Íránská islámská republika
جمهوری اسلامی ایران
Džomhúrí-je eslámí-je Írán
Hymna
Sorúd-e mellí Džomhúrí-je eslámí-je Írán
Motto
اَللَّٰهُ أَكْبَرُ
Allāhu ʾakbar
"Bůh je veliký"
Geografie
Poloha Íránu
Hlavní město
Teherán
تهران
Rozloha
648
195 km² (
17.
na
světě
z toho 1,6
% vodní plochy
Nejvyšší bod
Damávand
(5610
n.
m.)
Časové pásmo
+3:30
Poloha
32° s. š.
53° v. d.
Geodata
OSM
OSM
WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
93
077
592
17.
na
světě
, 2024)
Hustota
zalidnění
55
obyv./km² (
132.
na
světě
HDI
0,780 (vysoký) (
78.
na
světě
, 2024)
Jazyk
perština
(úřední),
lúrština
turečtina
kurdština
balúčština
ázerbájdžánština
arabština
arménština
Náboženství
ší'itští
muslimové
90–95
%,
sunnitští
súfí
muslimové
5–10
Státní útvar
Státní zřízení
prezidentská
teokratická
islámská republika
Vznik
4. listopadu
1979
islámská revoluce
Duchovní vůdce
Modžtabá Chámeneí
Prezident
Masúd Pezeškján
Měna
íránský rijál
(IRR)
HDP
/obyv. (
PPP
19
607
USD
95.
na
světě
, 2024)
Giniho koeficient
34,8 (2022)
Mezinárodní identifikace
ISO
3166-1
364 IRN
IR
MPZ
IR
Telefonní
předvolba
+98
Národní TLD
.ir
multimediální obsah na
Commons
Některá data mohou pocházet z
datové položky
Írán
pozn. 1
plným názvem
Íránská islámská republika
pozn. 2
dříve známý jako
Persie
, je stát v
západní Asii
. Na západě sousedí s
Irákem
, na severozápadě s
Tureckem
, na severu s
Ázerbájdžánem
Arménií
Kaspickým mořem
Turkmenistánem
, na východě s
Afghánistánem
, na jihovýchodě s
Pákistánem
a na jihu s
Ománským zálivem
Perským zálivem
. Je jednou z nejhornatějších zemí světa, většinu země zaujímá
Íránská náhorní plošina
, podnebí je rozmanité od
horkého aridního
semiaridního
až po
subtropické
. Írán se dělí na
31
provincií
, na ploše 1,65
milionu
km² žije přibližně 93 milionů obyvatel.
Řadí se tak na 17.
místo na světě jak v
geografické rozloze
, tak v
počtu obyvatel
, je šestou největší zemí v Asii. Hlavním a největším městem je
Teherán
, mezi
další velká města
patří
Mašhad
Isfahán
Karaj
Šíráz
. V
mnohonárodnostní říši tvoří většinu
Peršané
, dále zde žijí
Ázerbájdžánci
Kurdové
Lúrové
Balúčové
. Úředním jazykem je
perština
, nejrozšířenější menšinové jazyky jsou
ázerbájdžánština
kurdština
. Írán je oficiálně
islámskou republikou
, přes 90
% jsou
ší'ité
, 5–10
sunnité
súfí
Írán, který je
kolébkou civilizace
, je osídlen již od
mladšího paleolitu
. Velkou část Íránu jako politický celek poprvé sjednotili
Médové
pod vedením Kiaxarese v 7. století př. n. l. a svého územního vrcholu dosáhl v 6. století př.
n.
l., kdy
Kýros II.
založil
Achaimenovskou říši
, jednu z největších ve
starověku
. Ve 4.
století př.
n.
l. si říši podrobil
Alexandr Veliký
. Íránské povstání založilo ve 3. století př. n. l.
Parthskou říši
a osvobodilo zemi, kterou ve 3. století n.
l. nahradila
Sasánovská říše
. Ve
starověkém Íránu
došlo k nejranějšímu rozvoji písma, zemědělství, urbanizace, náboženství a centrální vlády. Sasánovská éra je považována za zlatý věk v dějinách íránské civilizace. V 7. století našeho letopočtu si oblast
podmanili muslimové
, což vedlo k
islamizaci
Íránu. Země se stala hlavním centrem islámské kultury a vzdělanosti.
Literatura
, filozofie,
matematika
, medicína,
astronomie
umění
, které vzkvétaly za sasánovské éry, byly obnoveny během
islámského zlatého věku
a perské renesance, kdy řada íránských muslimských dynastií ukončila arabskou nadvládu, oživila
perský jazyk
a vládla zemi až do
seldžuckých
mongolských
v výbojů v 11. až 14.
století.
V 16.
století obnovila domácí
dynastie Safíovců
jednotný íránský stát, jehož
oficiálním náboženstvím
byla ší'itská
isná ašaríja
. Za vlády
Afšárovců
v 18.
století byl Írán přední světovou velmocí, což však přestalo platit poté, co se na konci 18.
století dostali k moci
Kádžarovci
. Na počátku 20.
století došlo k
perské ústavní revoluci
a nastolení
dynastie Pahlavíů
Rezá Šáhem Pahlavím
, který v roce 1925 sesadil posledního kadžárovského
šáha
. Pokusy
Muhammada Mosaddeka
znárodnit ropný průmysl vedly v roce 1953 k angloamerickému převratu. Po í
ránské revoluci
byla v roce 1979 monarchie svržena a
Rúholláh Chomejní
, který se stal prvním
nejvyšším vůdcem
, založil Íránskou islámskou republiku. V roce 1980 Irák napadl Írán, což vyvolalo osm let trvající
íránsko-iráckou válku
, která skončila nerozhodným výsledkem. Írán se od té doby zapojil do
zástupných válek
Izraelem
Saúdskou Arábií
; v roce 2025 eskalovaly izraelské útoky na Írán napětí do
íránsko-izraelské války
. Po válce a uprostřed rostoucí ekonomické krize vypukly koncem prosince 2025
velké protesty
Spojené státy americké
a Izrael zahájily koncem února 2026
rozsáhlý útok na Írán
s deklarovaným cílem svrhnout tamní režim.
Írán je oficiálně
unitární
islámská republika
prezidentským systémem
hlavou státu
a vrcholnou politickou i náboženskou autoritou je nejvyšší vůdce. Vláda je
autoritářská
a je předmětem rozsáhlé kritiky za výrazné porušování
lidských práv
občanských svobod
. Írán je významnou regionální mocností díky svým velkým zásobám fosilních paliv, včetně druhých největších zásob zemního plynu na světě, třetích největších prokázaných zásob ropy, své geopoliticky významné poloze, vojenským schopnostem, kulturní hegemonii, regionálnímu vlivu a roli světového centra
ší'itského islámu
. V
indexu lidského rozvoje
se umístil na 78.
místě,
íránská ekonomika
je 24.
největší na světě podle parity kupní síly. V Íránu se nachází 28
památek
světového dědictví
. Je zakládajícím členem
Organizace spojených národů
Organizace ekonomické spolupráce
Organizace islámské spolupráce
Organizace zemí vyvážejících ropu
Šanghajské organizace pro spolupráci
a členem
BRICS
Ruiny města
Persepolis
Dnešní Írán se rozkládá na území, v
českém
prostředí dříve označovaném termínem Persie, odvozeného podle názvu etnika Peršanů, pocházejících z jedné z provincií na jihozápadě země (
Fárs
). Geografická poloha země, vymezená
Kavkazem
na severu,
Arabským poloostrovem
na jihu,
Indií
Čínou
na východě a
Mezopotámií
Sýrií
na západě, byla od nepaměti natolik exponovaná, že z
oblasti učinila dějiště významných historických zvratů a událostí.
Nejstarší známé doklady přítomnosti homininů na území Íránu se datují přibližně do doby před 800 000 lety (
BP
), do období
středního paleolitu
24
Bylo objeveno mnoho nalezišť středního paleolitu, především v pohoří
Zagros
v západním Íránu, včetně některých lokalit spojovaných s
Neandertálci
25
26
Zarzijská kultura je v Íránu doložena během období
epipaleolitu
(25 000–11 500 BP).
27
Zemědělství se v Íránu poprvé objevilo přibližně před 12 000 lety, souběžně s lépe doloženými sídly v oblasti
Úrodného půlměsíce
. Lokalita
Chogha Golan
dokládá ranou domestikaci pšenice dvouzrnky.
28
Současná lokalita
Ganj Dareh
rovněž poskytuje doklady o nejstarší známé domestikaci
koz
přibližně před 10 000 lety.
29
Starověké město
Súsy
, které se později stalo hlavním městem
Elamu
a posléze jedním z hlavních měst
achaimenovské říše
, bylo poprvé osídleno v letech 4400–4200 př. n. l. v blízkosti dnešní lokality Šuš
30
:s.46–47
31
Kura-arakská kultura
(c. 3400 – c. 2000 př. n. l.) existovala na severozápadě Íránu a na
Kavkaze
32
Čogha Zanbil
je jedním z mála dochovaných
zikkuratů
mimo
Mezopotámii
a je považován za nejlépe zachovaný příklad na světě.
Írán je domovem jedné z nejstarších nepřetržitě existujících velkých civilizací na světě, s historickými a městskými sídly sahajícími až do roku 4000 př. n. l., včetně
jiroftské kultury
v jihovýchodním Íránu.
33
Nápisy v protoelamském písmu, které předchází
klínovému písmu
, byly nalezeny a datovány do počátku 3. tisíciletí př. n. l.
34
35
Západní část Íránské plošiny byla součástí tradičního
starověkého Předního východu
nejprve v rámci
Elamu
(3200–539 př. n. l.) a později s dalšími etniky, jako byli
Kassité
Mannajci
Gutejci
. Nejstarší íránské národy začaly přicházet ze Střední Asie ve 2. tisíciletí př. n. l.
36
Médská dynastie
vládla nejstaršímu íránskému státu.
37
V roce 612 př. n. l.
Kyaxarés
spolu s
babylonským
králem
Nabopolasarem
vpadli do
Asýrie
a zničili
Ninive
, asyrské hlavní město, což vedlo k pádu
novoasyrské říše
. Médové později rovněž dobyli a zrušili stát
Urartu
41
42
Achaimenovská říše
, neboli první perská říše, v době svého největšího územního rozsahu
Achaimenovci
sjednotili všechny
perské
kmeny pod vládou
Kambýsa I.
. Za vlády jeho syna,
Kýra Velikého
, Achaimenovci porazili Médy a založili
achaimenovskou říši
, největší íránský stát v dějinách. Kýros dobyl
Lýdii
novobabylonskou říši
, čímž vytvořil impérium mnohem větší než Asýrie. Jeho syn
Kambýsés II.
(vládl 530–522 př. n. l.) dobyl poslední významnou mocnost regionu,
starověký Egypt
, což vedlo k pádu jeho
26. dynastie
Po smrti Kambýsa II. nastoupil na trůn
Dareios I. Veliký
(vládl 522–486 př. n. l.), když svrhl achaimenovského panovníka
Bardiju
. Dareiovým prvním hlavním městem byly
Súsy
a zahájil rozsáhlý stavební program v
Persepoli
. Zdokonalil rozsáhlou silniční síť a za jeho vlády se objevují první doložené zmínky o Královské cestě, silnici vedoucí ze Sús do
Sard
45
V roce 499 př. n. l. podpořily
Athény
povstání v
Milétu
, které vyústilo ve vyplenění Sard. To vedlo k
řecko-perským válkám
, jež trvaly první polovinu 5. století př. n. l. Při první perské invazi do Řecka perský vojevůdce
Mardonios
znovu podmanil
Thrákii
a učinil Makedonii plnohodnotnou součástí Perské říše. Dareiosův nástupce
Xerxés I.
(vládl 486–465 př. n. l.) zahájil druhou perskou invazi do Řecka. V rozhodujícím okamžiku války byla Peršany ovládnuta přibližně polovina pevninského Řecka, včetně území severně od
korintské šíje
47
Tento vývoj byl zvrácen řeckým vítězstvím po bitvách u
Platají
Salamíny
, během nichž Persie ztratila své opěrné body v Evropě a stáhla se z ní.
Říše poté vstoupila do období úpadku. V letech 334–331 př. n. l.
Alexandr Veliký
porazil
Dareia III.
(vládl 336–330 př. n. l.) v bitvách u
Gráníku
Issu
Gaugamél
, a do roku 331 př. n. l. rychle dobyl achaimenovskou říši. Alexandrova říše se po jeho smrti rozpadla; jeho vojevůdce
Seleukos I. Níkátór
se pokusil ovládnout Írán,
Mezopotámii
Sýrii
Anatolii
. Jeho státem byla
Seleukovská říše
Sásánovská říše
v době svého největšího rozsahu cca 620, za vlády
Husrava II.
Arsakovci z
Parthie
, původně vazalové Seleukovců, pocházeli jako vůdci íránského
pozn. 3
kmene
Parnů
v severovýchodních
stepích
. Parthové postupně
zpochybňovali seleukovskou nadvládu
nad Íránem a nakonec si zajistili kontrolu dobytím
Babylonie
v roce 142 př. n. l. Přestože boje pokračovaly, smrt
Antiocha VII. Sidéta
v roce 129 př. n. l. znamenala zhroucení Seleukovské říše, která pak přežívala jako
zbytkový stát
v Sýrii až do dobytí
Římskou říší
v 60. letech př. n. l.
Parthská říše
přetrvala pět století, avšak byla destabilizována občanskými válkami. Parthská moc se zhroutila, když se
Ardašír I.
vzbouřil proti Arsakovcům a v roce 224 n. l. zabil jejich posledního vládce,
Artabana IV.
. Ardašír založil
sásánovskou říši
, která vládla Íránu a velké části
Předního východu
až do
muslimských výbojů
v 7. století n. l.
Na vrcholu své moci Sásánovci ovládali celé území dnešního Íránu a Iráku, části
Arabského poloostrova
a rovněž
Kavkaz
Levantu
a části
Střední
Jižní Asie
57
Silné hospodářské základy zděděné po Partech umožnily Sásánovcům vybudovat mocný a svébytný ekonomický stát, jehož pověst sahala daleko za hranice jeho politického vlivu i vlastní doby. Sásánovská říše se vyznačovala složitou a centralizovanou státní byrokracií a obnovením
zoroastrismu
jako legitimizujícího a sjednocujícího ideálu.
59
Po pádu sásánovské říše v roce 651 přijali
Arabové
Umajjovského chalífátu
mnoho perských zvyklostí, zejména v oblasti správy a dvorského protokolu. Arabští provinční místodržitelé byli buď persianizovaní
Aramejci
, nebo etničtí Peršané; perština zůstala úředním jazykem chalífátu až do přijetí arabštiny ke konci 7. století. Írán však stále nebyl zcela pod arabskou kontrolou; oblast
Daylam
byla pod nadvládou Dajlamitů,
Tabaristán
ovládaly dynastie Dabújovců a Padúspánovců a
hora Damávand
byla pod kontrolou masmughánů z Damávandu. Arabové tyto oblasti několikrát napadli, avšak nepřístupný terén znemožnil dosažení rozhodujícího výsledku. Nejvýznamnější vládce Dabújovců,
Farruchán Veliký
(vládl 712–728), dokázal během svého dlouhého boje proti arabskému vojevůdci Jazídovi ibn al-Muhallabovi udržet svá panství; Jazíd byl poražen spojeným vojskem Dajlamitů a Dabújovců a byl nucen ustoupit z Tabaristánu.
