515–517, č. DCCXI; M. MASTRO-
COLA, Note storiche, s. 346–348, č. 2.

04-kalous.indd 46 4.6.2018 16:00:20

Výzkum pramenů k papežským legátům a jejich činnosti na přelomu středověku a novověku 47

2. 1. září 1488, Řím; ASV, Reg. Vat. 734, fol. 231r–231v; obecný doporučující list
pro Angela Pecchinoliho
3. 1. září 1488, Řím; ASV, Reg. Vat. 734, fol. 235r–236v36
4. 1. září 1488, Řím; ASV, Reg. Vat. 734, fol. 236v–237v37
5. 1. září 1488, Řím; ASV, Reg. Vat. 734, fol. 237v–238v38
6. 1. září 1488, Řím; ASV, Reg. Vat. 734, fol. 238v–239v39
7. 1. září 1488, Řím; ASV, Reg. Vat. 734, fol. 239v–242r
8. 1. září 1488, Řím; ASV, Reg. Vat. 734, fol. 228v–229r40
9. 1. září 1488, Řím; ASV, Reg. Vat. 734, fol. 229v
10. 1. září 1488, Řím; ASV, Reg. Vat. 734, fol. 229v–230r
11. 1. září 1488, Řím; ASV, Reg. Vat. 734, fol. 230r–231r41
12. 1. září 1488, Řím; ASV, Reg. Vat. 734, fol. 231v–232v42

Instrukce jsou pak tím druhým typem dokumentů papežské kurie, které jsou
zásadní pro pochopení samotné legace. Originály instrukcí nejsou většinou (po-
dobně jako fakulty) dochovány, ovšem z doby papeže Sixta IV. pochází celá řada
instrukcí pro legáty a nuncie, které se zachovaly v opisech papežské kanceláře
z 16. století.43 Pro Angela Pecchinoliho jsou to dvě instrukce ze září 1488 a břez-
na 1489.

36 Současná kopie v listině z 5. 7. 1490 (vydané v Budíně), viz Nadbiskupski arhiv, Zagreb, Dec.
73 (listinu jsem zatím měl k dispozici pouze ve fotokopii v Magyar nemzeti levéltár (MNL),
OL DF 252105); moderní opis z roku 1730: ELTE Könyvtár, Kaprinai-gyűjtemény, B-sorozat,
69. kötet, pag. 150–164; ed. Balthasar Adam KERCSELICH de Corbavia, Historiarum ca-
thedralis ecclesiae Zagrabiensis partis primae tomus I., Zagrabiae, s.d., s. 200–201.
37 Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 517, č. DCCXII; M. MASTROCO-
LA, Note storiche, s. 348–349, č. 3.
38 Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 517–518, č. DCCXIII; M. MASTRO-
COLA, Note storiche, s. 349–350, č. 4.
39 Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 518–519, č. DCCXIV; M. MASTRO-
COLA, Note storiche, s. 350–352, č. 5.
40 Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 520, č. DCCXVI; M. MASTROCO-
LA, Note storiche, s. 353–354, č. 7.
41 Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 520–521, č. DCCXVII; M. MAST­
ROCOLA, Note storiche, s. 355, č. 8.
42 Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 519–520, č. DCCXV; M. MASTRO-
COLA, Note storiche, s. 352–353, č. 6.
43 Srov. ASV, Misc., Arm. II (například vol. 7, 20, 30, 53, 56); BAV, Vat. lat. 13451, 13454; DHI
Roma, Minucciana, ms. 14; a  podobné rukopisy jsou uchovávány v  dalších archivech
a knihovnách. Pro přehled instrukcí nunciů Sixta IV. viz Joseph SCHLECHT, Andrea Zamo-

04-kalous.indd 47 4.6.2018 16:00:20

48 ANTONÍN KALOUS

13. s.d. [kolem 1. září 1488], ASV, Misc., Arm. II 7, fol. 492r–508v; 30, fol.
93r–100r; 53, fol. 128r–140v; 56, fol. 153r–170v44
14. s.d. [26. března 1489], ASV, Misc., Arm. II 7, fol. 519r–529v; 20, fol.
123r–130r; 56, fol. 193r–202v; Venezia, Biblioteca Nazionale Marciana, Lat.
IX 42 (=3483), fol. 59v–65r; Deutsches Historisches Institut, Roma, cod.
Minucc., ms. 14, fol. 191v–206r;45 soudobý koncept viz BAV, Vat. lat. 5641,
fol. 96r–99v

Instrukce nejsou jasně datované, a proto se jejich datace musí založit na kontex-
tu dalších dokumentů. V případě prvních instrukcí na počátku legace se lze opřít
o fakulty, které byly legátovi předány při jeho odjezdu z Říma, nebo bezprostřed-
ně před ním; dataci druhých instrukcí je možné založit na papežském breve ad-
resovaném nunciovi, jež zaslání instrukcí explicitně zmiňuje.46 Druhé instrukce
jsou navíc zajímavé tím, že se kromě opisů z 16. století dochoval i jejich soudobý
koncept, který je vevázán do rukopisu pocházejícího z činnosti papežského legá-
ta kardinála Marca Barba, jenž působil ve střední Evropě v letech 1472–1474.
Druhé instrukce reagují na první nunciovu relaci z  30. ledna 1489 zaslanou
z Vídně. Jednu její kopii obdržel i kardinál Marco Barbo, jenž se pravděpodobně
stále zajímal o region, v němž ještě o patnáct let dříve také působil jako papežský
legát de latere, a jenž byl také považován za odborníka na tuto oblast.47 Lze tedy
předpokládat, že kardinál Marco Barbo se podílel i na vypracování dodatečných
instrukcí. Koncept, který je uchován v jeho rukopise, se příliš neodlišuje od poz-
dějších opisů, jde zřejmě již o poslední úpravy textu, ovšem s mnoha interlineár-

metić und der Basler Konzilsversuch vom Jahre 1482, Paderborn 1903, s. 148–170, a některé
jsou i vydané v apendixu Schlechtovy knihy.
44 Ed. J. TELEKI (ed.), Hunyadiak kora Magyarországon, sv. 12, p. 417–432, č.  DCCLXXX;
E. ARTNER (ed.), “Magyarország,” s. 134–137, č. 113 (výběrově).
45 Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 530–534, č. DCCXIX; E. ARTNER
(ed.), “Magyarország,” s.  140–142, č.  118 (výběrově); M. MASTROCOLA, Note storiche,
s. 356–362, č. 9.
46 AS Venezia, Coll. Podocataro, busta 2, č. 513/34, fol. 13r, 26. 3. 1489, Episcopo Ortan. oratori
nostro. Venerabilis frater etc. Accepimus litteras tuas et responsiones per te prudenter factas
carissimo in Christo filio nostro Mathie Hungarie regi illustri, legimus omnia diligenter et accu-
rate singula consideravimus. Commendamus plenum studium et diligentiam tuam, quibus in
rebus istis uteris et respondemus tibi ad plenum sicuti introclusis instructionibus videbis. Expo-
nes omnia prefato regi, cui breve credentiale in personam tuam dirigimus, quod illi reddes, et
solita prudentia et diligentia cuncta curabis. Datum ut supra.
47 A. KALOUS, Plenitudo potestatis, s. 245–284; doprovodný list k první relaci Angela Pecchi-
noliho, tamtéž, s. 349–350.

