Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky – Wikipedie

Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky – Wikipedie
Přeskočit na obsah
Souřadnice:
50°5′24,93″ s. š.
14°24′30,53″ v. d.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ústav pro jazyk český AV ČR
Předchůdce
Kancelář Slovníku jazyka českého České akademie věd
(1911–1946)
Vznik
1946
Typ
Jazyková instituce
Právní
forma
veřejná výzkumná instituce
Účel
vědecký výzkum češtiny
Sídlo
Praha
Česko
Česko
Místo
Letenská 123/4
Praha 1
Malá Strana
118 00
Praha 011
Česko
Souřadnice
50°5′24,93″ s. š.
14°24′30,53″ v. d.
Úřední
jazyk
Čeština
Lídr
PhDr.
Martin Prošek
, Ph.D.
(od
2016
Mateřská
organizace
Akademie věd České republiky
Oficiální
web
www
.ujc
.cas
.cz
Datová schránka
cqjncc5
IČO
68378092
VR
multimediální obsah
na
Commons
Některá data mohou pocházet z
datové položky
Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
, zkr.
ÚJČ
, je jedním z
vědeckých
ústavů
Akademie věd České republiky
. Jeho úkolem je základní i aplikovaný výzkum současného
českého jazyka
i jeho historie. Ústav poskytuje také služby veřejnosti, zejména poradenství v jazykových otázkách.
Historie
editovat
editovat zdroj
V roce
1891
byla založena
Česká akademie věd a umění
(ČAVU). Mezi její úkoly patřilo mimo jiné vypracování velkého výkladového slovníku českého jazyka. Návrh na zahájení přípravných prací na slovníku, obsahující jeho obecnou koncepci, popis postupu prací a rozvržení finančního zabezpečení, vypracovali
František Pastrnek
František Štěpán Kott
Josef Zubatý
a 19. března 1905 předložili na schůzi lexikografické a dialektologické komise při III. třídě ČAVU, Kott byl předsedou této komise. O návrhu jednaly následující čtyři schůze komise a také schůze celé III. třídy ČAVU. Na základě těchto jednání byly přípravné práce zahájeny, a to podle pravidel zaznamenaných ve Zprávě lexikografické a dialektologické komise ze dne 6. února 1906.
Rozhodnutím III. třídy Akademie věd byla v květnu 1911 zřízena
Kancelář Slovníku jazyka českého
, jejíž činnost byla financována především subvencemi ministerstva školství a na kterou přispívaly také III. třída ČAVU a
Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových
. Zpočátku měla činnost kanceláře převážně organizační charakter a jediným interním zaměst­nancem se stal její první sekretář
František Trávníček
, později v kanceláři pracovali ještě další čtyři interní pracovníci z řad studentů a absolventů Filosofické fakulty UK.
Vlastní práce na slovníku nadále řídil a realizoval sbor lexikografů, členů lexikografické a dialektologické komise, který se scházel jednou měsíčně. Komise ve složení
František Pastrnek
(vedoucí),
Josef Zubatý
František Bílý
Václav Flajšhans
Josef Havlík
Josef Janko
Jiří Polívka
Emil Smetánka
na schůzi dne 24. června 1911 deklarovala záměr: „Chceme poříditi důkladný slovník novočeského jazyka spisovného (od doby obrození, asi od 1770, do začátku 20. století inclus.)“ s tím, že je třeba „těžiti pro výklad i z dosavadních výsledků práce o jazykových fasích starších a dialektických“. Sbor se scházel jednou měsíčně, v roce 1915 se ke komisi připojil
Oldřich Hujer
a od roku 1917 byl jejím členem
Václav Ertl
V době
1. světové války
vedl interní práci kanceláře
Miloš Weingart
. Po jeho habilitaci v roce 1919 byl na návrh komise prvním ředitelem kanceláře ustanoven
Václav Ertl
. Pod jeho vedením pracovali v kanceláři
Bohuslav Havránek
Alois Získal
, od roku 1921
Quido Hodura
V roce 1929 zemřel Václav Ertl a jeho nástupcem byl jmenován Quido Hodura, v průběhu 30. let se personální obsazení Kanceláře obměňovalo. V roce 1939 odešel Quido Hodura do penze a jeho nástupcem byl jmenován Alois Získal.