Říše
Saffárovců
kolem roku 900 n. l.
Protiumajjovská povstání byla podporována nearabskými muslimskými konvertity, kteří pociťovali křivdu kvůli svému podřazenému společenskému postavení. V letech 747–750 se jedno z těchto povstání rozvinulo v
abbásovskou revoluci
, při níž potomci Muhammadova strýce
Abbáse
svrhli Umajjovce. Politická autorita
abbásovských chalífů
v průběhu 9. a 10. století postupně slábla. To vedlo ke vzniku několika nezávislých íránských dynastií, k vytlačení arabských vládců z jejich rozptýlených opěrných bodů po celé zemi a k íránské kulturní renesanci. Období mezi zhroucením abbásovské moci a dobytím Íránu
seldžuckými Turky
v 11. století se označuje jako „
Íránské intermezzo
“.
Íránské intermezzo bylo obdobím vzestupu a pádu několika významných i menších dynastií. Mezi nejdůležitější z těchto vzájemně se překrývajících dynastií patřili
Táhirovci
Chorásánu
(821–873),
Saffárovci
Sístánu
(861–1003) a
Sámánovci
(819–1005), původně se sídlem v
Buchaře
. Sámánovci nakonec vládli území sahajícímu od středního Íránu až po dnešní Pákistán. Na počátku 10. století Abbásovci téměř ztratili kontrolu ve prospěch sílící íránské frakce známé jako
Bújovci
(934–1062). Jelikož značná část abbásovské správy byla perská, dokázali Bújovci v Bagdádu nenápadně převzít skutečnou moc. V polovině 11. století byli Bújovci poraženi
seldžuckými Turky
, kteří nadále uplatňovali vliv nad Abbásovci. Od vzniku své říše razili seldžučtí vládci mince s titulem
šāhānšāh
(král králů) v jeho perské podobě, patrně jej převzali od Bújovců. Seldžucká říše se rozpadla po smrti Ahmada Sandžara v roce 1157.
Islamizace Íránu
byla dlouhodobým procesem. Jak perští muslimové upevňovali svou vládu, podíl muslimského obyvatelstva vzrostl z přibližně 40
% v polovině 9. století na téměř 90
% ke konci 11. století. Historik
Seyyed Hossein Nasr
se domnívá, že rychlý nárůst konverzí byl podpořen perským původem vládnoucích elit.
67
Přestože Peršané přijali náboženství svých dobyvatelů, po staletí usilovali o ochranu a obnovu svého svébytného jazyka a kultury, což je proces známý jako
persianizace
. Na tomto procesu se podíleli také Arabové a Turci.
68
69
70
Území
Chórezmské říše
v předvečer
mongolských výbojů
, cca 1215
Na počátku 13. století dosáhli Mongolové území Íránu.
Buchara byla dobyta
v roce 1220 a
Chórezmská říše
byla zničena. V letech 1220–1221 byly zničeny Buchara,
Samarkand
Herát
Tús
Níšápúr
a jejich obyvatelstvo bylo vyvražděno. V následujících desetiletích pokračovaly další výboje, které vyvrcholily
pádem Bagdádu
a ukončením vlády
abbásovského chalífátu
v roce 1258.
Po smrti
Möngkeho
byla
Mongolská říše
rozštěpena občanskou válkou, a to jak kvůli nástupnictví dalšího velkého chána, tak mezi kočovnými tradicionalisty a novými usedlými vládci v Číně a na Blízkém východě.
Kublaj
byl nakonec všeobecně uznán, avšak říše se již nevratně rozpadla. Ve velké části jihozápadu říše, včetně Íránu, převzal moc
Hülegü
, který zde byl za vlády Möngkeho ustanoven místodržitelem. Hülegü byl v Íránu přijat jako legitimní vládce a jeho vláda byla legitimizována prostřednictvím
fatvy
vydané šíitským učencem Alím ibn Távúsem al-Hillím. Za vlády
Ílchánů
zažil Írán kulturní renesanci.
Mahmúd Gazan
na konci 13. století konvertoval k islámu, čímž se stát dále odklonil od ostatních mongolských říší.
Po smrti Gházánova synovce Abú Saída v roce 1335 se Ílchánát propadl do občanské války a byl rozdělen mezi několik menších dynastií – nejvýznamněji
Džalájírovce
Muzaffaridy
, Sarbadáry a Kartovce. V polovině 14. století zahubila
černá smrt
přibližně 30
% obyvatel země.
77
Timurova
říše a jeho vojenské tažení
Írán zůstával rozdělený až do vzniku persianizované
timúrovské dynastie
v roce 1370. Jejím zakladatelem byl Timur (vládl 1370–1405), pocházející z poturčeného mongolského kmene.
78
Po vybudování mocenské základny v
Transoxanii
vpadl Timur v roce 1381 do Íránu a nakonec dobyl jeho většinu. Timurova tažení byla proslulá svou brutalitou; mnoho lidí bylo povražděno a řada měst zničena.
79
V roce 1387 nařídil Timur úplný
masakr v Isfahánu
, při němž bylo zabito 70 000 lidí.
80
Timúrovci si udrželi kontrolu nad většinou Íránu až do roku 1452, kdy o jeho podstatnou část přišli ve prospěch
Karakojunluské říše
, která byla následně roku 1468 poražena konfederací
Akkojunluské říše
Uzun Hasan
a jeho nástupci pak byli pány Íránu až do vzestupu Safíjovců.
79
Safíovský Írán
(1501–1722) v době svého největšího územního rozsahu
Safíovská říše
, založená
Ismá‘ílem I.
(vládl 1505–1524), je často považována za počátek moderních íránských dějin. Ačkoli safíjovský Írán předcházel samotnému konceptu národního státu, vytvořil základy moderního íránského státu. Období vlády
Safíjovců
patří k nejvýznamnějším v íránských dějinách, neboť znovu sjednotilo Írán jako soudržný celek pod domácí vládou a ustanovilo šíitský islám jako
státní náboženství
. Safíovci vládli v letech 1501–1722 a krátce se vrátili v letech 1729–1736.
Safíovský stát měl složitý byrokratický systém brzd a protivah, který zajišťoval transparentnost a zabraňoval podvodům. Tento systém však nebyl určen k vyrovnání moci mezi jednotlivými složkami vlády, nýbrž k zajištění absolutní moci šáha. Šáh, legitimizovaný svým původem jako
sajjid
, tedy potomek Muhammada, dohlížel na činnost státních úředníků prostřednictvím zpráv předkládaných vrchním správcem každého oddělení. Francouzský obchodník a pozdější vyslanec v Íránu
Jean Chardin
napsal, že safíovští šáhové vládli své zemi železnou rukou a často
despotickým
způsobem.
84
Složité regionální rivality v oblasti
Chorásánu
vedly k tomu, že do Íránu vpadla afghánská
hotacká dynastie
. V roce 1722 tento konflikt vyústil v pád safíovské říše po
obléhání Isfahánu
. Krátké období mezi lety 1722 a nástupem
kádžárovské dynastie
v letech 1789–1796 bylo v Íránu poznamenáno rozsáhlým politickým chaosem a několika soupeřícími pokusy o uchopení moci nad zemí. Safíovcům se nepodařilo znovu získat vládu a Hotakům se nepodařilo prosadit trvalou kontrolu. Konkurenční
afšárovská
zandovská
dynastie byly založeny
Nádirem Šáhem
(vládl 1736–1747) a
Karímem Chánem
(vládl 1751–1779).
Mapa
afšárovské říše
v době jejího největšího územního rozsahu v letech 1741–1745
Nádír Šáh bývá označován za „posledního velkého asijského vojenského dobyvatele“ a někteří historikové jej přirovnávají k Napoleonovi a Alexandru Velikému.
86
Jeho četná tažení vytvořila rozsáhlou říši, která ve svém maximálním rozsahu krátce zahrnovala celé nebo části dnešního Afghánistánu, Arménie, Ázerbájdžánu, Bahrajnu, Gruzie, Indie, Íránu, Iráku, Turecka, Turkmenistánu, Ománu, Pákistánu, Uzbekistánu,
Severního Kavkazu
a oblasti
Perského zálivu
. Jeho vojenské výdaje však měly zničující dopad na íránské hospodářství.
Po smrti Nádira Šáha následovalo v Íránu období anarchie, kdy mezi sebou soupeřili armádní velitelé o moc. Nádírova vlastní rodina, Afšárovci, si udržela jen malé území v Chorásánu. V 50. letech 18. století převzala kontrolu nad velkou částí Íránu rodina Zandů. Zandovští vládci se nikdy neprohlásili za
šáhy
, nýbrž vystupovali jako
regenti
Íránu.
Svůj nárok na moc nejprve uplatňovali jménem safíovské loutky
Ismá‘íla III.
(vládl 1750–1773) a poté jménem íránského lidu.
Írán pod vládou
kádžárovské dynastie
v 19. století.
Kádžárovci postupně posilovali svou moc v konfliktech s Afšárovci a Zandy o kontrolu nad zemí, což vyvrcholilo tím, že se
Agá Muhammad Chán
v roce 1789 prohlásil vládcem. Ághá Mohammad porazil v roce 1794 zandovskou dynastii a roku 1796 byl oficiálně korunován. Krátce nato dobyl a sesadil afšárovského panovníka Šáhrúcha Šáha, čímž znovu sjednotil Írán pod jediným vládcem.
V 19. století Írán ztratil v důsledku
rusko-perských válek
značná území na
Kavkaze
ve prospěch
Ruské říše
. Současně se do záležitostí jižního Íránu zapojila
Velká Británie
, aby čelila ruské přítomnosti na severu, která představovala hrozbu pro
Britskou Indii
. V kontextu tohoto mocenského soupeření vyústily sucho, změny zemědělských priorit a špatná správa země ve velký perský hladomor let 1870–1871. Přestože přesný počet obětí není znám, hladomor si vyžádal životy významné části íránské populace; odhaduje se, že v jeho důsledku zemřelo několik set tisíc až čtyři miliony Íránců.
94
Rezá Šáh Pahlaví
Muhammadem Rezou Pahlavím
Persepoli
Perská ústavní revoluce
v letech 1905–1911 vedla k ustavení íránského parlamentu.
95
Po převratu v roce 1921 byla dynastie Kádžárovců nahrazena
dynastií Pahlaví
96
Dynastii založil
Rezá Šáh
, který vytvořil
autoritářskou vládu
kladoucí důraz na
nacionalismus
militarismus
sekularismus
antikomunismus
, doplněné přísnou
cenzurou
státní propagandou
97
Rezá Šáh zavedl řadu sociálně-ekonomických reforem a reorganizoval armádu, státní správu a finance.
98
Za jeho vlády nastala překotná a místy neuvážená modernizace země podle evropského vzoru. Rezá Šáh vládl téměř 16 let až do roku 1941, kdy byl donucen
abdikovat
v důsledku
anglo-sovětské invaze do Íránu
Podle jeho příznivců jeho vláda přinesla „
zákon a pořádek
, disciplínu, centrální autoritu a moderní vymoženosti – školy, vlaky, autobusy, rádia, kina a telefony“.
99
Jeho vláda je však charakterizována jako zkorumpovaný
policejní stát
, který poskytoval pouze povrchní úroveň modernizace.
99
100
101
Šáh
šáhbánú
s americkým prezidentem
Jimmym Carterem
a jordánským králem
Husajnem
v roce 1977
Muhammad Rezá Pahlaví po válce umožnil jisté uvolnění politických poměrů a v
Íránu se tak na legální bázi zformovaly politické strany. V
roce
1951
se stal ministerským předsedou vůdce
Národní fronty
Muhammad Mosaddek
, který měl podporu komunistů a islamistů. V roce 1951 íránský parlament pod vedením premiéra
Muhammada Mosaddeka
odhlasoval znárodnění britského ropného průmyslu, což vedlo k
íránské krizi
. Navzdory britskému tlaku, včetně ekonomické blokády, znárodnění pokračovalo. Mosaddek byl v roce 1952 zbaven moci, ale v důsledku lidového povstání na jeho podporu byl šáhem rychle znovu jmenován. Po neúspěšném vojenském převratu vedeném plukovníkem Císařské gardy
Nematollahem Nassírím
donutil šáha v srpnu 1953 ke krátkému exilu.
Dne 19. srpna byl proveden úspěšný převrat, který vedl vysloužilý armádní generál
Fazlolláh Záhedí
, za pomoci Spojených států (
CIA
104
a Spojeného království (
MI6
), známý u jednotlivých agentur jako operace Ajax a operace Boot.
105
Převrat — doprovázený kampaní černé propagandy proti Mosaddekovi
106
— zbavil Mosaddeka úřadu. Mosaddek byl zatčen a souzen za velezradu. Po odsouzení mu byl trest zmírněn na domácí vězení na rodinném statku, zatímco jeho ministr zahraničí
Hosejn Fátimí
byl popraven. Záhedí jej nahradil ve funkci premiéra a potlačil opozici vůči šáhovi, zejména ze strany Národní fronty a komunistické
strany Túde
Od té doby až do revoluce byl Írán řízen jako autokracie pod vládou šáha s pomocí tajné policie
SAVAK
se silnou americkou podporou. Írán zahájil hospodářské, sociální, agrární a administrativní reformy s cílem modernizovat zemi, které se staly známými jako
Bílá revoluce
. Mnozí islámští představitelé tyto iniciativy kritizovali a pozemková reforma měla smíšené výsledky.
107
Do roku 1978 se šáh stal mezi íránským obyvatelstvem krajně nepopulárním. Každodenní demonstrace destabilizovaly zemi a šáh vyhlásil
stanné právo
s cílem omezit opozici. Když však statisíce protestujících vytrvaly, bezpečnostní složky zahájily palbu do davů při incidentu, který se stal známým jako
Černý pátek
108
Ajatolláh
Chomejní
se vrací do Íránu po 14 letech exilu ve Francii 1. února 1979.
Protesty proti šáhovi narostly tak, že se jich účastnilo více než 10
% obyvatel země; je přitom vzácné, aby se revolucí účastnilo byť jen 1
% populace daného státu.
109
Nespokojenost se šáhem byla natolik silná, že i sekulární a levicové skupiny podporovaly
ajatolláha Ruholláha Chomejního
, vůdce
revoluce
, přestože nesdílely žádnou z jeho politických pozic.
110
Pod rostoucím tlakem šáh nakonec z Íránu odešel a pověřil prozatímní Regentskou radu výkonem svých pravomocí do doby, než bude vytvořena nová vláda.