04-kalous.indd 48 4.6.2018 16:00:20

Výzkum pramenů k papežským legátům a jejich činnosti na přelomu středověku a novověku 49

ními a  marginálními glosami. Pouze jeden odstavec má zcela odlišné místo
v textu.
Třetím typem pramenů, které jsou zásadní pro studium jednotlivých legací
– a patrně nejzásadnější – jsou relace. V období od druhé poloviny 20. let 16. sto-
letí je jejich uchovávání již mnohem lépe organizováno. Pro období století
15. jsou dochované relace spíše výjimečné, i když také tyto zprávy byly využívány
papežskou kanceláří v pozdější době, jak ukazují některé dochované relace ve
výše zmiňovaných rukopisech z pozdního 16. století. Tak se například dochova-
ly tři zprávy papežského nuncia Bartolomea Maraschiho, který strávil ve střední
Evropě léta 1483–1485. Jeho zprávy z října 1483 z Budína a Visegrádu byly ucho-
vány mezi zmiňovanými instrukcemi a několikrát také vydány, neboť jsou pova-
žovány za zásadní pro bádání o uherském královském dvoře.48
Pouze jediná, již výše zmiňovaná relace Angela Pecchinoliho, byla cele do-
chována v těchto rukopisech a je zajímavé, že právě tato zpráva není dochována
mezi ostatními originály, které jsou uloženy v benátské národní knihovně. Bibli-
oteca Nazionale Marciana obsahuje rukopisy sbírky, která je zásadní pro studium
papežské politiky a diplomacie v 70., 80. a 90. letech 15. století, Collezione Podo-
cataro. Tyto dokumenty se objevily v Benátkách díky Ludovicovi Podocatarovi,
jenž se narodil na Kypru a vstoupil do služeb kardinála Rodriga Borgi v Římě.
V roce 1479, za pontifikátu papeže Sixta IV., již působil mezi abbreviátory v pa-
pežské kanceláři, kde se dočkal kariérního postupu za pontifikátu svého dřívěj-
šího zaměstnavatele, papeže Alexandra VI., když se stal papežským sekretářem.
V roce 1500 se stal kardinálem a zemřel o čtyři roky později. Jeho synovec Livio
Podocataro, arcibiskup v Nikósii (1524–1552) zdědil jeho římský dům společně
s  knihovnou a  dokumenty papežské kanceláře, které měl Ludovico ve svém
­držení ještě z doby své kancelářské služby.
Tyto dokumenty pak byly převezeny do Benátek a dostaly se do benátské
knihovny a archivu.49 Pět rukopisů, které jsou součástí této sbírky a jsou uloženy

48 ASV, Misc., Arm. II 7, fol. 228r–248v; 20, fol. 49r–58v; 56, 347r–358r; Stephanus KATONA
(ed.), Historia critica regum Hungariae stirpis mixtae, tom. 9, Ab anno Christi MCCCCLXXVI
ad annum usque MCCCCXC, Buda 1793, s. 500–522, Katona je vydal s odlišnostmi, které
mohou dokonce ukazovat na další rukopisy; na základě rukopisu 56 (s dodatky ve srovnání
s Katonovou edicí), A. KALOUS, Plenitudo, s. 320–332; nejdelší ze zpráv přeložena do ma-
ďarštiny, viz Péter KULCSÁR (ed. a přel.), Krónikáink magyarul, sv. 3, Budapest 2008, s. 36–
43.
49 Elisa ANDRETTA, Podocataro, Ludovico, in: Dizionario biografico degli italiani, sv. 84, Ro-
ma 2015, http://www.treccani.it/enciclopedia/ludovico-podocataro_%28Diziona-
rio-Biografico%29/, 25. 2. 2018.

04-kalous.indd 49 4.6.2018 16:00:20

50 ANTONÍN KALOUS

v  benátské knihovně Marciana, bylo vytvořeno svázáním originálních doku-
mentů, papežské korespondence ze 70., 80. a 90. let 15. století. Jak ukazuje praxe
úřadů papežské kurie, dokumenty a různé rukopisy byly často uchovávány mi-
mo kancelář v domácím prostředí jednotlivých úředníků. Když ti zemřeli, ruko-
pisy se vrátily ke kurii, ovšem pak se nemusely uchovat, neboť byly jako nepo-
třebné skartovány (tak například v případě Antonia da Forlì: ten jako klerik pa-
pežské komory zemřel v  roce 1485 a  po jeho smrti se ke komoře vrátilo
80 rukopisů; přestože jejich seznam je obsažen v registrech papežské komory,
samotné rukopisy již nejsou k nalezení).50 Tyto rukopisy papežské koresponden-
ce, které se do papežské kanceláře nevrátily, pak obsahují celou řadu relací legátů
a nunciů, kteří v této době působili, mezi něž patří: Baldassare Turini da Pescia,51
Lodovico Agnelli, Antonio Grassi, Alexander Numai, Giuliano della Rovere, Or-
so Orsini, Angelo Geraldini,52 Bartolomeo Maraschi, Raymund Peraudi, Anto-
nio Flores, Leonello Chieregato53 a Angelo Pecchinoli.
Relace papežských legátů a nunciů jsou zde dochovány v originálech. V pří-
padě Angela Pecchinoliho je v jiné knihovně dochován jediný originál, a to již
zmiňovaná první zpráva, která se kromě Benátek dochovala i  ve Vatikánské
knihovně, v  rukopise vzniklém z  činnosti kardinála Marca Barba, jemuž byla
zpráva také zaslána. Zprávy jsou v  benátských rukopisech zachovány formou
dopisů se závěrečnou datací; dopisy nebyly zasílány nijak pravidelně; objevují se
často delší časové prodlevy mezi jednotlivými relacemi, které by však mohly na-
značovat, že některé dopisy se nedochovaly, nebo nebyly dosud objeveny. Ange-
lo dokonce musel odpovídat na obvinění ze strany papežské kurie, že nepsal dost
či dostatečně pravidelně. Ve své odpovědi, v případě první zprávy, kterou zaslal
až po delší době po svém příchodu do provincie, uváděl, že za zdržení je kromě
tuhé zimy odpovědný i sám panovník. Ten byl podle Angela kvůli své nemoci
velice nerudný. V jiné zprávě z 26. prosince 1489 uváděl pak Angelo, že na cestě

50 ASV, Cam. Ap., Div. Cam. 44, fol. 96r–97v; srov. k tomu Emil GÖLLER, Untersuchungen über
das Inventar des Finanzarchivs der Renaissancepäpste (1447–1521), in: Miscellanea Francesco
Ehrle, sv. 5, Roma 1924, s. 231–236.
51 Krzysztof BACZKOWSKI, Nieznane listy Baltazara z Piscii do papieża Sykstusa IV z lat 1476–
1478 ze zbiorów weneckich, Zeszyty naukowe Uniwersytetu Jagiellońskiego, Prace historycz-
ne 89, Kraków 1989, s. 239–251.
52 J. PETERSOHN (ed.), Diplomatische Berichte.
53 Pio PASCHINI, Leonello Chieregato: Nunzio d’Innocenzo VIII e di Alessandro VI, Romae
1935.

04-kalous.indd 50 4.6.2018 16:00:20

Výzkum pramenů k papežským legátům a jejich činnosti na přelomu středověku a novověku 51

jsou tři poslové se zprávami k papeži.54 Zašifrovaný dopis poslaný po smrti krále
Matyáše dokonce vypovídá o tom, že nuncius musel poslat více zpráv, než bylo
dochováno: pro období mezi královou smrtí (6. dubna 1490) a tímto dopisem
(24. června 1490) zaznamenal Angelo celkem čtyři různé posly, po nichž zprávy
posílal. Mezi těmito daty, jimiž jsou také datovány dva dopisy, nebyly však žádné
jiné dopisy dochovány.55 Dochovaných relací je celkem čtrnáct, přičemž dvě
z nich se skládají ze dvou částí, neboť po napsání prvního dopisu byla pak připo-
jena další část, dříve než byla zpráva odeslána. Jedna ze zpráv vlastně relací k pa-
peži či ke kurii není, neboť je adresována kardinálovi Rodrigovi Borgiovi a  je
v podstatě zkráceným textem relace ze stejného dne, jež byla adresována papeži.
Přehled relací následuje:

15. 30. ledna 1489, Vídeň; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol.
127r–136v; BAV, Vat. lat. 5641, fol. 238r–247v (s průvodním dopisem Mar-
cu Barbovi, fol. 237v)
16. 17. dubna 1489, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol.
118r–120v
17. 15. května 1489, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol.
138r–146v
18. 1. a 25. června 1489, Budín; ASV, Misc., Arm. II 56, fol. 170v–191v56; ASV,
Misc., Arm. VI 39, fol. 145r–146v (v druhém rukopise je dochován pouze
začátek relace; oba rukopisy pocházejí z pozdního 16. století)
19. 18. září 1489, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol.
110v–113r57; Lat. XIV 99 (=4278), fol. 16r–19r
20. 15. října 1489, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol.
113v–114v; Lat. XIV 99 (=4278), fol. 19r–20r
21. 3. listopadu 1489, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. XIV 99 (=4278), fol.
20r

54 Venezia, Biblioteca Nazionale Marciana, Lat. X 178 (=3625), fol. 168v; cf. Lat. X 175 (=3622),
fol. 136v; BAV, Vat. lat. 5641, fol. 237v, 248r.
55 Venezia, Biblioteca Nazionale Marciana, Lat. X 174 (=3621), fol. 97r.
56 Ed. Justi FONTANINI Forojuliensis De antiquitatibus Hortae, s. 474–490; A. THEINER (ed.),
Vetera monumenta Hungariae, s. 521–530, č. DCCXVIII; M. MASTROCOLA, Note storiche,
s. 362–374, č. 10 (podle Theinerovy edice).
57 Ed. částečně (ve vztahu k  Veszprému a  Olomouci) J. LUKCSICS (ed.), Monumenta, sv. 3,
s. 312–313, č. CDLXIV.

04-kalous.indd 51 4.6.2018 16:00:20

52 ANTONÍN KALOUS

22. 27. listopadu 1489, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol.
124r–125r; Lat. XIV 99 (=4278), fol. 20r–22r (druhý rukopis připojuje jeden
odstavec navíc)
23. 26. prosince 1489, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 178 (=3625), fol.
167r–168v58
24. 6. ledna 1490, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol.
121r–122v
25. 6. dubna 1490, Vídeň; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol. 123r
26. 6. dubna 1490, Vídeň; AS Milano, Sf. 642/4,1159 (částečně kopie předešlého
dopisu Pecchinoliho Inocencovi VIII, tento adresován Rodrigovi Borgiovi)
27. 24. června 1490, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 174 (=3621), fol.
97r–97v
28. 18. a 24. července 1490, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622),
fol. 116r–117v

Zprávy Angela Pecchinoliho byly dochovány v několika rukopisech. Tři z nich
patří do Collezione Podocataro (BN Marciana, Lat. XIV 174, 175, 178) a v nich
jsou uloženy originální dopisy. Tyto rukopisy (včetně dalších dvou, které texty
Angela Pecchinoliho neobsahují; Lat. XIV 176, 177) byly mnohokrát studovány,
ovšem vzhledem k tomu, že obsahují velké množství izolovaných textů, jejich
studium je stále velice přínosné. Jejich obsah byl několikrát popsán a katalogizo-
ván v pracích Giuseppe Valentinelliho, Léona G. Pélissiera a naposledy (i když
s mnoha chybami) Francescou De Poli.60
Jiné originály v dobové kopii pořízené písařem Angela Pecchinoliho obsa-
hují i další dva rukopisy (BAV, Vat. lat. 5641 a BN Marciana, Lat. XIV 99), z nichž
vatikánský obsahuje pouze první zprávu, která je adresována Marcovi Barbovi.
Rukopis benátský pak obsahuje čtyři zprávy, z  nichž jedna je obsažena pouze
v tomto rukopise. Jde o rukopis, který sice není součástí sbírky Collezione Podo-
cataro, nicméně obsahuje (stejně jako další rukopis Lat. XIV 100) zprávy Leonel-

58 Ed. částečně (ve vztahu k Veszprému a Olomouci) tamtéž, sv. 3, s. 314–315, č. CDLXVII.
59 Na základě projektu Vestigia, Katolické univerzity Pétera Pázmánye v Piliscsabě, http://vesti-
gia.hu (28. 11. 2016). Za upozornění děkuji Györgyovi Domonkosovi.
60 Joseph VALENTINELLI, Regesta documentorum Germaniae historiam illustrantium / Reges-
ten zur deutschen Geschichte aus den Handschriften der Marcusbibliothek in Venedig, 2 sv.,
München 1864–1866; detailní katalog pěti rukopisů: Léon G. PÉLISSIER, Catalogue des do-
cuments de la collection Podocataro, Centralblatt für Bibliothekswesen 18 (1901), s. 473–493,
521–541, 576–598, s edicí třiceti dokumentů; F. DE POLI, Inventario, s. 417–647, s regesty
každého jednotlivého dokumentu.

04-kalous.indd 52 4.6.2018 16:00:20

Výzkum pramenů k papežským legátům a jejich činnosti na přelomu středověku a novověku 53

la Chieregata, papežského nuncia u římského krále Maxmiliána, a Antonia Flo-
rese, papežského nuncia ve Francii, ale také celou řadu dalších dokumentů.61
Čtyři listy Angela Pecchinoliho zde byly svázány dohromady, resp. napsány za
sebou (stejným písařem jako všechny ostatní zprávy) a zpečetěny jako jeden do-
pis.
V podstatě jednotlivinou je dopis z 6. dubna 1490, který tak ukazuje, že je
stále možné další zprávy a dopisy nalézt, a to v nepřehledných fondech italských
archivů z konce 15. století, kdy počty dokumentů narůstají téměř geometrickou
řadou. Dne 6. dubna napsal Angelo Pecchinoli jistě dva dopisy. Jeden je uchová-
ván v benátské národní knihovně, druhý pak ve fondu diplomatické korespon-
dence sforzovského archivu v Archivio di Stato di Milano. Tento dopis zazname-
nává smrt Matyáše Korvína a  byl připojen k  diplomatické depeši milánského
vyslance na dvoře krále Matyáše Maffea da Treviglio. Maffeo ke své zprávě při-
pojil kopii Angelova dopisu vicekancléři církve, Rodrigovi Borgiovi, přičemž
dopis sám je asi o polovinu kratší než list adresovaný papeži. Milánský vyslanec
vyjednával o připravované svatbě Jana Korvína s Biankou Marií Sforza, a tudíž
pro něj otázka nástupnictví byla zásadní. V tomto směru však Angelo Maffeovi
příliš neposloužil, neboť právě zásadní pasáž o královně-vdově, která také usilo-
vala o nástupnictví po svém manželovi, byla v této verzi dopisu vypuštěna.
V  pátrání po dalších pramenech významných pro definici legace Angela
Pecchinoliho a jejího fungování je třeba se stále zaměřovat na kuriální prameny.
Instrukce, fakulty a relace jsou těmi nejzásadnějšími, ovšem i další koresponden-
ce papežské kurie s  nunciem a  dalšími potentáty je nepominutelná. Papežská
breve se nacházejí v registrech breví ve Vatikánském archivu, ale i jinde, a kore-
spondence došlá pak právě v Collezione Podocataro jak v benátské knihovně, tak
v benátském státním archivu (Archivio di Stato di Venezia).

29. 6. srpna 1488, Řím; Inocenc VIII. Matyášovi Korvínovi; ASV, Arm. XXXIX
20, fol. 404v–405r62
30. 11. srpna 1488, Řím; Inocenc VIII. Matyášovi Korvínovi; ASV, Arm. XXXIX
20, fol. 542r–542v63 (téměř stejný jako předešlý); koncept, ASV, Instr. Misc.
4151

61 Venezia, Biblioteca Nazionale Marciana, Lat. XIV 99 (=4278), Lat. XIV 100 (=4279).
62 Ed. J. TELEKI (ed.), Hunyadiak kora Magyarországon, sv. 12, s. 413–414, č. DCCLXXVII.
63 Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 514, č. DCCIX; V. FRAKNÓI – Gy.
DÉCSÉNYI-SCHÖNHERR (edd.), Mathiae Corvini Hungariae regis Epistolae ad Romanos
Pontifices, s. 241–242, č. CLXXXIX.