Excerpci zdrojů pro zamýšlený slovník prováděli externí spolupracovníci – středoškolští profesoři uvolňovaní na „placenou dovolenou“, studenti vysokých škol, ale často i laičtí dobrovolníci. Kancelář též spolupracovala s významnými českými odborníky jednotlivých oborů i s odbornými institucemi, například s
Českou maticí technickou
Jednotou právnickou
aj.
V roce 1935 začal vycházet
Příruční slovník jazyka českého
, do roku 1957 vyšlo 8 dílů v 9 svazcích.
Za
německé okupace
se kancelář stala útočištěm vysokoškolských studentů (i těch, co lingvistiku nestudovali) a asistentů před
totálním nasazením
. Jejími členy tehdy byli mimo jiné
Alois Jedlička
Rudolf Havel
Karel Horálek
a botanik
Václav Jirásek
. Do prací na slovníku se zapojili i jazykovědci, např.
František Ryšánek
Bohuslav Havránek
Václav Machek
Vladimír Šmilauer
Již stanovy akademie z roku 1923 umožňovaly zřizovat v rámci ČAVU samostatná pracoviště – ústavy. Snahy osamostatnit tímto způsobem Kancelář Slovníku jazyka českého a přeměnit ji na komplexní výzkumné pracoviště se však prosadily až po konci druhé světové války. Návrh na zřízení
Ústavu pro jazyk český
byl přednesen 30. června 1945 na 98. schůzi lexikografické a dialektologické komise a byl schválen dne 25. července 1945 plénem III. třídy ČAVU a dne 6. února 1946 správní komisí ČAVU. Akademickým referentem nového ústavu byl ustanoven
Bohuslav Havránek
a interním řízením pověřen dosavadní ředitel kanceláře
Alois Získal
. V letech 1946–1952 ústav spravovala Česká akademie věd a umění, avšak po hospodářské a personální stránce byla jeho činnost zajišťována ministerstvem školství, podobně jako předtím činnost kanceláře.
Usnesením 3. plenární schůze Vládní komise pro vybudování Československé akademie věd ze dne 30. března 1952 byl ústav od 1. ledna 1953 začleněn do
Československé akademie věd
pod názvem
Ústav pro jazyk český ČSAV
. Ředitelem byl jmenován
Bohuslav Havránek
, vědeckým tajemníkem
František Daneš
Podle § 18 odst. 2 zákona č. 283/1992 Sb., o Akademii věd České republiky (citovaný článek chybně uvádí číslo zákona 238), se Ústav pro jazyk český stal dne 31. prosince 1992 pracovištěm Akademie věd České republiky, a to pod názvem
Ústav pro jazyk český AV ČR
. Dnem 1. ledna 2007 se právní forma na základě zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích, změnila ze státní
příspěvkové organizace
na
veřejnou výzkumnou instituci
Úkoly a postavení ústavu
editovat
editovat zdroj
Budova Akademie věd v Brně, která je také sídlem dvou oddělení ÚJČ
Ústav je akademickým pracovištěm zabývajícím se vědeckým výzkumem spisovných i nespisovných podob národního jazyka, a to z hlediska
synchronního i diachronního
. Získané poznatky jsou aplikovány v obecné poradenské praxi a konzultační činnosti pro veřejnost, ve školní a mimoškolní výchově i v komerčních aplikacích a výsledky práce ústavu jsou veřejnosti prezentovány jak tištěnými formami, tak i prostřednictvím internetu.
Ačkoliv jeho autorita nepramení ze zvláštního zákonného statusu, a ústav tak není
kodifikační autoritou
, jsou jím vydaná doporučení často obecně respektována a některými je tak ústav vnímán jako regulátor spisovné češtiny.
zdroj?
Kodifikace má charakter doporučení, pouze v oblasti
školního vyučování
je závazná
zdroj?