111
112
Šápúr Bachtijár
, předseda rady, pozval Chomejního k návratu z exilu. Po návratu však Chomejní slíbil porazit prozatímní vládu vedenou Bachtijárem a prohlásil, že podporuje svobodné demokratické volby. Mezi oběma frakcemi propuklo násilí, které nakonec vedlo k tomu, že Bachtijár v přestrojení uprchl z Íránu.
31. března 1979 se konalo referendum o přechodu od monarchického systému vlády k
islámské republice
. Referendum bylo schváleno drtivou většinou 99,31
%. Výsledkem bylo vytvoření shromáždění pověřeného vypracováním nové
teokratické
ústavy, na jejímž základě se Chomejní v prosinci 1979 stal
nejvyšším vůdcem Íránu
. V
následujících měsících byly demontovány všechny pilíře šáhovy světské diktatury, referendem schváleno ustavení islámské republiky a do ústavy zakomponovány teokratické prvky. Modernizační kapitalistická ekonomika Íránu byla nahrazena populistickými islámskými hospodářskými a kulturními politikami. Průmyslová odvětví byla znárodněna, zákony a školy byly islamizovány a
západní vliv
byl omezen.
113
Chomejní postupně prosadil svou politickou doktrínu „o nadvládě teologa“, jež v
praxi znamenala, že moc převzalo
ší'itské
duchovenstvo.
Čímž byl sekulární, modernizující se Írán pod vládou Šáha uvržen do islámské republiky pod vládou teokratů.
114
Íránský voják s plynovou maskou během
íránsko-irácké války
Šáh, nyní zbavený moci, odcestoval do Spojených států, aby zde vyhledal léčbu rakoviny poté, co mu jiné země odmítly vstup. Stoupenci revoluce se obávali, že by to mohlo být krokem k převratu, jehož cílem by bylo znovunastolení šáhovy vlády. 4. listopadu 1979 íránští studenti během
krize s rukojmími v Íránu
obsadili personál amerického velvyslanectví a označili ambasádu za „doupě špionů“.
115
Padesát dva rukojmích bylo drženo po dobu 444 dní, až do ledna 1981.
116
Během
kulturní revoluce v Íránu
v letech 1980–1983 byla potlačována opozice vůči islámským hodnotám,
117
mimo jiné i prostřednictvím
masakrů v Íránu v letech 1981–1982
118
Irácký vůdce
Saddám Husajn
se pokusil využít chaosu revoluce, slabosti íránské armády a nepřátelství revoluce vůči západním vládám. 22. září 1980 irácká armáda
napadla Írán
v provincii
Chúzistán
, čímž vyvolala
íránsko-iráckou válku
. Útok zastihl revoluční Írán nepřipravený. Ačkoli Husajnovy síly zpočátku postupovaly, íránské jednotky do roku 1982 zatlačily iráckou armádu zpět na území Iráku. Chomejní usiloval o export revoluce západním směrem do Iráku, zejména mezi šíitskou arabskou většinu země. Válka pokračovala až do roku 1988, kdy Chomejní „vypil pohár jedu“ a přijal příměří zprostředkované OSN.
119
Válka, která skončila patem v roce 1988, si vyžádala přibližně 500 000 obětí.
120
Během války Saddám rozsáhle používal proti Íráncům
chemické zbraně
121
Vnější ohrožení Chomejnímu a jeho okolí umožnilo ještě více omezit svobodu ve vnitropolitickém smyslu – popravy byly na denním pořádku. Sestřelení íránského civilního letadla
Iran Air 655
křižníkem USS
Vincennes
v roce 1988 dále vyostřilo vztahy se Spojenými státy.
Tichá demonstrace
během
zelené revoluce
Stoupenci reformního íránského prezidenta
Rúháního
oslavují jeho znovuzvolení v květnu 2017
Alí Chámeneí na Velké konferenci členů
Basídž
na stadionu Azadí, říjen 2018
Ajatolláh
Alí Chámeneí
s ministrem obrany
Saúdské Arábie
Chálidem bin Salmánem Ál Saúdem a generálmajorem
Mohammadem Bágherím
17. dubna 2025
Na smrtelné posteli v roce 1989 Chomejní jmenoval pětadvacetičlennou Radu pro reformu ústavy, která určila
Alího Chámeneího
jako příštího nejvyššího vůdce a provedla změny íránské ústavy.
122
Přestože Chameneí postrádal Chomejního „charisma a duchovní autoritu“, vybudoval si síť podporovatelů v ozbrojených silách a v ekonomicky silných náboženských nadacích.
123
Tato skutečnost umožnila vzrůst reálné moci formální hlavy státu – prezidenta. V
politice se začali více angažovat lidé spíše pragmatičtí, zaměření na ekonomiku a poválečnou obnovu infrastruktury, a sami Íránci projevovali nyní mnohem hlasitěji nespokojenost s
vývojem své země – jejich mínění musel brát režim vážně.
Prezident
Akbar Hášemí Rafsandžání
se soustředil na prorozvojovou hospodářskou politiku zaměřenou na obnovu ekonomiky, aniž by se rozešel s ideologií revoluce. Podporoval volný trh, upřednostňoval privatizaci státních podniků a zastával umírněný postoj v mezinárodních vztazích. V roce 1997 Rafsandžáního vystřídal umírněný reformista
Muhammad Chátamí
, jehož vláda prosazovala svobodu projevu, konstruktivní diplomatické vztahy s Asií a Evropskou unií a politiku podporující volný trh a zahraniční investice. Byla zmírněna cenzura, v
tisku se po dlouhé době objevovaly kritické hlasy na adresu vlády a reformní strany navíc triumfovaly v
parlamentních volbách v
roce 2000. Konzervativní kruhy kladly tomuto vývoji od počátku silný odpor, a protože moc prezidenta i parlamentu je v
Íránu omezená, podařilo se reálně docílit jen málo změn. V
roce 2004 nakonec vládnoucí konzervativci eliminovali volebními manipulacemi oponenty v
parlamentu a o rok později získali vítaného spojence v
novém konzervativním, populistickém a nacionalistickém prezidentu
Mahmúdu Ahmadínežádovi
. Byl znám svými tvrdými postoji, podporou jaderného programu a nepřátelským postojem vůči Izraeli,
Saúdské Arábii
, Spojenému království, Spojeným státům a dalším státům. Stal se prvním prezidentem, který byl předvolán parlamentem, aby odpovídal na otázky týkající se výkonu svého prezidentského úřadu.
124
V roce 2013 byl prezidentem zvolen centristický a reformní politik
Hasan Rúhání
. Podporoval osobní svobody, přístup k informacím a zlepšení práv žen. Diplomatické vztahy zlepšoval mimo jiné výměnou smířlivých dopisů.
125
V roce 2015 byla ve
Vídni
mezi Íránem, skupinou
P5+1
Rada bezpečnosti OSN
+ Německo) a EU uzavřena dohoda známá jako
Společný komplexní akční plán
. Jednání se soustředila na ukončení
ekonomických sankcí
výměnou za omezení íránské produkce
obohaceného uranu
126
V roce 2018 Spojené státy pod vedením prezidenta
Donalda Trumpa
od dohody odstoupily a byly uvaleny nové sankce. Tím byly zrušeny její hospodářské přínosy a Írán se dostal do stavu jaderného prahu.
127
V roce 2020 byl generál
Islámských revolučních gard
Kásim Sulejmání
, druhá nejmocnější osoba v Íránu,
128
zabit Spojenými státy
, což výrazně zvýšilo napětí mezi oběma zeměmi.
129
Írán odpověděl útokem na americké letecké základny v Iráku, což představovalo největší balistický raketový útok proti Američanům v historii;
130
110 z nich utrpělo
poranění mozku
131
132
133
8. ledna Íránské
Islámské revoluční gardy
sestřelily
let Ukraine International Airlines 752
, při čemž zahynulo 176 civilistů a událost vyvolala celostátní protesty. Mezinárodní vyšetřování vedlo k tomu, že vláda přiznala sestřelení letounu protiletadlovou raketou.
134
135
Tvrdý konzervativec
Ebráhím Raísí
neuspěl v prezidentských volbách v roce 2017, avšak znovu kandidoval v roce 2021 a Rúháního vystřídal.
136
Během Raísího funkčního období Írán
zintenzivnil obohacování uranu
, omezoval mezinárodní inspekce, vstoupil do organizací SCO a BRICS, podporoval
ruskou invazi na Ukrajinu
a obnovil vztahy se Saúdskou Arábií. V dubnu 2024 zabil
izraelský útok na íránský konzulát v Damašku
velitele Islámských revolučních gard.
137
138
Írán
odpověděl
útokem pomocí
bezpilotních prostředků
řízených střel
balistických raket
; devět z nich zasáhlo Izrael.
139
140
141
Šlo o největší dronový útok v dějinách,
142
největší raketový útok v íránských dějinách,
143
první přímý útok Íránu na Izrael v historii
144
145
a první případ, kdy byl Izrael přímo napaden státem od roku 1991.
146
V květnu 2024 Raisí zahynul při
pádu vrtulníku
147
a Írán uspořádal prezidentské volby, v nichž byl zvolen reformista a bývalý ministrem zdravotnictví
Masúd Pezeškján
148
149
V říjnu Írán
odpálil
180 balistických raket na Izrael v odvetě za atentáty
na Ismá‘íla Haníju
Hasana Nasralláha
a Abbáse Nilforušana. Izrael následně
zasáhl
íránské vojenské cíle.
150
V květnu 2025 nařídila íránská vláda hromadnou deportaci odhadovaných čtyř milionů afghánských migrantů a uprchlíků žijících v Íránu.
151
Oslabení
klíčových spojenců a zástupných sil
Íránu od roku 2023 zanechalo íránskou vládu oslabenou a izolovanou.
152
153
154
Na počátku roku 2025 Írán rychle postupoval ve svém jaderném programu.
155
Analytici varovali, že taková činnost přesahuje jakékoli věrohodné civilní odůvodnění.
156
Írán a Spojené státy zahájily jednání o nové jaderné dohodě, avšak pokrok se zastavil. V červnu
Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE)
shledala Írán v rozporu s jeho jadernými závazky;
157
v reakci na to Írán oznámil aktivaci nového zařízení na obohacování uranu.
158
13. června 2025 zahájil Izrael údery napříč Íránem, zaměřené na jaderná zařízení, při nichž byli zabiti přední představitelé íránského vojenského vedení.
159
160
Írán odpověděl raketovými útoky a následné boje vedly k
přímému konfliktu
mezi oběma státy. 22. června
Spojené státy zaútočily na íránská jaderná zařízení
161
162
Írán následně zaútočil na americké základny v Kataru. 24. června se Izrael a Írán po naléhání Spojených států dohodly na příměří.
163
164
165
V září 2025 na Írán obnovila sankce
Organizace spojených národů
166
Po vypršení platnosti dohody, která do října 2025 omezovala íránský jaderný program, Írán oznámil, že již není nikterak vázán omezeními svého jaderného programu.
167
Po válce a uprostřed rostoucí ekonomické krize vypukly koncem prosince 2025
velké protesty
Podle zpráv z ledna 2026 bezpečnostní složky provedly rozsáhlé
masakry civilistů
, které si vyžádaly tisíce až desítky tisíc obětí na životech.
168
28. února 2026 provedly
Spojené státy
Izrael
koordinované vojenské údery
proti několika cílům v Íránské islámské republice, čímž došlo k významné eskalaci dlouhodobého napětí mezi Teheránem a
aliancí USA–Izrael
169
V průběhu rozsáhlé série amerických a izraelských raketových úderů proti Íránu v rámci
operace Epic Fury
nejmenovaný izraelský představitel uvedl, že bylo nalezeno tělo
Alího Chámeneího
. Pro smrti Chámeneího byla země několik dní bez nejvyššího vedení, 8. března byl zvolen nový nástupce v úřadu
nejvyššího vůdce Íránu
Modžtabá Chámeneí
, syn Alího Chámeneího.
170
Alí Chámeneí
, duchovní vůdce Íránu, při setkání s čínským prezidentem
Si Ťin-pchingem
23. ledna 2016. – Írán a Čína jsou strategičtí spojenci.
173
174
Švédský premiér
Stefan Löfven
, Alí Chámeneí a
Hasan Rúhání
v lednu 2017. Členky švédské delegace mají
muslimské šátky
Státním zřízením Íránu je
islámská republika
, a to na základě ústavy, pro niž hlasovalo v roce 1979 přes 98
% voličů. Moc nad zemí je rozdělena na
zákonodárnou
výkonnou
soudní
. Nejvyšší autoritou země je
duchovní vůdce revoluce
persky
رهبرانقلاب اسلامی
), který fakticky ovládá klíčové oblasti politického systému země – je nejvyšším velitelem jak íránské armády, tak samostatně fungující speciální organizace
Islámských revolučních gard
. Kromě bezpečnostních složek kontroluje také státní televizi, rozhlas a justici. Určuje 6 členů dvanáctičlenného orgánu
Rada dohlížitelů
persky
شورای نگهبان
), jmenuje členy Rady pro určování zájmů režimu (
persky
مجمع تشخیص مصلحت نظام
). Současným nejvyšším duchovním vůdcem je
Alí Chámeneí
. Prezident republiky, jako druhá nejvyšší autorita země, je představitelem výkonné moci. Volen je přímou volbou občanů na 4 roky a může být zvolen na maximálně jedno další funkční období v řadě. Prezident sestavuje svou vládu, jednotlivé členy vlády (ministry) schvaluje parlament. Vláda je pověřena řízením státní správy a vykonává zahraniční politiku v souladu s principy islámské republiky. Prezident rovněž předsedá
Nejvyšší radě národní bezpečnosti
persky
شورای عالی امنیت ملی
). Současným prezidentem Íránu je
Masúd Pezeškján
. Legislativní moc reprezentuje 290členný parlament (
persky
مجلس شورای اسلامی
), jehož členové jsou voleni ve všeobecných volbách na 4 roky. Zákony schválené parlamentem vstupují v platnost až po schválení Radou dohlížitelů. V případě sporu mezi těmito dvěma institucemi rozhoduje
Rada pro určování zájmů režimu
. Další významnou institucí v rámci politického systému Íránu je tzv.
Shromáždění znalců
(persky مجلس خبرگان), 88členný sbor náboženských učenců (modžtahedů), kteří rozhodují o volbě nebo odvolání duchovního vůdce.
Od
revoluce
roce 1979 je Írán islámskou republikou v
čele s
titulární hlavou státu – prezidentem (úřad zastává od července 2024
Masúd Pezeškján
). Skutečnou moc v
zemi má však v
rukou
rahbar
, tedy duchovní vůdce, jehož volí tzv.
Rada expertů
na doživotí (od roku 1989 je jím
Alí Chámeneí
). Duchovní vůdce má právo jmenovat nejvyšší soudce, je vrchním velitelem ozbrojených sil a jmenuje
Radu dohlížitelů
, instituci, již lze označit za jakýsi
ústavní soud
rozšířenými pravomocemi. Prezident, volený obyvatelstvem na čtyři roky, stojí v
čele vlády, avšak duchovní vůdce má právo jej z
úřadu odvolat.