04-kalous.indd 53 4.6.2018 16:00:20

54 ANTONÍN KALOUS

31. 26. srpna 1488, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; ASV, Arm.
XXXIX 20, fol. 455v–456r64
32. 26. srpna 1488, Řím; Inocenc VIII. někomu v diecézi (Dilecto filio); ASV,
Arm. XXXIX 20, fol. 458v
33. 26. srpna 1488, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; ASV, Arm.
XXXIX 20, fol. 460v–461r65
34. 26. srpna 1488, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; ASV, Arm.
XXXIX 20, fol. 461r–461v66
35. 26. srpna 1488, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; ASV, Arm.
XXXIX 20, fol. 461v–462r67
36. 22. listopadu 1488, Řím; Inocenc VIII Matyášovi Korvínovi; HHStA Wien68
37. 3. února 1489, Vídeň; Matyáš Korvín Inocencovi VIII.; AS Venezia, Collezi-
one Podocataro, busta 8, no. 58769
38. 6. února 1489, Vídeň; Beatrix Aragonská Inocencovi VIII.; AS Venezia, Col-
lezione Podocataro, busta 8, no. 59370
39. 27. února 1489, Innsbruck; Fridrich III. Inocencovi VIII.; AS Venezia, Col-
lezione Podocataro, busta 5, no. 263
40. 26. března 1489, Řím; Inocenc VIII. Matyášovi Korvínovi; AS Venezia, Col-
lezione Podocataro, busta 2, no. 513, fol. 12v–13r71
41. 26. března 1489, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; AS Venezia,
Collezione Podocataro, busta 2, no. 513, fol. 13r
42. 26. března 1489, Řím; Inocenc VIII. Beatrix Aragonské; AS Venezia, Colle-
zione Podocataro, busta 2, no. 513, fol. 13r–v

64 Ed. Justi FONTANINI Forojuliensis De antiquitatibus Hortae, s. 473–474; M. MASTROCO-
LA, Note storiche, s. 345, č. 1 (podle Fontaniniho).
65 Ed. Bullarium Franciscanum, n. s., sv. 4, s. 478–479, č. 1232; A. KALOUS, Plenitudo potesta-
tis, s. 347–348.
66 Tamtéž, s. 348.
67 Tamtéž, s. 349.
68 Ed. V. FRAKNÓI – Gy. DÉCSÉNYI-SCHÖNHERR (edd.), Mathiae Corvini Hungariae regis
Epistolae ad Romanos Pontifices, s. 242, č. CXC, zatím jsem ještě neviděl originál tohoto bre-
ve, edice odkazuje na: “Tab. Status Vindobonense, Acta Salzburgiana”.
69 Ed. Iván NAGY – Albert B. NYÁRY (edd.), Magyar diplomácziai emlékek, sv. 4, Budapest
1878, s. 12–13, č. 10; V. FRAKNÓI – Gy. DÉCSÉNYI-SCHÖNHERR (edd.), Mathiae Corvini
Hungariae regis Epistolae ad Romanos Pontifices, s. 243–244, č. CXCI.
70 Ed. A. BERZEVICZY (ed.), Acta, s. 129–131, č. LXXXVII.
71 Ed. V. FRAKNÓI – Gy. DÉCSÉNYI-SCHÖNHERR (edd.), Mathiae Corvini Hungariae regis
Epistolae ad Romanos Pontifices, s. 245, č. CXCIII.

04-kalous.indd 54 4.6.2018 16:00:20

Výzkum pramenů k papežským legátům a jejich činnosti na přelomu středověku a novověku 55

43. 5. října 1489, Vídeň; Beatrix Aragonská Inocencovi VIII.; AS Venezia, Col-
lezione Podocataro, busta 8, no. 59572
44. 28. ledna 1490, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; ASV, Arm.
XXXIX 21, fol. 166r–166v
45. 2. března 1490, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; ASV, Arm.
XXXIX 21, fol. 423v–424r73
46. 2. března 1490, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; ASV, Arm.
XXXIX 21, fol. 424r–424v74
47. 31. března 1490, Řím; Inocenc VIII. české františkánské provincii; ASV,
Arm. XXXIX 21, fol. 572r–573v75; soudobá kopie (insert v notářském in-
strumentu), NA Prague, ŘF (Řád Františkáni), no. 83 (16. října 1496, Plzeň)
48. 24. června 1490, Budín; Péter Váradi Inocencovi VIII.; AS Venezia, Collezi-
one Podocataro, busta 9, no. 781
49. 22. září 1490, Stoličný Bělehrad; uherští preláti Inocencovi VIII.; Venezia,
BN Marciana, Lat. X 178 (=3625), fol. 99r
50. 25. září 1490, Stoličný Bělehrad; Vladislav II. Jagellonský Inocencovi VIII.;
AS Venezia, Collezione Podocataro, busta 8, no. 604.

Seznam těchto dvaadvaceti dopisů, které jsou většinou uchovány přímo ve Vati-
kánu, nebo v papežské korespondenci v Collezione Podocataro, si nemůže z po-
chopitelných důvodů činit nároky na úplnost, nicméně ukazuje na možnosti,
které se stále nabízejí. Je jistě dobře možné, že se v průběhu dalšího výzkumu
objeví další korespondence, která se k legaci Angela Pecchinoliho bezprostředně
vztahuje.
Další kuriální prameny, které mohou osvětlit fungování legace, jsou prame-
ny papežské komory, tedy prameny týkající se finančních záležitostí. Od 15. sto-
letí je jasné, že na financování legátů a nunciů se podílí centrální prostředky pa-
pežství – legace již nebyly financovány bezprostředními nároky v provinciích.
V ideálním případě by mohly být k dispozici účty jednotlivých legátů či nunciů,
neboť ti museli po příjezdu zpět do Říma podat u papežské komory vyúčtování

72 Ed. A. BERZEVICZY (ed.), Acta, s. 141, č. XCV.
73 Ed. J. LUKCSICS (ed.), Monumenta, sv. 3, s. 315, č. CDLXVIII (datum 1. 3. 1490).
74 Ed. Bullarium Franciscanum, n. s., sv. 4, s. 653–654, č. 1764; J. LUKCSICS (ed.), Monumenta,
sv. 3, s. 316, č. CDLXIX (datum 1. 3. 1490); A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Slavorum,
s. 529.
75 Ed. Bullarium Franciscanum, n. s., sv. 4, s. 671–672, č. 1796.