(garantem je zde
MŠMT
).
zdroj?
Ke kolizi názorů ústavu a ministerstva školství došlo například v reakci na reformu pravopisu i spisovné výslovnosti novým vydáním pravidel pravopisu v roce 1993, kdy na doporučení ministerstva ústav uspořádal konferenci a v rámci dalších diskuzí komise pověřených pracovníků Ústavu pro jazyk český a zástupců vysokých škol vypracovala samostatný tzv.
Pilipův dodatek
, který reformu zčásti zmírnil a korigoval. Tento výnos byl prohlášen za závazný pro školskou praxi. Ústav pro jazyk český jej přesto v nejbližších následujících vydáních Pravidel nezapracoval do hesel slovníkové části, nýbrž jej pouze uvedl jako „Pravopisnou poznámku“ na konci knihy.
Ředitelé
editovat
editovat zdroj
Alois Získal
(1946 (pověřen interním vedením ústavu) –1952)
Bohuslav Havránek
(1946 (akademický referent po boku vedoucího dr. Aloise Získala; ředitelem 1952/1953–1965)
František Daneš
(1965–1970)
Miloš Dokulil
(dle Bohuslava Havránka byl ustanoven prozatímním vedoucím ústavu od 1. července 1970)
Karel Horálek
(1972–1978)
Jan Petr
(1978–1989)
František Daneš
(1990–1994)
Jiří Kraus
(1994–2002)
Karel Oliva
(2003–2016)
Martin Prošek
(od 2016, jmenován pro období do roku 2021)
Publikace
editovat
editovat zdroj
Jazykovědné časopisy
editovat
editovat zdroj
Ústav pro jazyk český vydává či vydával následující odborná
jazykovědná
periodika:
V současnosti
editovat
editovat zdroj
Acta onomastica
Korpus – gramatika – axiologie
Naše řeč
Slovo a slovesnost
V minulosti
editovat
editovat zdroj
Časopis pro moderní filologii
Linguistica Pragensia
Slovníky
editovat
editovat zdroj
Oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJČ AV ČR vydalo a vydává slovníky. Jsou to:
Příruční slovník jazyka českého
Slovníky s
kodifikačním
statutem:
Slovník spisovného jazyka českého
Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost
Akademický slovník cizích slov
Akademický slovník současné češtiny
Slovníky speciální a nenormativní:
Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 1 (1998), Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2 (2004)
Valenční slovník nejčastějších českých sloves (1997)
Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení (2005)
Jiné publikace
editovat
editovat zdroj
Dialektologické oddělení vydalo v letech 1992–2011 šestidílný
Český jazykový atlas
, zachycující stav běžné mluvy a českých nářečí v 60.–70. letech 20. století.
Publikace k dispozici online
editovat
editovat zdroj
Akademický slovník současné češtiny
Slovník spisovného jazyka českého
Příruční slovník jazyka českého
Česko-německý slovník Fr. Št. Kotta
Internetová jazyková příručka
ÚJČ
Český jazykový atlas
Ústavní odborný časopis
Naše řeč
Slovo a slovesnost
– vědecký časopis věnovaný teorii a kultuře jazyka
Odkazy
editovat
editovat zdroj
Reference
editovat
editovat zdroj
10
11
12
Zdenka Tichá a Hana Goláňová:
Od Kanceláře Slovníku k Ústavu pro jazyk český
, Ábíčko, 20. 6. 2011
HAVRÁNEK, Bohuslav.
K šedesátinám Miloše Dokulila
. In:
Slovo a slovesnost
, ročník 33 (1972), číslo 2, 81–84 S.
ČTK, iDnes.cz.
Karel Oliva končí v Ústavu pro jazyk český. Už mě nepotřebují, říká
[online]. iDNES.cz, 29. září 2016 [cit. 2016-09-29].
Dostupné online
O slovnících
, LEXIKO – webové hnízdo o novodobé české slovní zásobě a výkladových slovnících, Oddělení současné lexikologie a lexikografie ÚJV AV ČR v. v. i.