Zákonodárnou moc
má jednokomorové Islámské poradní shromáždění (
Madžlis-e šúrá-je islámí
), jehož 290 členů je voleno obyvatelstvem (kromě let 2000–2004 v
něm vždy dominovaly konzervativní síly). Shromáždění je nezávislé na výkonné moci a nelze ho zásahem prezidenta rozpustit.
Volební právo
mají občané již od 15 let věku, kromě poslanců a prezidenta se volí ještě 86 členů Rady expertů. V soudním systému se uplatňuje právo
šaría
, i když spousta ohledů
evropského práva
zůstala.
Rozložení sil v
madžlisu (parlamentu)
po volbách ze 14. března a 26. dubna 2008
Politická příslušnost
Počet křesel
Procenta
Radikální konzervativci
117
40,3
Kritičtí konzervativci
53
18,3
Reformisté
46
15,8
Nezávislí
71
24,5
Arménská menšina
2* (k
Nezávislým)
Chaldejská a asyrská menšina
Židovská menšina
Zarathuštrovci
Celkem
290
100
Státy, se kterými má Írán diplomatické vztahy
Demonstranti v Teheránu pálí vlajky USA a
Izraele
v reakci na americké uznání
Jeruzaléma
hlavním městem Izraele v prosinci 2017
Od doby
revoluce v roce 1979
byly zahraniční vztahy Íránu často vykreslovány jako založené na dvou strategických principech: eliminaci vnějších vlivů v regionu a navazování rozsáhlých diplomatických kontaktů s rozvojovými a
nezúčastněnými zeměmi
175
Od roku 2005 se
íránský jaderný program
stal předmětem sporů s mezinárodním společenstvím, zejména se
Spojenými státy
. Mnoho zemí vyjádřilo obavy, že íránský jaderný program by mohl převést civilní jadernou technologii do zbrojního programu. To vedlo
Radu bezpečnosti OSN
k uvalení sankcí proti Íránu, které dále izolovaly Írán politicky a ekonomicky od zbytku globálního společenství. V roce 2009 americký ředitel National Intelligence řekl, že Írán, pokud se tak rozhodne, nebude schopen vyvinout jadernou zbraň až do roku 2013.
176
Od roku 2009 udržuje íránská vláda diplomatické vztahy s 99 členy Organizace spojených národů,
177
nikoli však se Spojenými státy ani s
Izraelem
– státem, který íránská vláda od revoluce v roce 1979 zbavila uznání.
178
Mezi muslimskými národy má Írán nepřátelský vztah se
Saúdskou Arábií
kvůli odlišným politickým a islámským ideologiím.
179
Co se týče
izraelsko-palestinského konfliktu
, íránská vláda uznala
Jeruzalém
za hlavní město
Státu Palestina
poté, co
Donald Trump
uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele.
180
181
182
Od počátku 21. století vyvolává kontroverzní
íránský jaderný program
obavy, což je součástí základu mezinárodních sankcí proti zemi. Dne 14. července 2015 se Írán a
P5+1
dohodly na Společném komplexním akčním plánu (JCPOA), jehož cílem je ukončit hospodářské sankce výměnou za omezení Íránu ve výrobě
obohaceného uranu
poté, co předvedou mírový jaderný výzkumný projekt, který by odpovídal mezinárodním standardům
Mezinárodní agentury pro atomovou energii
183
V roce 2023 byly v Pekingu obnoveny diplomatické vztahy mezi Íránem a
Saúdskou Arábií
184
Írán je členem desítek mezinárodních organizací, včetně
G-15
G-24
G-77
IAEA
IBRD
IDA
IDB
IFC
ILO
MMF
IMO
Interpol
OIC
OPEC
185
WHO
OSN
a v současnosti má status pozorovatele ve
Světové obchodní organizaci
Jako oficiální cíl íránská vláda uvádí vytvoření
Nového světového řádu
na základě
světového míru
, globálního
vojenského paktu
a spravedlnosti.
186
187
V roce 2015 odsoudili íránští představitelé
saúdskou vojenskou intervenci
Jemenu
jako „agresi“ a porušení mezinárodního práva a požadovali okamžité zastavení vojenských operací.
188
Íránský prezident
Masúd Pezeškján
a další představitelé členských států uskupení
BRICS
na summitu v ruské
Kazani
v říjnu 2024
Po útoku davu íránských demonstrantů na areál saúdského velvyslanectví v Teheránu, kteří tak reagovali na popravu šíitského duchovního
Šajcha Nimra
v Saúdské Arábii, který byl kritikem saúdského režimu a požadoval pro menšinové
šíitské věřící
stejná práva jako pro většinové
sunnity
, přerušila
Saúdská Arábie
diplomatické styky s Íránem.
189
Se Spojenými státy má Írán špatné vztahy od revoluce v roce 1979. Ke zhoršení vztahů přispěla i americká podpora iráckého prezidenta
Saddáma Husajna
během
irácko-íránské války
v 80.
letech
190
a sestřelení íránského civilního letadla
Iran Air 655
191
Po americkém leteckém útoku v iráckém
Mosulu
17. března 2017, při kterém zahynulo přes 200 civilistů, Írán obvinil Spojené státy ze spáchání
válečného zločinu
a požadoval, aby se útokem zabýval
Mezinárodní soudní dvůr
v Haagu.
192
Nejvyšší vůdce jmenuje hlavu justice země, který obratem jmenuje hlavu Nejvyššího soudu a prokurátora neboli nejvyššího žalobce. Existuje několik typů soudů, mezi nimi veřejné soudy, zabývající se občanskoprávními a kriminálními případy, a také tzv. Islámský revoluční soud, zabývající se určitou kategorií trestných činů, hlavně vlastizradou a zločiny proti státní bezpečnosti. Rozsudky Revolučního soudu jsou neměnné a nedá se proti nim odvolat.
Zvláštní duchovní soud se zabývá přestupky a trestnými činy způsobenými představiteli duchovenstva. Funguje nezávisle na jakýchkoli ostatních soudech, jediný, komu se zodpovídá, je Nejvyšší soud. Rozsudky jsou neměnné a nelze se proti nim odvolat. Shromáždění expertů, které se sejde na jeden týden každý rok, se skládá z 86 „čestných a učených“ duchovních volených na základě pasivního volebního práva.
Írán se dělí na 31
provincií
ostán
), z
nichž každou spravuje guvernér (استاندار,
ostándár
). Provincie se dále dělí na okresy (
šahrestán
), okrsky (
bachš
) a podokrsky (
dehestán
).
Íránské provincie
Mapa nezobrazuje nejjižnější ostrovy provincie
Hormozgán
(číslo 20).
Jedna z
ponorek
třídy Kilo
, nakoupených v
Rusku
Sadžíl
, rodina íránský balistických raket středního dosahu na
tuhé palivo
Írán má 17. nejsilnější armádu na světě. Ozbrojené síly Islámské republiky Írán mají několik složek: pravidelné síly armády, které zahrnují
pozemní síly
, síly protivzdušné obrany,
letectvo
námořnictvo
, a sbor
Islámských revolučních gard
(IRGC), celkem asi 545 000 aktivních vojáků. Írán má také asi 350 000 záložních sil, což je celkem asi 900 000 vycvičených vojáků.
193
Zatímco pravidelná armáda chrání suverenitu země v tradiční funkci, mandátem IRGC je zajišťovat integritu Islámské republiky a jejího systému.
194
Íránská vláda má v rámci IRGC polovojenské, dobrovolnické milice, zvané
Basídž
, které zahrnují asi 90 000 uniformovaných členů na plný úvazek v aktivní službě. Členů Basídž je až 11 milionů. V roce 2021 se vojenské výdaje Íránu poprvé za čtyři roky zvýšily na 24,6 miliardy dolarů, tedy 2,30
% HDP země.
195
Financování islámských revolučních gard představovalo 34
% celkových vojenských výdajů Íránu v roce 2021.
196
Írán patří mezi 15 nejlepších zemí světa z hlediska vojenského rozpočtu.
197
Írán si drží významný vliv a oporu v zemích jako
Irák
Sýrie
Jemen
Libanon
198
199
200
201
Íránská vláda podporuje vojenské aktivity svých spojenců v Sýrii, Iráku a Libanonu (
Hizballáh
) vojenskou a finanční pomocí.
202
Írán a Sýrie jsou blízcí strategičtí spojenci a Írán poskytl významnou podporu syrské vládě za
syrské občanské války
203
Podle některých odhadů Írán kontroloval v Sýrii přes 80
000 pro-Asadovských
šíitských
bojovníků.
203
204
Íránská vláda vyvinula svůj vlastní vojenský průmysl, aby překonala zahraniční embarga od
revoluce v roce 1979
. Vyrábí vlastní tanky, obrněné transportéry, rakety, ponorky, vojenská plavidla,
raketové torpédoborce
, radarové systémy, vrtulníky, námořní a
stíhací letadla
205
V posledních letech oficiální oznámení zdůraznila vývoj zbraní, jako jsou Hút,
Kosar
, Zelzal, Fateh-110,
Šaháb-3
Sadžíl
, Chorramšahr, Kheibar Shekan, Emad,
Qadr 110
, Hormuz-1, Dezful, Qiam 1, Ashoura, Fajr-3, Haj Qasem, Persian gulf, Raad-500, Zolfaghar a řada bezpilotních letounů (UAV).
206
Írán má největší a nejrozmanitější arzenál balistických raket na
Blízkém východě
207
Írán je považován za globálního lídra a supervelmoc ve výrobě dronů.
208
209
Írán je po
Rusku
Číně
Spojených státech
Severní Koreji
pátou zemí na světě s technologií
hypersonických raket
210
V červnu 1925
Rezá Šáh Pahlaví
zavedl zákon o branné povinnosti v Národním poradním shromáždění. V té době musel každý muž, který dosáhl 21 let, sloužit v armádě dva roky. Branná povinnost osvobodila ženy od vojenské služby po revoluci v roce 1979. Od října 2023 byla povinná vojenská služba pro všechny brance v zemi zkrácena o tři měsíce.
211
Vrchním velitelem je od dob islámské revoluce duchovní vůdce a v
součinnosti s
ním působí
Nejvyšší rada národní bezpečnosti
, která je vrcholným grémiem zabývajícím se bezpečnostní problematikou;
ministerstvu obrany
přísluší hlavně správní záležitosti.
Íránská armáda se stále ještě nachází ve fázi budování, jejímž smyslem je vyrovnat ztráty z
dob
íránsko-irácké války
osmdesátých letech. Podle odhadů amerických expertů zničil
Irák
během osmi let válčení 20 až 40
% íránských vojenských kapacit, technických i lidských. V
oblasti početního stavu úderných jednotek je proces obnovy již dávno ukončen a totéž se patrně týká pozemních obranných systémů, kde jde spíše o otázku jejich modernizace než o jejich množství. Naopak v
případě
íránského vojenského letectva
, jehož ztráty za války byly značné, a ještě více
námořnictva
je situace opačná – na tomto poli je Írán vzhledem ke svému regionálnímu významu dosud vyzbrojen nedostatečně. Jednou z
příčin je embargo řady západních států na vývoz špičkové vojenské techniky do země. Embargo vládu nutí nakupovat zbraně jinde, především v
Rusku
Číně
Severní Koreji
Íránský jaderný program sahá do 50. let 20. století.
212
Po islámské revoluci byl znovu obnoven a jeho rozsáhlý jaderný palivový cyklus, včetně schopností obohacování, se stal předmětem intenzivních mezinárodních jednání a sankcí.
213
Mnoho zemí vyjádřilo obavy, že by Írán mohl civilní jaderné technologie odklonit do programu zbraní hromadného ničení.
214
V roce 2015 se Írán a skupina
P5+1
dohodly na
Společném komplexním akčním plánu (JCPOA)
, jehož cílem bylo ukončení
ekonomických sankcí
výměnou za omezení výroby
obohaceného uranu
215
V roce 2018 však Spojené státy za
administrativy Donalda Trumpa
od dohody odstoupily a znovu zavedly sankce. Tento krok vyvolal odpor Íránu i ostatních členů skupiny P5+1.
216
217
218
O rok později Írán začal snižovat svou míru plnění závazků.
219
Do roku 2020 Írán oznámil, že již nebude dodržovat žádná omezení stanovená dohodou.
220
221
Následný vývoj Írán přiblížil ke stavu země jaderného prahu.
222
223
219
V listopadu 2023 měl Írán uran obohacený až na 60
% štěpného obsahu, což je blízko úrovně vhodné pro výrobu jaderné zbraně.
224
225
226
227
Někteří analytici již považují Írán za
de facto
jadernou mocnost.
228
229
230
Írán a jeho
sféra vlivu
Významný íránský vliv a jeho mocenské zakotvení byly někdy označovány jako „úsvit nové perské říše“.
231
232
233
234
Někteří analytici spojují íránský vliv s hrdým národním odkazem země, její
imperiální
minulostí a
dějinami
235
236
237
Po revoluci Írán rozšířil svůj vliv napříč regionem i mimo něj.
238
239
240
241
Vybudoval vojenské síly s rozsáhlou sítí státních i nestátních aktérů, počínaje
Hizballáhem
Libanonu
v roce 1982.
242
243
Klíčovou roli v íránském vlivu sehrály Islámské revoluční gardy (IRGC), a to prostřednictvím své jednotky
Quds
244
245
246
Nestabilita v Libanonu (od 80. let),
247
v Iráku (od roku 2003)
248
a v Jemenu (od roku 2014)
249
umožnily Íránu budovat silná spojenectví a opěrné body za jeho hranicemi. Írán měl výrazný vliv na sociální služby, vzdělávání, hospodářství a politiku v Libanonu,
250
251
a Libanon poskytuje Íránu přístup k
Středozemnímu moři
252
253
Strategické úspěchy Hizballáhu proti Izraeli, například jeho symbolické vítězství během
války Izrael–Hizballáh v roce 2006
, posílily íránský vliv v
Levantě
a zvýšily jeho přitažlivost napříč
muslimským světem
254
255
Po
invazi USA do Iráku v roce 2003
a po nástupu
Islámského státu (ISIS)
v polovině 10. let 21. století Írán financoval a vycvičoval milice v Iráku.
256
257
258
Po
íránsko-irácké válce
a pádu
Saddáma Husajna
Írán výrazně formoval iráckou politiku.
259
260
261
Po iráckém boji proti ISIS v roce 2014 začaly společnosti napojené na Islámské revoluční gardy (IRGC), jako například Khatam al-Anbiya, budovat v Iráku silnice, elektrárny, hotely a podniky, čímž vznikl hospodářský koridor v hodnotě přibližně 9 miliard USD ještě před pandemií
Covid-19
262
Během
jemenské občanské války
Írán poskytoval vojenskou podporu
Húsíům
263
264
265
zajdovské
šíitské hnutí bojující proti jemenské
sunnitské
vládě od roku 2004,
266
267
které získalo významnou moc.
268
269
270
Achaimenovská říše roku 500 př. n. l.
Írán má rovněž značný vliv v Afghánistánu prostřednictvím militantních skupin, jako jsou
Fátimovské brigády
271
272
a Hezbollah Afghanistan,
273
274
a také v Pákistánu prostřednictvím militantních skupin, jako je brigáda Zajnabíjún
275
a Sipah-e-Muhammad Pakistan.