04-kalous.indd 55 4.6.2018 16:00:20

56 ANTONÍN KALOUS

cestovních nákladů.76 V případě Angela Pecchinoliho takové účty nalezeny ne-
byly. Registra papežské komory však nabízejí další možnosti, neboť obsahují na-
příklad smlouvy, které byly uzavírány s jednotlivými legáty či nuncii před jejich
odjezdem na legaci. Pro Angela Pecchinoliho existují v registrech dvě zachované
smlouvy:

51. 20. srpna 1488, Řím; ASV, Cam. Ap., Div. Cam. 46, fol. 188v
52. 5. září 1488, Řím; ASV, Cam. Ap., Div. Cam. 46, fol. 195r–195v

Tyto smlouvy se vyjadřují k platu nuncia: bylo mu slíbeno 100 zlatých mě-
síčně z papežské komory (běžný plat pro nuncia), nebo 120 zlatých v případě, že
by své nároky vybíral z příjmů kaločsko-báčského arcibiskupství v Uhrách, jehož
arcibiskup Péter Váradi byl králem uvězněn.
Výše zmíněné prameny, které se nacházejí většinou ve sbírkách pocházejí-
cích z činnosti centrálních úřadů církve, představují základní prameny pro bádá-
ní o jednotlivých legacích, v konkrétním případě bádání o legaci Angela Pecchi-
noliho. Další prameny, které mohou přispět k osvětlení činnosti nuncia, se pak
nalézají v různých koutech nunciovy provincie, v archivech a knihovnách tohoto
prostoru, nebo jako izolované dokumenty na jiných místech, jako tomu je v pří-
padě dochování Angelova dopisu v Miláně. Vzhledem k tomu, že připravovaná
edice dokumentů legace Angela Pecchinoliho je stále probíhající prací, nečiní si
dosavadní výzkum nárok na úplnost. Je zřejmé, že se nikdy nebude jednat o po-
dobnou šíři pramenů, jako tomu bylo v případě velice aktivního Mikuláše Ku-
sánského a jeho legace v letech 1451–1452. Každopádně rozsah prací může být
podobný, neboť je třeba hledat v mnohých archivech a knihovnách, či dokonce
ve vydaných edicích pramenů. Jen pro přehled možností se zmíním o některých
z dalších šestadvaceti dokumentů. Zkoumání těchto dokumentů je pak časově
a prostorově nejnáročnější.
Pro typologické představení poslouží pouze drobné ukázky. Všechny doku-
menty však vycházejí z činnosti nuncia, tedy nuncia cum potestate legati de late-

76 Mezi rukopisy výše zmiňovaného Antonia de Forlì bylo v roce 1485 šest svazků účtů legátů
a nunciů; ASV, Cam. Ap., Div. Cam. 44, fol. 96r–97v; Emil GÖLLER (ed.), Untersuchungen
über das Inventar des Finanzarchivs der Renaissance Päpste (1447–1521), in: Miscellanea
Francesco Ehrle, sv. 5 (Studi e Testi 41), Roma 1924, s. 233–236; srov. Antonín KALOUS,
Financing a Legation. Papal Legates and Money in the Later Middle Ages, in: Roman Zaoral
(ed.), Money and Finance in Central Europe during the Later Middle Ages, Basingstoke
2016, s. 205–221; TÝŽ, Late Medieval Papal Legation, s. 135–147.

04-kalous.indd 56 4.6.2018 16:00:20

Výzkum pramenů k papežským legátům a jejich činnosti na přelomu středověku a novověku 57

re, jenž disponoval stejně jako legáti de latere velkou autoritou v rámci své svěře-
né provincie. Nuncius měl soudní pravomoc, mohl reformovat kláštery, obhos-
podařovat beneficia apod. Prameny týkající se těchto činností pak mohou
osvětlovat vlastní využití takových pravomocí. Provádění reformy je možné ilu-
strovat na velkém dekretu pro všechny řeholní řády v Uhrách (týkající se ovšem
především benediktinů), který vydal král Matyáš Korvín assistente nobis reveren-
dissimio in Christo patre domino Angelo episcopo Ortensi sancte sedis apostolice
cum plena potestate legati de latere ad predicta regna legato.77 Tento dokument,
který je zásadní pro vztah krále a mnišských řádů, navíc jasně ukazuje na spolu-
práci panovníka s  nunciem, jenž dával tomuto nařízení nezbytnou legitimitu
v očích církve.78
Církevní jurisdikci, která byla v příslušné provincii nunciovi s mocí legáta
de latere také svěřena, je možné ilustrovat na příkladu hornouherského Bardějo-
va. Dlouhotrvající spor městské rady s košickým měšťanem Georgem Swarczem
o jakési vinice měl rozsuzovat právě Angelo Pecchinoli. Korespondence a další
dokumenty týkající se tohoto problému jsou velice rozsáhlé a čítají patnáct do-
kumentů. Většina z nich je uložena v bardějovském městském archivu,79 ovšem
jeden z listů městské rady nunciovi je uložen i v Maďarském národním archivu.
Městská rada vysvětluje nunciovi, že spor, který se dostal před jeho soud, ve sku-
tečnosti patří jejich obvyklému právoplatnému soudci, jímž je magister taverni-
corum (maďarsky tárnokmester).80 V  jiném případě to byl sám nuncius, který
sdělovat žadatelům z župy Szabolcs, že jejich případ nepatří před jeho soud, ale
spíše před soud světský.81 Celá řada takových dokumentů byla regestována vý-
znamným maďarským právním historikem Györgyem Bónisem a posmrtně vy-
dána v Szentszéki regeszták. Tato publikace (i když není prosta problémů) dává
alespoň určitou možnost orientace v  rozsáhlých soudních materiálech, neboť

77 MNL, OL DF 207956 (3. 11. 1489). Ed. Pongrácz SÖRÖS – Tibold REZNER, A pannonhalmi
főapátság története, sv. 3, Az uralkodók reformáló törekvései a pannonhalmi apátságnak főa-
pátsággá való szervezése, 1405–1535, Budapest 1905, s. 540–542, č. 87.
78 Srov. András KUBINYI, Mátyás király és a monasztikus rendek, in: TÝŽ, Főpapok, egyházi
intézmények és vallásosság a  középkori Magyarországon, Budapest 1999, s.  239–248, zde
s. 247.
79 Béla IVÁNYI, Bártfa szabad királyi város levéltára, 1319–1526, Budapest 1910, s. 401–411,
č. 2724, 2726, 2734, 2746, 2763, 2767, 2768, 2775, 2777, 2792–2794, 2796, 2798. Originální
dokumenty jsem zatím neměl k dispozici.
80 MNL, OL DL 46140, 8. 6. 1490.
81 MNL, OL DL 56234, 26. 10. 1489, v této listině obsažen opis Angelovy listiny z 18. 5. 1489.

04-kalous.indd 57 4.6.2018 16:00:20

58 ANTONÍN KALOUS

žádná nunciova soudní registra nejsou dochována.82 Nunciova legátská jurisdik-
ce navíc mohla být delegována na komisaře, jako tomu bylo v případě Pecchino-
liho komisařů Johanna Lopecze83 či Johanna de Milei.84
Mezi ostatní akty nuncia mohou patřit odpustky či další milosti, které vydá-
val v rámci své legátské provincie. Několik příkladů postačí jako ilustrace. Fran-
tiškánský konvent v Kusályi (dnešní Coşeiu v Rumunsku) obdržel licenci k vy-
dávání odpustků všem návštěvníkům kostela (v určitých svátečních dnech)
a těm, kteří přispěli na jeho opravu.85 Rovněž františkáni, ovšem v tomto případě
česko-moravská františkánská provincie, dostali příkaz rozšířit svou působnost
do oblastí zasažených heretickým hnutím, aby mohli na heretiky působit a při-
vádět je zpět do lůna církve. K této činnosti obdrželi i fakultu přijímat heretiky
zpět a dávat jim rozhřešení ze všech hříchů.86 Tato část edičního zpracování se
zdá být nejnáročnější především z důvodů heuristické práce. Proto je třeba vyu-
žívat moderních technologií a digitalizačního úsilí kolegů archivářů, jakož i přá-
telských vztahů mezi historiky. Angelo Pecchinoli například poskytl fakultu ad-
ministrátorovi Georgovi z Niederaltaichu, aby mohl udělit dispenzi z nelegitim-
ního původu (defectus natalium) jakémusi Silvestrovi Koldrerovi, scholárovi
v pasovské diecézi.87 Nuncius rovněž povolil kněžím kaple ve Slavkově pořádat
procesí na svátek Božího Těla. Přepis této listiny byl zachován i  s  přiloženým
dobovým českým překladem v dokumentech archivu Jednoty bratrské.88 Tento
postup by snad mohl přinést i další výsledky, další prameny, které mohou lépe
přiblížit působení jednoho konkrétního nuncia v jeho provincii.