Související články
editovat
editovat zdroj
O češtině
– pořad ČT ve spolupráci s ÚJČ
Milan Harvalík
– český jazykovědec
internetová jazyková příručka
– webová aplikace ÚJČ, v rámci projektu
Jazyková poradna na internetu
Externí odkazy
editovat
editovat zdroj
Ústav pro jazyk český
Historie ústavu
[online]. Praha: Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky [cit. 2011-10-23].
Dostupné v
archivu
pořízeném dne
2013-06-06.
Pahýl
Tento článek je příliš stručný nebo
postrádá důležité informace
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně
rozšíříte
. Nevkládejte však
bez oprávnění
cizí texty.
Čeština
Bohemistika
Kancelář Slovníku jazyka českého České akademie věd
Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky
Ústav Českého národního korpusu
Naše
řeč
Český národní korpus
Chrám i tvrz
Čeština poklepem a poslechem
Variety češtiny
dějiny češtiny
spisovná čeština
hovorová čeština
obecná čeština
nářečí češtiny
česká
středomoravská
východomoravská
lašská
moravština
jazyk československý
anglicismy
germanismy
romismy
afrikanismy
ruská čeština
Nástin české dialektologie
Český jazykový atlas
Lexikografie
Příruční slovník jazyka českého
Slovník spisovného jazyka českého
Slovník spisovné češtiny
Akademický slovník současné češtiny
Akademický slovník cizích slov
Slovník nespisovné češtiny
Etymologický slovník jazyka českého
Český etymologický slovník
Nová slova v češtině – slovník neologismů
Čeština 2.0
česká exonyma
spor o užití slova Česko
délka slov
Gramatika
česká gramatika
podstatná jména
přídavná jména
zájmena
číslovky
slovesa
předložky
skloňování
slovosled
předpony
Gramatika česká v dvojí stránce
Barokní mluvnice češtiny
Čechořečnost
Gebauerova mluvnice
Česká mluvnice
Mluvnice češtiny
Příruční mluvnice češtiny
Čeština – řeč a jazyk
Akademická gramatika spisovné češtiny
Fonologie
fonologie češtiny
samohlásky
souhlásky
česká fonetická transkripce
Pravopis
český pravopis
česká abeceda
vyjmenovaná slova
spor jotistů s ypsilonisty
pomlčková válka
Orthographia Bohemica
Pravidla českého pravopisu
Příručky
Internetová jazyková příručka
Akademická příručka českého jazyka
Akademie věd České republiky
(AV ČR)
Vedení AV ČR
předseda
Akademický sněm
Akademická rada
Vědecká rada
Oblast věd o
neživé přírodě
Sekce matematiky, fyziky a informatiky
Astronomický ústav AV ČR
(ASÚ) •
Fyzikální ústav AV ČR
(FZÚ) •
Matematický ústav AV ČR
(MÚ) •
Ústav informatiky AV ČR
(ÚI) •
Ústav jaderné fyziky AV ČR
(ÚJF) •
Ústav teorie informace a automatizace AV ČR
(ÚTIA)
Sekce aplikované fyziky
Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR
(ÚFE) •
Ústav fyziky materiálů AV ČR
(ÚFM) •
Ústav fyziky plazmatu AV ČR
(ÚFP) •
Ústav přístrojové techniky AV ČR
(ÚPT) •
Ústav teoretické a aplikované mechaniky AV ČR
(ÚTAM) •
Ústav termomechaniky AV ČR
(ÚT)
Sekce věd o
Zemi
Geofyzikální ústav AV ČR
(GFÚ) •
Geologický ústav AV ČR
(GLÚ) •
Ústav fyziky atmosféry AV ČR
(ÚFA) •
Ústav geoniky AV ČR
(ÚGN)•
Ústav pro hydrodynamiku AV ČR
(ÚH) •
Ústav struktury a mechaniky hornin AV ČR
(ÚSMH)
Oblast věd o