276
V Sýrii Írán podporoval prezidenta
Bašára Asada
277
278
obě země byly dlouhodobými spojenci.
279
256
Írán poskytoval Asadově vládě významnou vojenskou i ekonomickou podporu,
280
281
a měl tak v Sýrii značné ukotvení.
282
283
Írán dlouhodobě podporoval také organizace v
severní Africe
v zemích, jako je
Alžírsko
Tunisko
. Írán přijal
Hamás
mimo jiné proto, aby podkopal popularitu
Organizace pro osvobození Palestiny
(OOP).
284
Podpora Hamásu ze strany Íránu se výrazněji projevila v pozdějších letech.
285
286
287
288
Podle amerických zpravodajských služeb však Írán nemá nad těmito státními ani nestátními skupinami plnou kontrolu.
289
Protest
studentů univerzity v Teheránu v reakci na smrt
Mahsy Amíníové
, 20. září 2022
Situace v oblasti
lidských práv
v Íránu je mimořádně špatná.
290
291
292
Režim v Íránu je nedemokratický,
293
často pronásleduje a zatýká kritiky vlády a
Rahbara
a přísně omezuje účast kandidátů v lidových volbách i jiných formách politické činnosti.
294
295
Ženská práva
v Íránu jsou popisována jako vážně nedostatečná
296
práva dětí
jsou vážně porušována, přičemž v Íránu bylo popraveno více dětských delikventů než v kterékoli jiné zemi na světě.
297
298
V roce 2025 bylo v Íránu denně popravováno asi 9 osob, a to i za trestné činy jako „nepřátelství vůči Bohu“ nebo „šíření korupce na Zemi“.
299
Sexuální aktivita
mezi příslušníky stejného pohlaví je nezákonná a může být
trestána smrtí
300
301
Zvláštní zpravodaj OSN Javaid Rehman informoval, že několik etnických menšin v Íránu čelí diskriminaci.
302
Skupina expertů OSN v srpnu 2022 naléhala na Írán, aby zastavil „systematické pronásledování“ náboženských menšin, a dodala, že členové víry
Bahá’í
jsou zatýkáni, bráněno jim zapisovat se na univerzity nebo jsou jim zbourány domy.
303
304
Předseda USCIRF Nury Turkel v lednu 2023 poznamenal, že v zemi dochází k represím vůči
sunnitským muslimům
, gonabadským súfijským muslimům, křesťanům a vyznavačům
jarsanismu
305
Zpráva z roku 2024 zmiňuje i židovskou komunitu včetně popravy.
306
Předmětem sporu byl údajně dluh muslimského souseda.
306
Zprávu o rozsudku přinesla dříve i světová média.
307
308
Cenzura
je řazena mezi nejpřísnější na světě.
309
310
311
Írán má přísnou internetovou cenzuru, přičemž vláda soustavně blokuje
sociální sítě
a další webové stránky.
312
313
314
Od ledna 2021 úřady zablokovaly několik sociálních médií.
315
Výsledky voleb v roce 2006 byly široce zpochybňovány, což vedlo k
protestům
316
317
318
319
Protesty v letech 2017–2018
se rozšířily po celé zemi v reakci na ekonomickou a politickou situaci.
320
Bylo oficiálně potvrzeno, že tisíce demonstrantů byly zatčeny.
321
Protesty v letech 2019–2020
v Íránu začaly 15. listopadu v Ahvázu a rozšířily se po celé zemi poté, co vláda oznámila zvýšení cen pohonných hmot až o 300
%.
322
Týdenní úplné vypnutí internetu představovalo jeden z nejzávažnějších internetových výpadků na světě a zároveň nejkrvavější vládní zásah proti protestujícím.
323
Podle několika mezinárodních pozorovatelů, včetně
Amnesty International
, byly během několika dní zatčeny desítky tisíc lidí a stovky jich byly zabity.
324
Let Ukraine International Airlines 752
byl pravidelný mezinárodní civilní let z
Teheránu
do
Kyjeva
, provozovaný společností
Ukraine International Airlines
. 8. ledna 2020 byl
Boeing 737–800
letící na této trase sestřelen jednotkami Sboru islámských revolučních gard (IRGC) krátce po startu, přičemž všech 176 osob na palubě zahynulo, což vedlo k protestům. Mezinárodní vyšetřování přimělo vládu k přiznání, že letadlo bylo sestřeleno, přičemž incident označila za „lidskou chybu“.
325
326
Další protesty proti vládě
začaly 16. září 2022 poté, co žena jménem
Mahsá Amíníová
zemřela ve vazbě po svém zatčení Mravnostní policií, známou také jako „morální policie“.
327
328
329
330
Vládní zásahy proti těmto protestům byly Organizací spojených národů označeny za
zločiny proti lidskosti
331
Odhaduje se, že je v Íránu 1,2 milionu tkalců, kteří vyrábí
koberce
pro domácí trhy i vývoz.
332
Teheránská burza cenných papírů
V roce 2024 měl Írán 19. největší ekonomiku na světě podle HDP upraveného o paritu kupní síly (PPP). Jedná se o
smíšenou ekonomiku
, která kombinuje
centrální plánování
státní vlastnictví
ropy a dalších velkých podniků, vesnické zemědělství a drobné soukromé obchodní a služební aktivity.
333
Největší podíl na HDP mají služby, následované průmyslem (
těžba
a zpracovatelský průmysl) a zemědělstvím.
334
Ekonomika se vyznačuje silným uhlovodíkovým sektorem, výrobou a finančními službami.
335
S 10
% světových zásob
ropy
336
a 15
% zásob
zemního plynu
je Írán energetickou velmocí. Kromě toho mají význam ještě textilní průmysl a produkce cementu a stavebních hmot.
337
Významná je těžba kovů (železná ruda, chrom, olovo, měď, zinek, aj.), textilní průmysl (výroba a vývoz koberců) a chemický průmysl (vývoz chemikálií). Do více než 40 odvětví je přímo zapojena
Teheránská burza cenných papírů
. Zemědělství je založeno na chovu dobytka a pěstování tradičních zemědělských plodin jako je pšenice, ječmen, rýže, brambory, cukrová třtina nebo čaj a také plodin, které jsou hojně exportovány do zahraničí – citrusové plody, ořechy (
pistácie
, vlašské a lískové ořechy) a sušené ovoce (rozinky, datle, fíky).
Teherán je hospodářským centrem Íránu.
338
Nachází se zde přibližně 30
% pracovníků veřejného sektoru a 45
% velkých průmyslových podniků v zemi a polovina zaměstnanců těchto podniků pracuje pro stát.
339
Íránská centrální banka
je odpovědná za vývoj a udržování měny, kterou je
íránský rial
. Vláda neuznává odborové svazy jiné než islámské pracovní rady, které podléhají schválení zaměstnavatelů a bezpečnostních složek.
340
Írán byl první zemí, která na podzim roku 2010 zavedla
základní nepodmíněný příjem
341
Míra nezaměstnanosti činila v roce 2022 9
%.
342
Rozpočtové deficity jsou chronickým problémem, a to především v důsledku rozsáhlých státních dotací, které zahrnují potraviny a zejména pohonné hmoty; jen na energetické dotace v roce 2022 připadlo celkem 100 miliard USD.
343
344
V roce 2010 měl hospodářský reformní plán postupně omezit dotace a nahradit je cílenou sociální pomocí. Cílem bylo přiblížit se cenám volného trhu a zvýšit produktivitu a sociální spravedlnost.
345
Administrativa v reformách pokračuje a uvádí, že bude diverzifikovat ekonomiku závislou na ropě. Írán rozvinul odvětví biotechnologií, nanotechnologií a farmaceutického průmyslu.
346
Vláda provádí privatizaci průmyslu.
Írán má v rámci Blízkého východu vedoucí zpracovatelská odvětví v automobilové výrobě, dopravě, stavebních materiálech, domácích spotřebičích, potravinářství a zemědělských produktech, zbrojní výrobě, farmacii, informačních technologiích a petrochemii.
347
Patří mezi pět největších světových producentů
meruněk
třešní
okurek
nakládaček
datlí
fíků
pistácií
kdoulí
vlašských ořechů
kiwi
vodních melounů
348
Mezinárodní sankce proti Íránu
poškodily ekonomiku.
349
Írán je jednou ze tří zemí, které neratifikovaly
Pařížskou dohodu
o omezení změny klimatu, ačkoli akademické studie uvádějí, že by to bylo pro zemi přínosné.
350
Írán se potýká s vysokou inflací
351
352
a zejména s prudkým růstem cen potravin. Významným přispívajícím faktorem je zapojení
Íránských revolučních gard
do ekonomiky,
353
zejména v zemědělství a potravinářství, ale také výrazné výdaje na
osu odporu
, které zvyšují veřejný deficit.
354
Teheránská burza
měla jedny z nejlepších výsledků na světových burzách v roce 2010
355
356
Obchodní bilance
Íránu (2000–2007). Poprvé dosáhla hodnota vývozu íránských neropných produktů hodnoty dovozu v roce 2012.
357
Podíl íránských provincií na
HDP
Teherán
vykazuje 45
% íránského průmyslu.
358
Mapa íránského vývozu
Přibližně 12 milionů turistů ročně navštíví
ostrov Kiš
359
Cestovní ruch v Íránu před
pandemií covidu-19
rychle rostl a v roce 2019 dosáhl téměř devíti milionů zahraničních návštěvníků, čímž se země stala třetí nejrychleji rostoucí turistickou destinací na světě.
360
361
V roce 2022 se jeho podíl na ekonomice rozšířil na 5
%.
362
V roce 2023 zaznamenal íránský cestovní ruch růst o 43
% a přilákal šest milionů zahraničních turistů.
363
V roce 2023 vláda zrušila vízovou povinnost pro občany 60 zemí.
364
98
% návštěv je rekreačních a 2
% služebních, což svědčí o atraktivitě země jako turistické destinace.
365
Vedle hlavního města patří mezi nejoblíbenější turistické destinace
Isfahán
Šíráz
Mašhad
366
Počet cestovatelů z ostatních zemí západní Asie vzrostl v prvních sedmi měsících roku 2023 o 31
%.
367
Domácí cestovní ruch patří k největším na světě; íránští turisté utratili v roce 2021 celkem 33 miliard USD.
368
369
370
Írán plánuje do roku 2026 investice ve výši 32 miliard USD do sektoru cestovního ruchu.
371
Rýžové pole
v oblasti
Bandpey
v severním Íránu
Přibližně třetina rozlohy Íránu je vhodná pro zemědělskou půdu. Pouze 12
% celkové rozlohy území je obděláváno a méně než jedna třetina obdělávané půdy je zavlažována. Zbytek je využíván pro suchozemské zemědělství. Přibližně 92
% zemědělské produkce je závislé na vodě.
372
Nejúrodnější půdy se nacházejí v západních a severozápadních částech země. Index
potravinové bezpečnosti
Íránu se pohybuje okolo 96
%.
373
374
Tři procenta území Íránu jsou využívána pro pastvu a produkci krmiv. Většina pastvy probíhá na převážně polosuchých pastvinách v horských oblastech a v okolí velkých pouští středního Íránu. Postupné vládní snahy a pobídky v 90. letech zlepšily zemědělskou produktivitu a pomohly Íránu směřovat k cíli znovuobnovení národní potravinové soběstačnosti. Od revoluce v
roce 1979 se na 200
000 hektarech půdy pěstují vzhledem k
islámskému
zákazu alkoholu především stolní odrůdy vinné révy, nevhodné k
výrobě vína; vzrostla rovněž produkce rozinek, kde je Írán po
Turecku
druhým největším exportérem na světě.
Přístup ke
Kaspickému moři
Perskému zálivu
Ománskému zálivu
a k mnoha povodím řek poskytuje potenciál pro rozvoj vysoce kvalitního rybolovu. V roce 1952 převzala vláda kontrolu nad komerčním rybolovem. Rozšiřování rybářské infrastruktury umožnilo Íránu každoročně lovit přibližně 700 000 tun ryb v jižních vodách. Od revoluce je zvýšená pozornost věnována produkci ryb ve vnitrozemských vodách. Mezi lety 1976 a 2004 vzrostl kombinovaný úlovek z vnitrozemských vod ve státním i soukromém sektoru z 1 100 tun na 110 175 tun.
375
Írán je největším světovým producentem a vývozcem
kaviáru
a každoročně vyváží více než 300 tun.
376
377
Plynové a kondenzátové pole South Pars, největší plynové pole na světě, které obsahuje 8
% světových zásob zemního plynu.
378
Írán je energetickou velmocí a ropa v něm hraje klíčovou roli.
379
380
V roce 2023 Írán produkoval 4
% světové těžby ropy (3,6 mil. barelů (570 000 m3) denně),
381
což generovalo 36 miliard USD
382
na exportních příjmech a představovalo hlavní zdroj
deviz
383
Zásoby ropy a zemního plynu jsou odhadovány na 1,2 bilionu barelů;
384
Írán disponuje 10
% světových zásob ropy a 15
% zásob zemního plynu. V žebříčku prokázaných zásob ropy se Írán řadí na 3. místo
385
a je druhým největším vývozcem v rámci
OPEC
. Írán má druhé největší zásoby zemního plynu
386
a je třetím největším producentem zemního plynu podle objemu těžby. V roce 2019 Írán objevil nové jižní ropné pole o velikosti 50 miliard barelů.
387
388
389
390
V dubnu 2024 objevila
NIOC
10 rozsáhlých ložisek břidličné ropy o celkovém objemu 2,6 miliardy barelů.
391
392
393
Írán plánuje do roku 2025 investovat do ropného sektoru 500 miliard USD.
394
Írán vyrábí domácími silami 60–70
% svého průmyslového vybavení, včetně turbín, čerpadel, katalyzátorů,
rafinerií
ropných tankerů
, vrtných souprav, mořských plošin, věží, potrubí a průzkumných přístrojů.
395
Přidáním nových
vodních elektráren
a modernizací klasických uhelných a ropných elektráren se instalovaný výkon zvýšil na 33 GW; přibližně 75
% bylo založeno na zemním plynu, 18
% na ropě a 7
% na vodní energii. V roce 2004 Írán otevřel své první větrné a geotermální elektrárny a v roce 2009 byla uvedena do provozu první
solární
termální elektrárna. Írán je třetí zemí na světě, která vyvinula technologii GTL.
396
Demografické
trendy a zintenzivněná industrializace způsobily, že poptávka po elektrické energii roste tempem 8
% ročně. Vládní cíl dosáhnout do roku 2010 instalovaného výkonu 53 GW měl být naplněn uvedením do provozu nových plynových elektráren a rozšířením vodních a jaderných kapacit.
První íránská jaderná elektrárna
byla uvedena do provozu v roce 2011.
397
398
Navzdory tomu, že byl Írán v letech 2024–2025 energetickou velmocí, čelí energetické krizi, která se projevuje četnými výpadky elektrické energie.