Jak je patrné z předešlých odstavců, týkajících se jednoho z mnoha legátů či nun-
ciů s mocí legáta, aktivity těchto papežských zástupců byly v regionu střední Ev-
ropy velice rozsáhlé. Takovým způsobem by bylo možné se věnovat i dalším pa-
pežským reprezentantům, jejichž dokumenty jsou koncentrovány ve Vatikán-

82 Gy. BÓNIS, Szentszéki regeszták, s. 470–473.
83 MNL, OL DL 90200, 31. 3. 1489.
84 MNL, OL DL 102244, 24. 4. 1490.
85 MNL, OL DL 105524, 20. 5. 1489; ed. A. KALOUS, Plenitudo potestatis, s. 350–351.
86 NA Praha, ŘF (Řád Františkáni), č. 74 (31. 7. 1489).
87 München, Bayerisches Hauptstaatsarchiv, fond Kloster Niederaltaich Urkunden (790–1801),
č.  1042 (31. 12. 1488) (www.monasterium.net); srov. též č.  1041a, insert v  č. 1044 (23. 6.
1489).
88 Archiwum Państwowe Poznań, Akta Braci Czeskich (1507) 1557–1817 (1961), sygn. 47
(microfilm Nr. 0–76628), pag. 151–158 (za zprostředkování tohoto dokumentu vděčím Oto-
vi Halamovi, který jej v archivu objevil).

04-kalous.indd 58 4.6.2018 16:00:20

Výzkum pramenů k papežským legátům a jejich činnosti na přelomu středověku a novověku 59

ském archivu, ale i roztroušeny po archivech a knihovnách místních. Pro české
prostředí (s přesahy do německých zemí, Uher či Polska) patří mezi nejvýznam-
nější (kromě výše zmiňovaných Carvajala, Kusánského, Numaiho, Burgia či
Campeggiho) například Girolamo Lando (1459–1465), Rudolf z  Rüdesheimu
(1461–1482), Gabriel Rangoni (1466–1479), Lorenzo Roverella (1467–1472),
Marco Barbo (1472–1474), Prospero Caffarelli (1480–1482), Orso Orsini (1481–
1482, 1493–1495), Bartolomeo Maraschi (1483–1485), Raymund Peraudi
(1486–1491, 1500–1505) nebo Pietro Isvalies (1500–1503). Dokumenty vztahu-
jící se k jejich legacím mohou být zásadní nejen pro osvětlení fungování papež-
ské reprezentace v regionu, ale také pro politické, sociální, církevní a duchovní
dějiny střední Evropy. Přestože témata vztahující se k jejich činnosti jsou spíše
tradiční, i současná historiografie může nalézt inspiraci pro otázky kulturního
transferu či obecně mobility.
Ediční zpracování a detailnější studium legací ukazuje vztahy papežské ku-
rie k regionu střední Evropy – jen zcela výjimečně by se dala činnost jednotli-
vých legátů či nunciů omezit jedním státním celkem – a propojení tohoto regio-
nu, ať již je to společnými tématy (například křížové výpravy proti Osmanským
Turkům), či podobnou církevní a mocenskou situací. Edice takových dokumen-
tů pak nutně přesahují pouze česká témata a vyhraněně český zájem. V tomto
ohledu pak bádání Českého historického ústavu v Římě doplňuje výzkum pro-
váděný římskými historickými ústavy dalších evropských zemí a  je relevantní
a podstatné i pro další římské historické mise. Zpracovávání pozdně středově-
kých legací v jejich širokém kontextu tak může vytvářet styčné body mezinárod-
ního bádání, které je jedním z  desiderat moderního nadnárodního přístupu
k papežským a církevním dějinám Evropy.