živé
přírodě a chemických věd
Sekce chemických věd
Ústav analytické chemie AV ČR
(ÚIACH) •
Ústav anorganické chemie AV ČR
(ÚACH) •
Ústav chemických procesů AV ČR
(ÚCHP) •
Ústav fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR
(ÚFCH JH) •
Ústav makromolekulární chemie AV ČR
(ÚMCH) •
Ústav organické chemie a biochemie AV ČR
(ÚOCHB)
Sekce biologických a lékařských věd
Biofyzikální ústav AV ČR
(BFÚ) •
Biotechnologický ústav AV ČR
(BTÚ) •
Fyziologický ústav AV ČR
(FGÚ) •
Mikrobiologický ústav AV ČR
(MBÚ) •
Ústav experimentální botaniky AV ČR
(ÚEB) •
Ústav experimentální medicíny AV ČR
(ÚEM) •
Ústav molekulární genetiky AV ČR
(ÚMG) •
Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR
(ÚŽFG)
Sekce biologicko-ekologických věd
Biologické centrum AV ČR
(BC):
Entomologický ústav
(ENTÚ),
Hydrobiologický ústav
(HBÚ),
Parazitologický ústav
(PAÚ),
Ústav molekulární biologie rostlin
(ÚMBR),
Ústav půdní biologie a biogeochemie
(ÚPBB) •
Botanický ústav AV ČR
(BÚ) •
Ústav biologie obratlovců AV ČR
(ÚBO) •
Ústav výzkumu globální změny AV ČR
(ÚVGZ)
Oblast humanitních
a společenských věd
Sekce sociálně-ekonomických věd
Knihovna AV ČR
(KNAV) •
Ekonomický ústav AV ČR
(NHÚ) •
Psychologický ústav AV ČR
(PSÚ) •
Sociologický ústav AV ČR
(SOÚ) •
Ústav státu a práva AV ČR
(ÚSP)
Sekce historických věd
Archeologický ústav AV ČR, Brno
(ARÚB) •
Archeologický ústav AV ČR, Praha
(ARÚ) •
Historický ústav AV ČR
(HÚ) •
Masarykův ústav a Archiv AV ČR
(MÚA) •
Ústav dějin umění AV ČR
(ÚDU) •
Ústav pro soudobé dějiny AV ČR
(ÚSD)
Sekce humanitních a filologických věd
Etnologický ústav AV ČR
(EÚ) •
Filosofický ústav AV ČR
(FLÚ) •
Orientální ústav AV ČR
(OÚ) •
Slovanský ústav AV ČR
(SLÚ) •
Ústav pro českou literaturu AV ČR
(ÚČL) •
Ústav pro jazyk český AV ČR
(ÚJČ)
Zaniklé ústavy
Ústav etiky a religionistiky AV ČR
Farmakologický ústav AV ČR
Geografický ústav AV ČR
Prognostický ústav
Ústav dějin střední a východní Evropy AV ČR
Výzkumný ústav pedagogický Jana Amose Komenského
Kabinet pro studium českého divadla
Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR
Centrum výzkumu globální změny AV ČR
Další
Středisko společných činností AV ČR
Pražská akademická počítačová síť
(Pasnet) •
Komorní orchestr Akademie Praha
(KOA)
Předchůdce:
Československá akademie věd
(1953–1992)
Autoritní data
Biblio
50061ae0-fe60-4bcc-bdd0-392e7778dfc8
NKC
kn20030004719
ko2004231861
ISNI
0000 0001 1089 8713
LCCN
n93086751
VIAF
140077490
Portály
Český jazyk
Česko
Citováno z „
Kategorie
Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky
Čeština
Jazykoví regulátoři
Ústavy Akademie věd České republiky
Skryté kategorie:
Údržba:Články obsahující nedoložená tvrzení
Pahýly
Monitoring:Články s identifikátorem Biblio
Monitoring:Články s identifikátorem NKC
Monitoring:Články s identifikátorem ISNI
Monitoring:Články s identifikátorem LCCN
Monitoring:Články s identifikátorem VIAF
Portál Český jazyk/Zapojené články
Portál Česko/Zapojené články
Monitoring:Stránky s mapami
Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky
Přidat téma