399
400
17. února 2008 byla na ostrově
Kiš
provincii
Hormozgán
otevřena
Íránská ropná burza
(IOB), na níž se místo obvyklých
petrodolarů
začíná obchodovat v
petroeurech
– trend, související se stabilním postavením eura jako mezinárodního platidla, ale i s
krizí ve vztazích s
USA
poslední době.
Rozložení ložisek ropy v
Íránu
Moderní
kavárna
v Teheránu
Írán je 16. největším výrobcem automobilů na světě; společnost
IKCO
je největším výrobcem na
Blízkém východě
, ve
Střední Asii
Severní Africe
401
V roce 2024 se Írán umístil na 16. místě světového žebříčku výroby automobilů, před
Spojeným královstvím
Itálií
a Ruskem.
402
403
V roce 2023 bylo vyrobeno 1,188 milionu automobilů, což představuje meziroční růst o 12
%. Írán vyváží automobily do zemí, jako jsou Venezuela, Rusko a Bělorusko. V letech 2008–2009 se Írán posunul z 69. na 28. místo v žebříčku ročního tempa růstu průmyslové produkce.
404
Íránští dodavatelé získali řadu zahraničních zakázek v různých oblastech, včetně výstavby přehrad, mostů a silnic, budov, železnic, výroby elektrické energie a v odvětvích
plynu, ropy
petrochemie
. V roce 2011 realizovalo přibližně 66 íránských průmyslových společností projekty ve 27 zemích světa.
405
V letech 2001–2011 Írán vyvezl technické a inženýrské služby v hodnotě přes 20 miliard USD. Klíčovou roli při získávání těchto zzakázek sehrála dostupnost místních surovin, bohaté nerostné zdroje a zkušená pracovní síla.
406
45
% velkých průmyslových podniků se nachází v Teheránu a téměř polovina jejich pracovníků pracuje pro vládu.
407
Íránský maloobchodní sektor je z velké části v rukou družstev, z nichž mnohá jsou podporována vládou, a nezávislých maloobchodníků v bazarech. Převážná část prodeje potravin probíhá na pouličních trzích, kde ceny stanovuje Ústřední statistický úřad.
408
Automobilový průmysl v Íránu je po ropném a plynárenském průmyslu druhým nejaktivnějším odvětvím íránské ekonomiky.
ITMCO
je největším výrobcem traktorů na Blízkém východě. Írán je 12. největším výrobcem automobilů na světě. Stavebnictví je jedním z nejdůležitějších odvětví v Íránu. Roční obrat ve stavebnictví dosahuje 38,4 miliardy USD.
409
Íránská centrální banka Íránu uvádí, že 70 procent Íránců vlastní bydlení, přičemž na trh s bydlením vstupují obrovské objemy nevyužitých finančních prostředků.
410
411
Írán patří mezi 15 hlavních zemí světa bohatých na nerostné suroviny.
412
413
Írán se stal soběstačným v navrhování, výstavbě a provozu přehrad a elektráren. Írán je jednou ze šesti zemí světa, které vyrábějí plynové a parní turbíny.
414
roce 2005 vyvezl Írán do zahraničí produkty a zboží v
hodnotě 55,25 miliard dolarů. Největšími obchodními partnery byly v
roce 2004
Japonsko
(kam směřovalo 18,4
% exportu),
Čína
(9,7
%),
Itálie
(6
%),
Jihoafrická republika
(5,8
%),
Jižní Korea
(5,4
%),
Tchaj-wan
(4,6
%),
Turecko
(4,4
%) a
Nizozemsko
(4
%). Mezi exportními artikly převažuje ropa, jejíž vysoké ceny dovolovaly íránské vládě subvencovat průmysl a snižovat schodek státního rozpočtu.
Íránský import dosáhl v
roce 2005 částky zhruba 42,5 miliard dolarů. Hlavními dodavateli byly v
roce 2004
Německo
(12,8
%),
Francie
(8,3
%),
Itálie
(7,7
%),
Čína
(7,2
%),
Spojené arabské emiráty
(7,2
%),
Jižní Korea
(6,1
%) a
Rusko
(5,4
%).
15. ledna 2013 prohlásil íránský ministr ekonomiky Sejed Šamsedí Hosejní, že íránská republika hodlá postupně zcela vyloučit ze zahraničních obchodních transakcí západní měny, zejména euro a americký dolar.
415
Zejména ve zbavování se vlivu dolaru jde o dlouhodobější trend.
Studenti Amirkabirské University v Teheránu
Írán dosáhl značného pokroku ve vědě a technologiích navzdory mezinárodním sankcím. V biomedicínských vědách má Ústav biochemie a biofyziky katedru
UNESCO
v oboru biologie.
416
V roce 2006 se íránským vědcům podařilo úspěšně
naklonovat
ovci ve výzkumném centru Royan v Teheránu.
417
Výzkum
kmenových buněk
patří mezi deset nejlepších na světě.
418
Írán se umisťuje na 15. místě na světě v oblasti
nanotechnologií
419
420
421
Íránští vědci působící mimo Írán významně přispěli ke světové vědě. V roce 1960
Ali Javan
spoluvynalezl první
plynový laser
a teorii
fuzzy množin
představil
Lotfi Zadeh
422
Kardiolog
Tofy Mussivand
vynalezl a vyvinul první umělou srdeční pumpu, předchůdce
umělého srdce
. V rámci dalšího výzkumu diabetu byl
glykovaný hemoglobin (HbA1c)
objeven
Samuelem Rahbarem
. V Íránu je publikováno mnoho prací v oblasti
teorie strun
423
V roce 2014 se íránská matematička
Marjam Mírzácháníová
stala první ženou a první Íránkou, která získala
Fieldsovu medaili
, nejvyšší ocenění v matematice.
424
Írán zvýšil svůj publikační výstup mezi lety 1996 a 2004 téměř desetinásobně a umístil se na prvním místě v tempu růstu publikační činnosti, následovaný Čínou. Podle studie
SCImago
z roku 2012 by se Írán v roce 2018 umístil na čtvrtém místě ve výzkumném výstupu, pokud by tento trend pokračoval.
425
Íránský humanoidní robot
Sorena 2
, navržený inženýry z
Teheránské univerzity
, byl představen v roce 2010.
Institute of Electrical and Electronics Engineers
(IEEE) zařadil jméno Surena mezi pět nejvýznamnějších robotů po analýze jeho výkonu.
426
Podle studie Isabel Campos-Varela a kol. z roku 2019 zaznamenal Írán celosvětově nejvyšší podíl stažených publikací, s hodnotou 15,52 stažení na 10 000 publikací. Mediální zprávy z roku 2023 uvádějí, že Írán nadále patří mezi země s nejvyšší mírou stahování publikací. Mezi běžné typy pochybení patří podvodné procesy recenzního řízení, plagiátorství a falšování dat. Údaje z žebříčku Retraction Watch dále ukazují, že dva z 32 jednotlivců s nejvyšším počtem stažených článků na světě působí v Íránu.
427
V roce 2025 se Írán umístil na 70. místě v
Globálním inovačním indexu
428
429
Historický start rakety
Safir
Íránská kosmická agentura
byla založena v roce 2004. Írán se v roce 2009 stal státem schopným provádět orbitální starty.
430
a je zakládajícím členem
Výboru OSN pro mírové využívání kosmického prostoru
. Írán umístil svůj domácí satelit
Omid
na oběžnou dráhu u příležitosti 30. výročí revoluce v roce 2009,
431
a to prostřednictvím své první jednorázové nosné rakety
Safir
. Stal se tak devátou zemí, která je schopna jak vyrobit satelit, tak jej vyslat do vesmíru pomocí domácího nosiče.
432
Start rakety
Simorgh
v roce 2016 je nástupcem systému Safir.
433
V lednu 2024 Írán vypustil satelit
Soraya
na dosud nejvyšší oběžnou dráhu (750 km),
434
435
což představovalo významný milník v kosmickém programu země.
436
437
Satelit byl vynesen nosnou raketou
Qaem 100
438
439
Írán rovněž úspěšně vypustil tři domácí satelity Mahda, Kayan a Hatef,
440
na oběžnou dráhu pomocí nosné rakety Simorgh.
441
442
Šlo o první případ v historii země, kdy Írán současně vyslal do vesmíru tři satelity.
443
444
Tyto tři satelity jsou určeny k testování pokročilých satelitních subsystémů, technologií určování polohy z vesmíru a úzkopásmové komunikace.
445
V únoru 2024 Írán vypustil z Ruska na oběžnou dráhu svůj domácí zobrazovací satelit Pars 1.
446
447
Šlo o druhý případ od srpna 2022, kdy Rusko vyneslo na oběžnou dráhu další íránský družicový systém pro dálkový průzkum Země, satelit Chajjám, z
Kazachstánu
, což odráží hlubokou vědeckou spolupráci mezi oběma zeměmi.
448
449
Telekomunikační průmysl je téměř celý ve státním vlastnictví a je ovládán společností
Telecommunication Company of Iran
. K roku 2020 využívá vysokorychlostní mobilní internet 70 milionů Íránců. Írán patří mezi prvních pět zemí, které zaznamenaly tempo růstu přesahující 20 procent, a dosáhl nejvyšší úrovně rozvoje v oblasti telekomunikací.
450
Írán obdržel zvláštní certifikát UNESCO za poskytování telekomunikačních služeb ve venkovských oblastech.
V celosvětovém srovnání se Írán umisťuje na 75. místě v rychlosti mobilního
internetu
a na 153. místě v rychlosti pevného internetového připojení.
451
Íránské provincie dle hustoty obyvatel (2013)
Provincie dle populace (2014)
Írán je rozmanitá země, která se skládá z četných etnických a jazykových skupin, které jsou sjednoceny prostřednictvím sdílené íránské národnosti.
452
Počet obyvatel Íránu dramaticky vzrostl během 2. poloviny 20. století z asi 19
milionů v roce 1956 na zhruba 86 milionů v roce 2024.
453
454
Nicméně míra porodnosti v posledních letech výrazně poklesla, což se projevilo v míře růstu populace – v červenci 2012 – asi 1,29%.
455
Studie předpokládají, že růst bude i nadále zpomalovat, dokud se do roku 2050 nestabilizuje na 105
milionech.
456
457
Na rozvojovou zemi má Írán nízkou porodnost (
úhrnná plodnost
kolem 1,6 dítěte na ženu). Přitom ještě v 80. letech to bylo 6,5 dítěte na ženu. Tento prudký pokles byl zčásti způsoben politikou íránské vlády, která např. rozdávala zdarma kondomy, platila
vasektomie
a všichni novomanželé museli povinně navštívit přednášku o antikoncepci. Vláda ale v poslední době
kdy?
obrátila a naopak se snaží porodnost podporovat.
458
459
Íránci se v
průměru dožívají 70,56 let, u žen je toto číslo 72,07, u mužů 69,12. Průměrný věk činí v
současnosti
kdy?
25 let u žen a 24 let u mužů (celkový průměr 25,8 let).
460
Gramotnost
je 79
%. Podle odhadů emigrovalo, většinou od
revoluce v roce 1979
, asi pět milionů íránských občanů do jiných zemí.
461
462
V Íránu také žije jedna z největších populací uprchlíků na světě s více než milionem uprchlíků, většinou z Afghánistánu a Iráku.
463
Ještě v 70. letech 20. století žilo v Íránu 2–4 milionů
kočovníků
, tedy každý desátý až dvacátý Íránec.
464
Íránská dívka s
hidžábem
Íránu žijí lidé mnoha vyznání a etnického původu, stmelení perskou kulturou. Peršané, tvůrci
starověké
perské říše
, jsou nejpočetnější složkou populace.
The World Factbook
odhaduje, že 79
% íránské populace jsou různé
indoevropské
etnolingvistické skupiny
, které se skládají z mluvčích
íránských jazyků
465
tedy potomků
árjských
(indoevropských) kmenů, které začaly do dnešního Íránu migrovat ze
Střední Asie
4. tisíciletí př. n. l. včetně
Peršanů
(vč.
Mázandaránců
Gílánců
), kteří tvoří 61
% populace,
Kurdů
10
%,
Lúrů
% a
Balúčů
%. Lidé zbývajících etnolingvistických skupiny tvoří zbývajících 21
%, ze kterých je 16
Azerů
, 2
Arabů
Turkmeni
a jiné
turkické kmeny
tvoří 2
% a další (jako
Arméni
: 120
000 v červnu 2007,
Talyšové
Gruzínci
Čerkesové
Asyřané
) tvoří 1
%.
466
Knihovna Kongresu
udává mírně odlišné odhady: 65
% Peršanů (včetně Mázandaránců, Gílánců a Talyšů), 16
% Azerů, 7
% Kurdů, 6
% Lúrů, 2
% Balúčů, 1
% turkických kmenových skupin (včetně
Kaškajů
a Turkmenů) a neíránských a neturkických skupin (Arménů, Gruzínců, Asyřanů, Čerkesů a Arabů) méně než 3
%. To určuje, že
perština
je první jazyk pro přinejmenším 65
% populace země a druhým jazykem pro většinu zbývajících 35
%.
467
Jiné nevládní odhady týkající se jiných skupin než Peršanů a Ázerbájdžánů zhruba souhlasí s
The World Factbook
a knihovnou Kongresu. Avšak mnoho vědeckých odhadů a odhadů organizací týkajících se počtu těchto dvou skupin se výrazně liší od uvedeného sčítání lidu. Podle mnoha z nich tvoří počet etnických Azerů v Íránu 21,6–30
% celkové populace, přičemž většina jich drží odhad na 25
%.
Je zde použita šablona
Ref
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
468
Je zde použita šablona
Ref
}}
označená jako k „pouze dočasnému použití“.
469
470
471
472
473
V každém případě v Íránu žije největší populace Azerů na světě.
Etnolingvistická mapa Íránu
Většina populace mluví
perštinou
, která je zároveň úředním jazykem země. Ostatní používají jiné
íránské jazyky
, které náleží do
Indoevropských jazyků
a jazyky jiných etnik v Íránu.
V severním Íránu, většinou omezeném na
Gílán
Mázandarán
, jsou široce rozšířeny
gílánština
mazandaránština
. Obě mají příbuznost se sousedními
kavkazskými jazyky
. V částech Gílánu je také široce používána
talyština
, která přesahuje až do sousedního
Ázerbájdžánu
. V provincii
Kurdistán
a blízkých oblastech jsou rozšířeny různé nářečí
kurdštiny
. V
Chúzistánu
se hovoří několika různými obměnami perštiny. V jižním Íránu je dále rozšířena lúrijština a larijština.
V různých regionech Íránu, zejména v oblasti
Ázerbájdžánu
, je rozšířena ázerbájdžánština, která je po perštině zdaleka nejvíce používaným jazykem v zemi.
474
Dále je rozšířena řada dalších
turkických jazyků
a dialektů.
Mezi významné minoritní jazyky v Íránu patří
arménština
gruzínština
, neoaramejština a
arabština
. V minulosti byla jedním z široce používaných jazyků i
čerkeština
, kterou hovořila velká minorita
Čerkesů
, ale kvůli mnohaleté asimilaci už jí značná část Čerkesů neovládá.