04-kalous.indd 59 4.6.2018 16:00:20

60 ANTONÍN KALOUS

04-kalous.indd 60 4.6.2018 16:00:20
References (81)
Současná kopie v listině z 5. 7. 1490 (vydané v Budíně), viz Nadbiskupski arhiv, Zagreb, Dec. 73 (listinu jsem zatím měl k dispozici pouze ve fotokopii v Magyar nemzeti levéltár (MNL), OL DF 252105); moderní opis z roku 1730: ELTE Könyvtár, Kaprinai-gyűjtemény, B-sorozat, 69. kötet, pag. 150-164; ed. Balthasar Adam KERCSELICH de Corbavia, Historiarum ca- thedralis ecclesiae Zagrabiensis partis primae tomus I., Zagrabiae, s.d., s. 200-201.
Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 517, č. DCCXII; M. MASTROCO- LA, Note storiche, s. 348-349, č. 3.
Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 517-518, č. DCCXIII; M. MASTRO- COLA, Note storiche, s. 349-350, č. 4.
Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 518-519, č. DCCXIV; M. MASTRO- COLA, Note storiche, s. 350-352, č. 5.
Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 520, č. DCCXVI; M. MASTROCO- LA, Note storiche, s. 353-354, č. 7.
Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 520-521, č. DCCXVII; M. MAST- ROCOLA, Note storiche, s. 355, č. 8.
Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 519-520, č. DCCXV; M. MASTRO- COLA, Note storiche, s. 352-353, č. 6.
Srov. ASV, Misc., Arm. II (například vol. 7, 20, 30, 53, 56);
BAV, Vat. lat. 13451, 13454; DHI Roma, Minucciana, ms. 14; a podobné rukopisy jsou uchovávány v dalších archivech a knihovnách. Pro přehled instrukcí nunciů Sixta IV. viz Joseph SCHLECHT, Andrea Zamo- 04-kalous.indd 47 4.6.2018 16:00:20
ASV, Cam. Ap., Div. Cam. 44, fol. 96r-97v; srov. k tomu Emil GÖLLER, Untersuchungen über das Inventar des Finanzarchivs der Renaissancepäpste (1447-1521), in: Miscellanea Francesco Ehrle, sv. 5, Roma 1924, s. 231-236.
Krzysztof BACZKOWSKI, Nieznane listy Baltazara z Piscii do papieża Sykstusa IV z lat 1476- 1478 ze zbiorów weneckich, Zeszyty naukowe Uniwersytetu Jagiellońskiego, Prace historycz- ne 89, Kraków 1989, s. 239-251.
J. PETERSOHN (ed.), Diplomatische Berichte.
Pio PASCHINI, Leonello Chieregato: Nunzio d'Innocenzo VIII e di Alessandro VI, Romae 1935. 04-kalous.indd 50 4.6.2018 16:00:20
jsou tři poslové se zprávami k papeži. 54 Zašifrovaný dopis poslaný po smrti krále Matyáše dokonce vypovídá o tom, že nuncius musel poslat více zpráv, než bylo dochováno: pro období mezi královou smrtí (6. dubna 1490) a tímto dopisem (24. června 1490) zaznamenal Angelo celkem čtyři různé posly, po nichž zprávy posílal. Mezi těmito daty, jimiž jsou také datovány dva dopisy, nebyly však žádné jiné dopisy dochovány. 55 Dochovaných relací je celkem čtrnáct, přičemž dvě z nich se skládají ze dvou částí, neboť po napsání prvního dopisu byla pak připo- jena další část, dříve než byla zpráva odeslána. Jedna ze zpráv vlastně relací k pa- peži či ke kurii není, neboť je adresována kardinálovi Rodrigovi Borgiovi a je v podstatě zkráceným textem relace ze stejného dne, jež byla adresována papeži. Přehled relací následuje: 15. 30. ledna 1489, Vídeň; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol. 127r-136v; BAV, Vat. lat. 5641, fol. 238r-247v (s průvodním dopisem Mar- cu Barbovi, fol. 237v)
17. dubna 1489, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol. 118r-120v
15. května 1489, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol. 138r-146v
1. a 25. června 1489, Budín; ASV, Misc., Arm. II 56, fol. 170v-191v 56 ; ASV, Misc., Arm. VI 39, fol. 145r-146v (v druhém rukopise je dochován pouze začátek relace; oba rukopisy pocházejí z pozdního 16. století)
18. září 1489, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol. 110v-113r 57 ; Lat. XIV 99 (=4278), fol. 16r-19r
15. října 1489, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol. 113v-114v; Lat. XIV 99 (=4278), fol. 19r-20r
3. listopadu 1489, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. XIV 99 (=4278), fol. 20r
Venezia, Biblioteca Nazionale Marciana, Lat. X 178 (=3625), fol. 168v; cf. Lat. X 175 (=3622), fol. 136v; BAV, Vat. lat. 5641, fol. 237v, 248r.
Venezia, Biblioteca Nazionale Marciana, Lat. X 174 (=3621), fol. 97r.
Ed. Justi FONTANINI Forojuliensis De antiquitatibus Hortae, s. 474-490; A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 521-530, č. DCCXVIII; M. MASTROCOLA, Note storiche, s. 362-374, č. 10 (podle Theinerovy edice).
Ed. částečně (ve vztahu k Veszprému a Olomouci) J. LUKCSICS (ed.), Monumenta, sv. 3, s. 312-313, č. CDLXIV.
27. listopadu 1489, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol. 124r-125r; Lat. XIV 99 (=4278), fol. 20r-22r (druhý rukopis připojuje jeden odstavec navíc)
26. prosince 1489, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 178 (=3625), fol. 167r-168v 58
6. ledna 1490, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol. 121r-122v
6. dubna 1490, Vídeň; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol. 123r
6. dubna 1490, Vídeň; AS Milano, Sf. 642/4,11 59 (částečně kopie předešlého dopisu Pecchinoliho Inocencovi VIII, tento adresován Rodrigovi Borgiovi)
24. června 1490, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 174 (=3621), fol. 97r-97v
18. a 24. července 1490, Budín; Venezia, BN Marciana, Lat. X 175 (=3622), fol. 116r-117v
Zprávy Angela Pecchinoliho byly dochovány v několika rukopisech. Tři z nich patří do Collezione Podocataro (BN Marciana, Lat. XIV 174, 175, 178) a v nich jsou uloženy originální dopisy. Tyto rukopisy (včetně dalších dvou, které texty Angela Pecchinoliho neobsahují; Lat. XIV 176, 177) byly mnohokrát studovány, ovšem vzhledem k tomu, že obsahují velké množství izolovaných textů, jejich studium je stále velice přínosné. Jejich obsah byl několikrát popsán a katalogizo- ván v pracích Giuseppe Valentinelliho, Léona G. Pélissiera a naposledy (i když s mnoha chybami) Francescou De Poli. 60 Jiné originály v dobové kopii pořízené písařem Angela Pecchinoliho obsa- hují i další dva rukopisy (BAV, Vat. lat. 5641 a BN Marciana, Lat. XIV 99), z nichž vatikánský obsahuje pouze první zprávu, která je adresována Marcovi Barbovi. Rukopis benátský pak obsahuje čtyři zprávy, z nichž jedna je obsažena pouze v tomto rukopise. Jde o rukopis, který sice není součástí sbírky Collezione Podo- cataro, nicméně obsahuje (stejně jako další rukopis Lat. XIV 100) zprávy Leonel- 58
Ed. částečně (ve vztahu k Veszprému a Olomouci) tamtéž, sv. 3, s. 314-315, č. CDLXVII.
Na základě projektu Vestigia, Katolické univerzity Pétera Pázmánye v Piliscsabě, http://vesti- gia.hu (28. 11. 2016). Za upozornění děkuji Györgyovi Domonkosovi.
Joseph VALENTINELLI, Regesta documentorum Germaniae historiam illustrantium / Reges- ten zur deutschen Geschichte aus den Handschriften der Marcusbibliothek in Venedig, 2 sv., München 1864-1866; detailní katalog pěti rukopisů: Léon G. PÉLISSIER, Catalogue des do- cuments de la collection Podocataro, Centralblatt für Bibliothekswesen 18 (1901), s. 473-493, 521-541, 576-598, s edicí třiceti dokumentů; F. DE POLI, Inventario, s. 417-647, s regesty každého jednotlivého dokumentu.
6. srpna 1488, Řím; Inocenc VIII. Matyášovi Korvínovi; ASV, Arm. XXXIX 20, fol. 404v-405r 62
11. srpna 1488, Řím; Inocenc VIII. Matyášovi Korvínovi; ASV, Arm. XXXIX 20, fol. 542r-542v 63 (téměř stejný jako předešlý); koncept, ASV, Instr. Misc. 4151
Venezia, Biblioteca Nazionale Marciana, Lat. XIV 99 (=4278), Lat. XIV 100 (=4279).
Ed. J. TELEKI (ed.), Hunyadiak kora Magyarországon, sv. 12, s. 413-414, č. DCCLXXVII.
Ed. A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Hungariae, s. 514, č. DCCIX; V. FRAKNÓI -Gy. DÉCSÉNYI-SCHÖNHERR (edd.), Mathiae Corvini Hungariae regis Epistolae ad Romanos Pontifices, s. 241-242, č. CLXXXIX.
26. srpna 1488, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; ASV, Arm. XXXIX 20, fol. 455v-456r 64
26. srpna 1488, Řím; Inocenc VIII. někomu v diecézi (Dilecto filio);
ASV, Arm. XXXIX 20, fol. 458v
26. srpna 1488, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; ASV, Arm. XXXIX 20, fol. 460v-461r 65
26. srpna 1488, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; ASV, Arm. XXXIX 20, fol. 461r-461v 66
26. srpna 1488, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; ASV, Arm. XXXIX 20, fol. 461v-462r 67
22. listopadu 1488, Řím; Inocenc VIII Matyášovi Korvínovi; HHStA Wien 68 37. 3. února 1489, Vídeň; Matyáš Korvín Inocencovi VIII.; AS Venezia, Collezi- one Podocataro, busta 8, no. 587 69
6. února 1489, Vídeň; Beatrix Aragonská Inocencovi VIII.; AS Venezia, Col- lezione Podocataro, busta 8, no. 593 70
27. února 1489, Innsbruck; Fridrich III. Inocencovi VIII.; AS Venezia, Col- lezione Podocataro, busta 5, no. 263
26. března 1489, Řím; Inocenc VIII. Matyášovi Korvínovi; AS Venezia, Col- lezione Podocataro, busta 2, no. 513, fol. 12v-13r 71
26. března 1489, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; AS Venezia, Collezione Podocataro, busta 2, no. 513, fol. 13r
26. března 1489, Řím; Inocenc VIII. Beatrix Aragonské; AS Venezia, Colle- zione Podocataro, busta 2, no. 513, fol. 13r-v
Ed. Justi FONTANINI Forojuliensis De antiquitatibus Hortae, s. 473-474; M. MASTROCO- LA, Note storiche, s. 345, č. 1 (podle Fontaniniho).
Ed. Bullarium Franciscanum, n. s., sv. 4, s. 478-479, č. 1232; A. KALOUS, Plenitudo potesta- tis, s. 347-348.
Tamtéž, s. 348.
Tamtéž, s. 349.
Ed. V. FRAKNÓI -Gy. DÉCSÉNYI-SCHÖNHERR (edd.), Mathiae Corvini Hungariae regis Epistolae ad Romanos Pontifices, s. 242, č. CXC, zatím jsem ještě neviděl originál tohoto bre- ve, edice odkazuje na: "Tab. Status Vindobonense, Acta Salzburgiana".
Ed. Iván NAGY -Albert B. NYÁRY (edd.), Magyar diplomácziai emlékek, sv. 4, Budapest 1878, s. 12-13, č. 10; V. FRAKNÓI -Gy. DÉCSÉNYI-SCHÖNHERR (edd.), Mathiae Corvini Hungariae regis Epistolae ad Romanos Pontifices, s. 243-244, č. CXCI.
Ed. A. BERZEVICZY (ed.), Acta, s. 129-131, č. LXXXVII.
Ed. V. FRAKNÓI -Gy. DÉCSÉNYI-SCHÖNHERR (edd.), Mathiae Corvini Hungariae regis Epistolae ad Romanos Pontifices, s. 245, č. CXCIII.
5. října 1489, Vídeň; Beatrix Aragonská Inocencovi VIII.; AS Venezia, Col- lezione Podocataro, busta 8, no. 595 72
28. ledna 1490, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; ASV, Arm. XXXIX 21, fol. 166r-166v
2. března 1490, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; ASV, Arm. XXXIX 21, fol. 423v-424r 73
2. března 1490, Řím; Inocenc VIII. Angelovi Pecchinolimu; ASV, Arm. XXXIX 21, fol. 424r-424v 74
31. března 1490, Řím; Inocenc VIII. české františkánské provincii; ASV, Arm. XXXIX 21, fol. 572r-573v 75 ; soudobá kopie (insert v notářském in- strumentu), NA Prague, ŘF (Řád Františkáni), no. 83 (16. října 1496, Plzeň)
24. června 1490, Budín; Péter Váradi Inocencovi VIII.; AS Venezia, Collezi- one Podocataro, busta 9, no. 781
22. září 1490, Stoličný Bělehrad; uherští preláti Inocencovi VIII.; Venezia, BN Marciana, Lat. X 178 (=3625), fol. 99r
25. září 1490, Stoličný Bělehrad; Vladislav II. Jagellonský Inocencovi VIII.; AS Venezia, Collezione Podocataro, busta 8, no. 604.
Seznam těchto dvaadvaceti dopisů, které jsou většinou uchovány přímo ve Vati- kánu, nebo v papežské korespondenci v Collezione Podocataro, si nemůže z po- chopitelných důvodů činit nároky na úplnost, nicméně ukazuje na možnosti, které se stále nabízejí. Je jistě dobře možné, že se v průběhu dalšího výzkumu objeví další korespondence, která se k legaci Angela Pecchinoliho bezprostředně vztahuje. Další kuriální prameny, které mohou osvětlit fungování legace, jsou prame- ny papežské komory, tedy prameny týkající se finančních záležitostí. Od 15. sto- letí je jasné, že na financování legátů a nunciů se podílí centrální prostředky pa- pežství -legace již nebyly financovány bezprostředními nároky v provinciích. V ideálním případě by mohly být k dispozici účty jednotlivých legátů či nunciů, neboť ti museli po příjezdu zpět do Říma podat u papežské komory vyúčtování
Ed. A. BERZEVICZY (ed.), Acta, s. 141, č. XCV.
Ed. J. LUKCSICS (ed.), Monumenta, sv. 3, s. 315, č. CDLXVIII (datum 1. 3. 1490).
Ed. Bullarium Franciscanum, n. s., sv. 4, s. 653-654, č. 1764; J. LUKCSICS (ed.), Monumenta, sv. 3, s. 316, č. CDLXIX (datum 1. 3. 1490);
A. THEINER (ed.), Vetera monumenta Slavorum, s. 529.
Ed. Bullarium Franciscanum, n. s., sv. 4, s. 671-672, č. 1796.
Gy. BÓNIS, Szentszéki regeszták, s. 470-473.
MNL, OL DL 90200, 31. 3. 1489.
MNL, OL DL 102244, 24. 4. 1490.
MNL, OL DL 105524, 20. 5. 1489; ed. A. KALOUS, Plenitudo potestatis, s. 350-351.
NA Praha, ŘF (Řád Františkáni), č. 74 (31. 7. 1489).
München, Bayerisches Hauptstaatsarchiv, fond Kloster Niederaltaich Urkunden (790-1801), č. 1042 (31. 12. 1488) (www.monasterium.net); srov. též č. 1041a, insert v č. 1044 (23. 6. 1489).
Archiwum Państwowe Poznań, Akta Braci Czeskich (1507) 1557-1817 (1961), sygn. 47 (microfilm Nr. 0-76628), pag. 151-158 (za zprostředkování tohoto dokumentu vděčím Oto- vi Halamovi, který jej v archivu objevil).
June 13, 2023
Antonín Kalous
Palacky University, Olomouc, Faculty Member
I have studied at Palacký University, Olomouc (Department of History) and at Central European University (Department of Medieval Studies). I have my PhD from Olomouc (2005) and habilitation from Olomouc as well (2011). My research interests are medieval and early Renaissance history in general, with the specialisation in later Middle Ages, church and religious, cultural and political history. I am writing about medieval papal legates and nuncios and diplomacy, about mendicants, and also about Matthias Corvinus (Hunyadi), Bohemia, Moravia, Hungary and Central Europe in general.