475
476
477
478
Procentuální vyjádření používaných jazyků jsou i nadále předmětem debat, protože mnozí jsou politicky motivováni; zejména pokud jde o největší a druhé největší etnikum v Íránu – Peršany a Azery. Procenta uvedená ve
World Factbook
udávají 53
% perštinu, 16
% ázerbájdžánštinu, 10
% kurdštinu, 7
% mázandaránštinu a gílánštinu, 7
% lúrijštinu, 2
% turkmenštinu, 2
% balúčštinu, 2
% arabštinu a 2
% zbytek jako arménštinu, gruzínštinu, neoaramejštinu a čerkeštinu.
466
Mešita Násir al Mulk
v Šírázu
V Íránu jsou principy státního uspořádání úzce propojeny s náboženstvím. Státním náboženstvím Íránu je
ší'itský islám
Isná ašaríja
), který vyznává přes 90
% obyvatel.
479
480
481
482
483
Asi 5–10
% obyvatelstva vyznává
sunnitskou
súfijskou
větev islámu.
484
Zbylá dvě procenta tvoří vyznavači nemuslimských náboženství:
Bahá’í
, mandejství,
hinduismu
, jazídismu,
jarsanismu
zoroastrismu
judaismu
křesťanství
. Sunnitská větev islámu, stejně jako křesťanství, judaismus a zoroastrismus, jsou vládou oficiálně uznány a mají vyhrazená křesla v parlamentu.
485
Íránská židovská komunita je největší v muslimském světě a
Středním východě
mimo
Izrael
; navzdory několika vlnám emigrace po vzniku Izraele a po pádu šáha je dnes populace stabilní, kolem 25
000 lidí. I přes častou
antisionistickou
rétoriku vlády se v Íránu judaismus a křesťanství těší vážnosti a íránské obyvatelstvo vůči židům a křesťanům netrpí nevraživostí, obvyklou u Arabů.
Íránská vláda oficiálně neuznává existenci nevěřících Íránců. To vede k tomu, že opravdové zastoupení náboženského rozdělení je v Íránu neznámé, tak jako počet nevěřících, spiritualistů, ateistů, agnostiků a odpadlíků od islámu a je pravděpodobné, že jsou tito zahrnováni do vládní statistiky 99% muslimské většiny.
486
V Íránu žije také velká populace vyznavačů jársánismu – původního kurdského náboženství, jehož počet se odhaduje na 500 000 až 1 000 000 následovníků.
487
488
489
490
Íránská vláda neuznává jarsanismus jako samostatné náboženství a tvrdí, že se jedná o sektu šíitského islámu.
491
V Íránu žije přibližně 250 000 až 370 000 křesťanů, což z něj činí největší oficiálně uznané menšinové náboženství v zemi. Většina íránských křesťanů je
arménského
původu, menší část tvoří
Asyřané
492
493
494
Víra
Bahá’í
není oficiálně uznána a její příslušníci jsou vystaveni státnímu pronásledování, které se po
islámské revoluci
ještě zesílilo.
495
496
497
Teheránská univerzita
nejstarší íránská univerzita (1934) a jedna z
nejlepších univerzit světa
Vzdělávání je vysoce centralizované. Systém
K–12
je řízen ministerstvem školství. Vysoké školství spadá pod dohled ministerstva vědy, výzkumu a technologií. Míra gramotnosti obyvatel ve věku 15 let a více činila v roce 2016 86
%, přičemž muži (90
%) byli výrazně gramotnější než ženy (81
%). Vládní výdaje na vzdělávání se pohybují okolo 4
% HDP.
498
Podmínkou přijetí do vysokoškolského studia je mít středoškolský diplom a úspěšně složit íránskou přijímací zkoušku na univerzity. Mnoho studentů absolvuje jedno- až dvouleté studium na přípravném (předuniverzitním) programu.
499
Íránský systém vysokého školství nabízí různé stupně vzdělání, včetně dvouletého vyššího odborného diplomu, čtyřletého bakalářského studia a dvouletého magisterského studia; po jeho absolvování může kandidát po složení další zkoušky pokračovat v doktorském studijním programu.
500
Nemocnice Razaví, akreditovaná organizací ACI
501
za kvalitu poskytovaných zdravotních služeb
502
Zdravotní péče je poskytována prostřednictvím veřejného (státního) systému, soukromého sektoru a
nevládních organizací
503
Írán je jedinou zemí na světě s legálním obchodem s lidskými orgány.
504
Írán dokázal rozšířit veřejné zdravotní preventivní služby díky vybudování rozsáhlé sítě primární zdravotní péče. V důsledku toho došlo k výraznému poklesu dětské a mateřské úmrtnosti a ke zvýšení střední délky života při narození. Írán se umisťuje na 17. místě na světě v hodnocení úrovně lékařských znalostí a na 1. místě v regionu Blízkého východu a severní Afriky. Z hlediska indexu produkce lékařských věd zaujímá 16. místo na světě.
505
Írán se rychle stává vyhledávanou destinací pro lékařskou turistiku.
506
Írán čelí běžnému problému mladých demografických zemí v regionu, jímž je nutnost držet krok s růstem již tak vysoké poptávky po veřejných službách. Očekávaný nárůst tempa růstu populace zvýší potřebu veřejné zdravotnické infrastruktury a služeb.
507
V roce 2016 mělo přibližně 90
% Íránců zdravotní pojištění.
508
Celkem 60
% íránské populace žije ve městech. Městské aglomerace trpí přelidněností, nedostatečnou dopravní obslužností a smogem. V
první řadě to platí o metropoli
Teheránu
, která je svými téměř 8 miliony obyvateli zdaleka největším městem země. Z
historického hlediska jsou vedle Teheránu nejvýznamnějšími středisky
Mašhad
Isfahán
Tabríz
Šíráz
Zlatý kotlík z
doby železné
z oblasti
Marlik
Metropolitní muzeum umění
New York
Íránské umění zahrnuje mnoho oborů, včetně architektury,
kamenictví
, zpracování kovů, tkalcovství,
hrnčířství
, malby a
kaligrafie
. Íránská umělecká díla vykazují velkou rozmanitost co do stylu, regionů a období.
509
Médské
umění zůstává poněkud nejasné, ale teoreticky je připisováno
skytskému
stylu.
510
Achaimenovci
ve velkém přebírali umění od sousedních civilizací,
511
ale vytvořili syntézu jedinečného stylu
512
s eklektickou architekturou, která je k vidění na místech jako
Persepolis
Pasargady
Seleukovci
přinesli řeckou ikonografii, následovala kombinace helenistických a dřívějších orientálních prvků v umění
Parthů
513
jako je chrám věnovaný bohyni
Anáhitá
a socha parthského šlechtice. V době
Sásánovské říše
prodělalo íránské umění celkovou renesanci.
514
Ačkoli je vývoj nejasný,
515
bylo sasánovské umění velmi vlivné a rozšířilo se do vzdálenějších oblastí. Mezi dochované památky z tohoto období patří Taq-e-Bostan, Taq-e-Kasra,
Nakš-e Rustam
Falak ol-Aflák
Během středověku hrálo sasánovské umění významnou roli ve formování evropského i asijského středověkého umění, které se přeneslo do
islámského světa
, a mnoho z toho, co se později stalo známým jako islámské učení – včetně medicíny, architektury, filozofie, filologie a literatura – bylo sasánovského základu.
516
517
518
519
Proslulá je
perská miniatura
, která zvláště za
Safíovců
dosáhla dokonalosti forem a barev.
Safíjovské umění
mělo výrazný vliv na
Osmanskou
Mughalskou říši
Dekánské sultanáty
a prostřednictvím módy a zahradní architektury ovlivnilo Evropu 11.–17. století.
Současné íránské umění
sleduje své počátky u
Kamála ol-Molka
, významného
realistického
malíře na dvoře
dynastie Kádžárovců
, který ovlivnil malířské normy a přijal naturalistický styl konkurující fotografickým dílům. V roce 1928 jím byla založena nová íránská škola výtvarného umění, po níž následoval tzv. „kavárenský“ styl malby. Íránští
avantgardní
modernisté se objevili s příchodem nových západních vlivů během druhé světové války. Současná umělecká scéna má své kořeny na konci 40. let 20. století a první teheránská galerie moderního umění Apadana byla otevřena roku 1949 Mahmúdem Džavádípúrem, Hoseinem Kázemím a Hušangem Ajudáním.
520
Nové směry získaly oficiální podporu v 50. letech,
521
což vedlo k objevení se umělců, jako byl
Marcos Grigorian
522
Věž mlčení
u Jazdu, používaná
zoroastriány
k pohřbívání mrtvých
Historie íránské architektury sahá až do sedmého tisíciletí před naším letopočtem.
523
Íránci byli mezi prvními, kteří v architektuře použili matematiku, geometrii a astronomii. Íránská architektura vykazuje velkou rozmanitost, strukturální i estetickou, která se postupně a soustavně rozvíjí z dřívějších tradic a zkušeností.
524
Vedoucím motivem íránské architektury je její kosmický symbolismus, „kterým se člověk dostává do komunikace a účasti s mocnostmi nebe“.
525
Sakrální architektura vychází z
arabských
i perských vzorů a její stylové prvky lze najít od
Indie
až po středoasijské republiky bývalého
SSSR
Írán je na sedmém místě na seznamu
UNESCO
s největším počtem archeologických míst, ruin a památek ze
starověku
Bohatá kultura a historie Íránu se odráží v jeho 29
památkách světového dědictví
, čímž se řadí na 1. místo na Blízkém východě a na 10. místo na světě. Patří mezi ně
Persepolis
náměstí Naghš-e Džahán
Čogha Zanbíl
Pasargady
Golestánský palác
Arge Bám
Behistunský nápis
Šahr-i Suchte
Súsy
Tacht-e Sulejmán
Hyrkánské lesy
, město
Jazd
a další. Írán má rovněž 26 položek
nehmotného kulturního dědictví
, neboli lidských pokladů, čímž se řadí na 4. místo na světě.
526
527
Pazyrycký koberec, 400
př.
n.
l.
Tkaní koberců v Íránu má své počátky v
době bronzové
a patří k nejvýznamnějším projevům íránského umění. Tkaní koberců je zásadní součástí perské kultury a
íránského umění
. Perské koberce a předložky byly souběžně tkány kočovnými kmeny ve vesnických a městských dílnách i v královských dvorských manufakturách. Jako takové představují souběžné linie tradice a odrážejí dějiny Íránu, perské kultury a jejích rozmanitých národů. Ačkoli pojem „perský koberec“ nejčastěji označuje vlasové tkaniny, součástí mnohotvárné tradice perského tkaní koberců jsou také ploché tkané koberce a předložky, jako je
Kelim
sumak
, a vyšívané textilie, jako je
suzani
Írán produkuje tři čtvrtiny ručně vyráběných koberců na světě a má 30
% exportních trhů.
528
529
V roce 2010 byly „tradiční dovednosti tkaní koberců“ v
provincii Fárs
Kášánu
zapsány na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.
530
531
532
V rámci
orientálních koberců
vyráběných v zemích tzv. „kobercového pásu“ vyniká perský koberec rozmanitostí a propracovaností svých mnohotvárných vzorů.
533
Koberce tkané ve městech a regionálních centrech, jako jsou
Tabríz
Kermán
Ravar
Níšápúr
Mašhad
Kašán
Isfahán
Náín
Ghom
, se vyznačují specifickými technikami tkaní a používáním vysoce kvalitních materiálů, barev a vzorů. Ručně tkané perské koberce a předložky byly považovány za předměty vysoké umělecké hodnoty a prestiže, jelikož o nich psali již
starověcí řečtí
autoři.
Šablona:Viz též
Šablona:Více obrázků
Nejstarší literární tradicí Íránu je tradice
avestštiny
starého íránského
liturgického jazyka
Avesty
, která se skládá z legendárních a náboženských textů zoroastrismu a starověkého íránského náboženství.
534
535
Perský jazyk byl používán a rozvíjen v rámci persianátních společností v Malé Asii, Střední Asii a Jižní Asii, přičemž mimo jiné zanechal rozsáhlý vliv na osmanskou a mughalskou literaturu. Od středověku je Persie známa především díky svým básníkům, ať už jde o
Firdausího
Háfize
Abú Nuwáse
Džámího
Omara Chajjáma
Sa'dího
či
Nizámí Gandžavího
536
Také pohádky
Tisíce a jedné noci
spojuje většina Evropanů jednoznačně s
perským prostředím, třebaže jejich nejstarší vrstva je
indického
původu –
Peršané
jen celý soubor rozšířili a zprostředkovali západu.
Perská literatura, popisovaná jako jedna z velkých literatur lidstva,
537
včetně hodnocení
Goetheho
, který ji považoval za jeden ze čtyř hlavních souborů světové literatury,
538
má své kořeny v dochovaných dílech
střední perštiny
staroperštiny
, přičemž ta druhá sahá až do roku 522
př.
n.
l., tedy k datu nejstarší dochované achaimenovské nápisné památky,
Behistunského nápisu
. Převážná část dochované perské literatury však pochází z období následujícího po muslimském dobytí kolem cca 650
n.
l. Poté, co se k moci dostali Abbásovci (750
n.
l.), se Íránci stali písaři a byrokraty islámského chalífátu a stále více také jeho spisovateli a básníky. Literatura novoperštiny vznikla a rozkvétala v Chorásánu a Transoxánii z politických důvodů, přičemž rané íránské dynastie poislámského Íránu, jako byli Táhirovcové a Sámánovci, sídlily právě v
Chorásánu
539
Moderní
íránská literatura
se do širšího povědomí zapsala méně, ačkoli ji reprezentují takové osobnosti jako např.
Nímá Júšídž
(1897–1960), novátorský básník, jenž zavrhl časomíru a prosazoval volný
verš
. V
současnosti je zejména u mladé generace populární autorka
komiksů
Marjane Satrapiová
(* 1969), žijící v
exilu ve
Francii
(autobiografický komiks
Persepolis
, který byl posléze i zfilmován
540
).
Národní muzeum Íránu
v Teheránu
Národní muzeum Íránu
v Teheránu je nejvýznamnější kulturní institucí země. Jako první a největší muzeum v Íránu zahrnuje
Muzeum starověkého Íránu
Muzeum islámské éry
. Národní muzeum je nejvýznamnějším muzeem na světě z hlediska uchovávání, vystavování a výzkumu archeologických sbírek Íránu,
541
a řadí se mezi několik nejprestižnějších muzeí na světě z hlediska objemu, rozmanitosti a kvality svých památek.
541
Po celé zemi se nachází mnoho dalších populárních muzeí, jako jsou
Golestánský palác
památka světového dědictví
),
Pokladnice národních klenotů
Muzeum Rezá Abbásího
Teheránské muzeum současného umění
komplex Sa’dábád
Muzeum koberců
Muzeum Abgíneh
Muzeum Pars
Ázerbájdžánské muzeum
, Muzeum Hegmataneh, Muzeum Sús a další. V roce 2019 navštívilo muzea přibližně 25
milionů lidí.
542
543
Šablona:Více obrázků
Írán je zjevně místem původu nejstarších složitých hudebních nástrojů, datovaných do 3. tisíciletí
př.
n.
l.
544
Používání úhlových
harf
bylo doloženo v Madaktu a na lokalitě
Kul-e Farah
, přičemž největší soubor
elamských
nástrojů byl zdokumentován právě v Kul-e Farah.
Xenofónovo
dílo
O Kýrově vychování
zmiňuje zpívající ženy na dvoře Achaimenovské říše. Za Parthské říše měli
gōsāni
parthsky
„potulní pěvci“) významnou roli.
545
546
Historie sásánovské hudby je lépe doložena než starší období a je obzvláště patrná v avestských textech.
547
V době vlády
Husrava
II.
hostil sásánovský královský dvůr významné hudebníky, konkrétně Azada,
Bamšada
Barbada
Nagisu
, Ramtina a
Sarkaše
. Mezi tradiční íránské hudební nástroje patří strunné nástroje jako čang (
harfa
),
kanonaki
santuri
rud
úd
barbat
),
tar
dutar
setar
tanbur
kamanče
, dechové nástroje jako
sorna
zurna
karnaj
) a ney, a bicí nástroje jako
tonbak
kus
, daf (
dayere
) a
nagara
oblasti hudby byl Írán od 19. století vystavován západním vlivům – první vojenskou hudbu evropského střihu měli již kádžárovští šáhové.
Teheránský symfonický orchestr
byl založen roku 1933. Koncem 40. let 20. století založil
Ruhollah Chaleqí
první národní hudební společnost v zemi a roku 1949 založil Školu národní hudby.
548
Íránská popová hudba
má své počátky v období
Kádžárovské říše
549
Výrazně se rozvíjela od 50. let 20. století s využitím původních nástrojů a forem, doplněných elektrickou kytarou a dalšími importovanými prvky.
Íránský rock
se objevil v 60. letech a
hip hop
na začátku 3. tisíciletí.
550
551
Moderní
pop music
se výrazněji rozvinula až v
sedmdesátých letech a po islámské revoluci byla rychle zakázána. Její nejznámější představitelkou byla zpěvačka
Kúkúš
(Gúgúš). Rock se stal ve větší míře populární koncem let devadesátých, kdy vznikla celá řada hudebních skupin, působících zprvu uvnitř podzemní subkultury. Vládě nakonec nezbylo nic jiného než se s
existencí některých těchto těles smířit, takže skupiny jako např.
127
The Technicolor Dream
již natočily i písně nazpívané anglicky. V
současné době existuje i íránský
heavy metal
. Z Íránu pochází i zpěvák
Arash Labaf
Írán zná tanec ve formách hudby, hry, dramatu nebo náboženských rituálů nejméně od 6. tisíciletí př.
n.
l. Artefakty s vyobrazeními tanečníků byly nalezeny na pravěkých archeologických nalezištích.
552
Taneční žánry se liší v závislosti na oblasti, kultuře a jazyce místního obyvatelstva a mohou sahat od propracovaných rekonstrukcí vytříbených dvorských tanců až po energické lidové tance.
553
Každá skupina, region a historická epocha má s sebou spojené specifické taneční styly. Nejstarším zkoumaným tancem z historického Íránu je tanec uctívající Mithru. Starověký perský tanec byl výrazně zkoumán řeckým historikem
Hérodotem
. Írán byl obsazen cizími mocnostmi, což způsobilo postupné mizení tradičních tanečních dědictví.
Období Kádžárovské říše mělo na perský tanec významný vliv. V tomto období se začal používat pojem „klasický perský tanec“. Tanečníci předváděli umělecké tance na dvoře pro zábavní účely, například při korunovacích, svatebních oslavách a oslavách
Nourúzu
. Ve 20. století byla hudba orchestrálně zpracována a taneční pohyb i kostýmy získaly modernistickou orientaci směrem k Západu.
Asghar Farhadi
Íránská kinematografie, jejíž počátky jsou spjaty s
osobou režiséra
Abdulláha Sepanty
, je často ceněna více v
zahraničí než doma a její produkce má co do počtu filmů spíše klesající úroveň. V
sedmdesátých letech existovalo v
Íránu 14 studií, kde se natáčelo kolem 70 filmů ročně; kin bylo v
zemi zhruba 500. Islámská revoluce měla na celý žánr negativní dopad. K
hlavním poválečným osobnostem, které ovlivnily vývoj íránského filmu, patří
Ismá’íl Kúšán
Farroch Ghaffárí
Od 90. let 20. století si získal na mnoha světových festivalech uznání íránský umělecký film. K průkopnickým tvůrcům patřil
Abbás Kiarostamí
, který roku 1997 získal
Zlatou palmu
na
festivalu v Cannes
a roku 1999 Stříbrného lva za nejlepší režii v
Benátkách
. Rok poté získal benátskou hlavní cenu,
Zlatého lva
, další íránský režisér:
Džafar Panahí
. Ten v roce 2015 triumfoval i na
Berlinale
554
Tito tvůrci často svádí s íránským režimem nelehké zápasy o možnost točit – právě Panahí dva své filmy vytvářel z domácího vězení, do něhož byl odsouzen na šest let za "pokus o spáchání zločinů proti národní bezpečnosti a propagandě Íránu".
555
Jeho filmy se v Íránu nesmí promítat.
Asghar Farhadi
se v roce 2012 stal prvním íránským režisérem, který převzal
Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek
556
Roku 2017 tuto cenu získal podruhé, na ceremoniál do USA ale odmítl přijet na protest proti imigrační politice amerického prezidenta
Donalda Trumpa
557
Farhadi získal rovněž
Zlatý globus
558
Zlatého medvěda v Berlíně
559
Césara
560
V roce 2020 triumfoval na Berlinale další íránský nezávislý filmař:
Mohammad Rasúlof
561
Také on se dostal do střetu s íránským režimem a byl za "zločin proti státní propagandě" poslán na rok do vězení.
562
563
IRIB
, íránská státem kontrolovaná mediální korporace
Největší mediální korporací v Íránu je státní
IRIB
Ministerstvo kultury a islámského vedení
je odpovědné za kulturní politiku, včetně činností týkajících se komunikací a informací.
564
Většina novin vydávaných v Íránu vychází v perštině, oficiálním a národním jazyce země. Nejvíce rozšířené periodické tiskoviny sídlí v Teheránu, mezi něž patří
Etemad
Ettela'at
Kayhan
Hamšahri
Resalat
Šargh
369
Tehran Times
Iran Daily
Financial Tribune
patří mezi známé anglickojazyčné noviny vydávané v Íránu.
Írán se řadí na 17. místo mezi
zeměmi podle počtu uživatelů internetu
Google Search
je v Íránu nejpoužívanějším vyhledávačem a
je nejoblíbenější online
sociální síť
565
Přímý přístup k mnoha celosvětově rozšířeným hlavním webovým stránkám je v Íránu blokován, včetně
Facebooku
, který je blokován od roku 2009. Přibližně 90
% íránského
elektronického obchodování
probíhá prostřednictvím íránského internetového obchodu
Digikala
, který má přibližně 750
000 návštěvníků denně a je nejnavštěvovanějším internetovým obchodem na Blízkém východě.
566
Marjam Mírzácháníová
Stará perská věda byla velice rozvinutá. Jednou z hlavních osobností
islámského zlatého věku
byl v 10. století
Abú Bakr Mohammed ibn Zakaríja ar-Rází
, v latinských textech často nazývaný Rhazes. Přisuzuje se mu řada lékařských objevů, například rozlišení
pravých neštovic
od
spalniček
, a objevení řady nových sloučenin, například
petroleje
nebo
kyseliny sírové
. Učenec 13. století
Naṣīr al-Dīn al-Ṭūsī
zásadně posunul vývoj v
trigonometrii
, zejména v knize
Kitāb al-Shakl al-qattā.
Ceněno je i jeho pojednání o
astrolábu
al-Risalah al-Asturlabiyah
. Jeho biologická práce
Akhlaq-i-Nasri
je považována za první příspěvek k teorii
evoluce
živočišných druhů. Významným astronomem byl
Džamšíd Al-Káší
. Židovský konvertita
Rašíd al-Dín Hamadání
proslul především dějinami světa sepsanými v letech 1300–1310 v
perštině
v knize
Jāmiʿ al-tawārīkh
. V knize projevoval značný zemský patriotismus a užíval za tím účelem, jako jeden z prvních autorů, pojmu „Írán“.
Marjam Mírzácháníová
získala v roce 2014
Fieldsovu medaili
, která je považovaná za nejprestižnější matematické ocenění. Stala se první ženou v historii, které se dostalo této cti.
567
Významným fyzikem současnosti je
Nima Arkani-Hamed
Dne 4. února 2008 prezident
Mahmúd Ahmadínežád
slavnostně otevřel vesmírné kontrolní středisko,
568
které o rok později, 3. února 2009, vyslalo do vesmíru první družici
Omid
vlastní výroby (první družici vyslal Írán na oběžnou dráhu již v
roce 2005, ta byla ruské výroby).
569
V roce 2021 byl oznámen objev fosilních otisků stop pozdně křídových
dinosaurů
v sedimentech geologického souvrství Farrokhi o stáří kolem 70 milionů let. Objev byl učiněn v centrální oblasti Íránu (oblast Khur). Jedná se o jeden z prvních objevů tohoto druhu na celém Blízkém východě.
570
Stadion Azadí v
Teheránu
Nejoblíbenějším druhem
kolektivního sportu
Íránu je
fotbal
Íránská fotbalová reprezentace
se zúčastnila celkem pěti mistrovství světa:
mistrovství světa v
Argentině
(1978),
mistrovství světa ve Francii
(1998),
mistrovství světa v
Německu
(2006),
mistrovství světa v Brazílii
(2014) a
mistrovství světa v Rusku
(2018). Na šampionát v Rusku se íránský tým kvalifikoval dokonce jako třetí nejrychlejší z 32 účastníků (po
Rusku
, které postupovalo automaticky jako pořadatelská země a
Brazílii
), již 12. června 2017 a celou kvalifikací prošel bez jediné porážky. Na samotných mistrovstvích však nikdy nepostoupil ze základní skupiny a vyhrál celkově dva zápasy – v
roce 1998 s
USA
(2:1) a v roce 2018 s
Marokem
(1:0). Kromě toho Íránci čtyřikrát remizovali (1978 1:1 se
Skotskem
, 2006 1:1 s
Angolou
, 2014 0:0 s
Nigérií
a 2018 1:1 s
Portugalskem
) a devětkrát prohráli (1978 0:3 s
Nizozemskem
a 1:4 s
Peru
, 1998 0:1 s
Jugoslávií
a 0:2 s
Německem
, 2006 1:3 s
Mexikem
a 0:2 s
Portugalskem
, 2014 0:1 s
Argentinou
a 1:3 s
Bosnou a Hercegovinou
a 2018 0:1 se
Španělskem
. Třikrát vyhrál Írán
mistrovství Asie ve fotbale
(1968, 1972 a 1976).
Emámalí Habíbí
přebírá zlatou medaili na
hrách v roce 1956
dalších disciplín jsou populární zejména volejbal, basketbal a vodní pólo. Ve volejbalu se Íráncům nejnověji podařila kvalifikace na
mistrovství světa v
Japonsku
(2006), jejich mužstvo však při utkáních nezaznamenalo ani jeden úspěch.
První Íránec se olympijských her zúčastnil již roku 1900, avšak pravidelně jezdí íránské výpravy na hry až od roku 1948. Od té doby přivezly 24 zlatých medailí (k roku 2021). Nejvíce jich získal Írán v
úpolových sportech
, tedy v
zápasu
taekwondu
karate
. Úspěšní jsou Íránci tradičně též ve vzpírání, jedno zlato přivezl střelec,
Džavád Forúghí
Tokia 2020
571
Jeho zlato ale vyvolalo i protesty, neboť je příslušníkem
Islámských revolučních gard
, které Spojené státy považují za teroristickou organizaci. K odebrání medaile tomuto sportovci vyzvala například organizace pečující o památku zápasníka
Navída Afkariho
, popraveného za údajnou vraždu policisty při protivládních protestech v roce 2018.
572
573
Nejúspěšnějším íránským olympijským sportovcem je taekwondista
Hádí Saeí
, držitel tří medailí, z toho dvou zlatých. Dvě zlaté má i vzpěrač
Hossein Rezazadeh
. Bilanci tří olympijských kovů má též legendární zápasník
Golamrezá Tachtí
a vzpěrač
Mohammad Nassiri
. Vůbec první olympijské zlato do Íránu přivezl roku 1956 zápasník
Emámalí Habíbí
. Jedinou atletickou medaili zajistil svým druhým místem z
Londýna 2012
diskař
Ihsan Hadádí
. Nejúspěšnějšími hrami pro íránské sportovce byly ty
londýnské v roce 2012
, na kterých vybojovali rekordních sedm zlatých medailí a skončili dvanáctí v medailovém pořadí národů. Všechny tyto medaile tradičně brali zápasníci a vzpěrači.
V Íránu má kořeny
pólo
574
V roce 1974 se Írán stal první zemí v
jihozápadní Asii
, která uspořádala
Asijské hry
. Velmi populárním sportem je v Íránu
kabadi
. Íránské mužská reprezentace se již třikrát probojovala do finále mistrovství světa v tomto sportu,
Šablona:Viz též
Çelokebab (rýže a
kebab
), jedno z národních jídel
Íránská kuchyně je rozmanitá, přičemž každá provincie má vlastní jídla i své kulinářské styly a tradice, které se dle oblasti liší. Jídla nebývají pikantní. Hojně se používají bylinky, dále plody jako
švestky
granátová jablka
hrozny
kdoule
a další. Většina íránských pokrmů je kombinací
rýže
s masem (
kuřecí
jehněčí
) nebo rybou a spoustou
česneku
cibule
, zeleniny, ořechů a bylin.
Spisovatelka Najmieh Batmanglij ve své knize
Nové jídlo života
píše, že „íránská kuchyně má hodně společného s ostatními orientálními kuchyněmi (viz např.
arabská kuchyně
), ale často je považována za nejdokonalejší a nevznešenější ze všech; barevná a složitá jako perský koberec.“
Íránská hlavní jídla zahrnují různé druhy
kebabu
pilafu
, dušených pokrmů (
Šablona:Lang
),
polévek
āše
a také
omelety
. Oběd a večeře jsou běžně doprovázeny přílohami, jako je čistý
jogurt
nebo
mast-o-khiar
sabzi
, salát Širází a
Turšija
, a mohou navazovat na jídla, jako jsou
borani
, Mirza Qasemi nebo kašk e bademdžan. V íránské kultuře je čaj široce konzumován.
575
576
Írán je sedmým největším producentem čaje na světě.
577
Jedním z nejoblíbenějších íránských dezertů je falude.
578
Velmi oblíbená je také šafránová zmrzlina, známá jako
Bastani Sonnati
(„tradiční zmrzlina“),
579
která je někdy podávána s mrkvovou šťávou.
580
Írán je rovněž proslulý svým
kaviárem
581
US