Currenty, I teach at the Department of History (Palacký University), concentrating on the Midlle Ages (from various aspects) and I am also the Director of Studies of Euroculture Erasmus Mundus Programme at the same department.
Papers
132
Followers
1,883
View all papers from
Antonín Kalous
arrow_forward
Related papers
Pod ochranou svatého Petra? Morava a papežství ve středověku a raném novověku (Under the Protection of St Peter: Moravia and apacy in the Middle Ages and Early Modern Era: selected chapters)
David Kalhous
2021
Download free PDF
View PDF
chevron_right
K stavebním proměnám venkovského domu v pozdním středověku a raném novověku: příklad ze Zbečna u Křivoklátu / Structural changes of a rural house in the Late Middle Ages and Early Modern period: An example from Zbečno, Central Bohemia
Zdeněk Neustupný
Archeologické rozhledy, 2020
Extraordinarily valuable house no. 22 in the village of Zbečno (Rakovník district) underwent complex construction development in the Early Modern period. The oldest preserved structures date from the 16th century, and significant reconstruction work took place in the 18th century. However, the origin of the house is substantially older. The article presents the comprehensive results of an archaeological excavation performed in a pair of living rooms and in the courtyard of the homestead. In the stratified layers beneath today’s floors, it was possible to distinguish the remains of three consecutive medieval houses, the internal layout of which corresponded to the floor plan of today’s house. Two of these houses were destroyed by fire. Pottery dates the construction of the earliest house to the period between the second half of the 13th century and the first half of the 14th century. Although the current walls are slightly shifted in plan from the medieval development stages, the ori...
Download free PDF
View PDF
chevron_right
Pečeť jako obraz individua. Několik příkladů z prostředí představených moravských klášterů v raném novověku
Martina Bolom-Kotari
Studia historica Nitriensia, 2017
Monasteries in the Early Modern Age. The paper focuses on the communicating capacity of seals of superiors of Moravian monasteries at the end of middle ages and in the early modern age. It pays attention to the intention of the seal owners, but also to the existing seal matrices and to the impressions made by them. In the process of making seal stands at the beginning an idea of the seal owner to get a seal matrix. Paper follows different motives, which finally led to the creating of matrix and its usage. Almost every seal contains more levels of information. Information is connected and operates together, but not all of them are generally understandable and not all of them have constant validity. Next to the identifying function, which is closely connected to the credibility, legal force and validity, it is necessary to understand the seal as a mean of representation as well. Last but not least we can see the seal as a mirror to the contemporary historical context, which reflects the place of its origin and the position of its owner in the contemporary social structures.
Download free PDF
View PDF
chevron_right
Related topics
Medieval Studies
History of Hungary
Medieval Hungary
Explore
Papers
Topics
Features
Mentions
Analytics
PDF Packages
Advanced Search
Search Alerts
Journals
Academia.edu Journals
My submissions
Reviewer Hub
Why publish with us
Testimonials
Company
About
Careers
Press
Content Policy
580 California St., Suite 400
San Francisco, CA, 94104